Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1470/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelů Jindřišky Říhové a Antonína Říhy, zastoupených Mgr. Pavlem Nevrklou, advokátem, sídlem náměstí Republiky 899/18, Znojmo, proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. března 2024 č. j. -286, za účasti Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníka řízení, a Bc. Miroslava Popovského a Jitky Popovské, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle písm. d) y domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení d. S ústavní stížností spojují návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelé se u Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") domáhají vůči vedlejším účastníkům odstranění stavby ze svého pozemku. Okresní soud v průběhu řízení dospěl k závěru, že věc je možné vyřešit jinak než odstraněním stavby ( , , ve znění pozdějších předpisů). Proto napadeným usnesením ustanovil znalce k určení ceny obvyklé věcného břemene (výrok I.), uložil účastníkům řízení poskytnout znalci součinnost (výrok II.) a stěžovatelům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit soudu 10 000 Kč jako zálohu na náklady znaleckého posudku, jinak nelze důkaz provést. Přípisem ze dne 7. 5. 2024 okresní soud stěžovatele znovu vyzval k uhrazení zálohy s tím, že jinak hrozí výkon této povinnosti.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí, že odporuje právu na spravedlivý proces, nařídí-li soud provedení důkazu na náklady účastníka, v rozporu s jehož zájmem má být tento důkaz proveden. Tak se přitom stalo v nynější věci, protože stěžovatelé se domáhají odstranění "černé" stavby ze svého pozemku ; soud však hodlá věc vyřešit zřízením věcného břemene, s čímž stěžovatelé nesouhlasí. Návrh na odložení vykonatelnosti odůvodňují hrozícím výkonem povinnosti složit zálohu.

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené , o Ústavním soudu (dále jen " "). Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stěžovatelů je návrhem nepřípustným, protože směřuje proti dílčímu procesnímu rozhodnutí.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona). Řízení o ústavní stížnosti ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Tento pojem přitom znamená nejen povinnost předem uplatnit všechny příslušné procesní prostředky, nýbrž i dosáhnout rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud proto ustáleně judikuje, že řízení o ústavní stížnosti je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem [viz např. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243) či nález ze dne 12. 1. 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53)].

6. Ústavní soud z týchž důvodů ustáleně vychází z předpokladu, že rozhodnutí týkající se nákladů na provedení důkazů jsou rozhodnutími nemeritorní povahy; jejich vydáním nemůže dojít k zásahu do ústavně zaručených práv či svobod. Mohlo by se tak stát až teprve uložením povinnosti k náhradě těchto nákladů. O povinnosti k náhradě nákladů řízení přitom rozhoduje soud zpravidla až v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí. Teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv tohoto účastníka (viz např. usnesení ze dne 29. 9. 2005

sp. zn.

, ze dne 30. 11. 2012

sp. zn.

či ze dne 24. 1. 2017

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).

7. V nynější věci přitom stěžovatelé brojí proti rozhodnutí, jímž jim okresní soud uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem. Ani toto rozhodnutí nepředstavuje konečné rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Navíc tímto rozhodnutím není ani předjímáno, jak okresní soud případným konečným rozhodnutím o nákladech řízení rozhodne. K námitce stěžovatelů o hrozícím výkonu povinnosti složit zálohu vyplývajícím z přípisu okresního soudu ze dne 7. 5. 2024, je třeba stěžovateli přisvědčit, že v napadeném usnesení se okresní soud blíže nezabýval podmínkami , zejména povinností složit zálohu na provedení důkazu, která musí být uložena jen tomu účastníku, jenž důkaz navrhl (viz ), a u těch důkazů, které nenavrhl, ( ), jež soud nařídil k prokázání skutečností účastníkem tvrzených, případně účastníku, v jehož prospěch (zájmu) má být důkaz proveden - za takové vypořádání nelze považovat pouhé konstatování, že důkaz "je v zájmu žalobců", zvláště když to stěžovatelé popírají (srov. Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha II. -180. Praha: Havlíček Brain team 2014, s. 400), avšak stěžovatelé mají možnost obdobné námitky uplatňovat dále v řízení či zákonem danými opravnými prostředky, eventuálně za splnění dalších procesních předpokladů též ve vykonávacím řízení, jakož i v případné nové ústavní stížnosti. Nynější ústavní stížnost je proto ze shora uvedených důvodů předčasná, a tedy nepřípustná (srov. obdobně ve věcech ústavních stížností proti týmž rozhodnutím např. usnesení ze dne 28. 4. 2022

sp. zn.

, ze dne 26. 9.2022

sp. zn.

či ze dne 3. 5. 2023

sp. zn.

, na jejichž odůvodnění lze též v podrobnostech odkázat).

8. Konečně nutno podotknout, že Ústavní soud v nynější věci neshledal výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle , které stěžovatelé ostatně ani netvrdí.

9. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ve spojení s . Návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí jakožto návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti; Ústavní soud o něm samostatně nerozhodoval, protože o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době po jejím podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2024

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj