Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1207/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jany Ptáčníkové, 2) Ing. Josefa Ptáčníka, zastoupených JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -157 ze dne 27. 2. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a dále a) Magistrátu hlavního města Prahy, b) obchodní korporace X, c) Městské části Praha 11, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Klíčové v projednávané věci je, zda soud ústavně konformním způsobem odůvodnil rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě směřující proti správnímu rozhodnutí o schválení novostavby bytového domu v zástavbě domů rodinných.

2. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že Městský soud v Praze ("městský soud") porušil jejich základní práva zaručená v a d ("Listina") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé dále žádají, aby Ústavní soud jejich věc projednal přednostně z důvodu její naléhavosti.

II. Procesní vývoj a obsah napadeného rozhodnutí

3. Stěžovatelé se správní žalobou u městského soudu domáhají přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy z listopadu 2023, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 ze srpna 2021. Uvedenými rozhodnutími bylo - k žádosti stavebníka [obchodní korporace, vedlejšího účastnice b)] - vydáno společné povolení, kterým byl schválen stavební záměr spočívající v novostavbě bytového domu.

3. Stěžovatelé současně se správní žalobou podali návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě. Městský soud žalobě odkladný účinek nepřiznal podle ; dospěl k závěru, že stěžovatelé pouze obecně poukazovali na skutečnost, že realizací stavebního záměru dojde k trvalému a nevratnému zásahu do jejich vlastnických práv a ke snížení pohody jejich bydlení. Tvrzení stěžovatelů v návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby a rovněž v samotné žalobě jsou z hlediska újmy předpokládané podle městského soudu naprosto nedostatečná. Především z žádného žalobního tvrzení týkajícího se pohody bydlení nebylo možné dovodit kvalifikovanou újmu předpokládanou zákonem. Důvodem přiznání odkladného účinku žalobě může být jen reálná a závažná hrozící újma, nikoliv prostý důsledek napadeného rozhodnutí nebo újma hypotetická. Stěžovatelé ohledně podmínek pro přiznání odkladného účinku neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

III. Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé tvrdí, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku jejich žalobě byly naplněny. Městský soud podle nich opomenul zabývat se tvrzeními a důkazy stěžovatelů ohledně jim hrozící újmy, která je závažná, nevratná a nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout stavebníkovi.

5. Městský soud posoudil toliko text "návrhu na přiznání odkladného účinu", aniž by vzal v úvahu obsah žaloby stěžovatelů a její přílohy, ze kterých důvody pro přiznání odkladného účinku vyplývají. Městský soud nerespektoval ustálenou judikaturu, že v případě návrhu na přiznání odkladného účinku postačí pouze "předpoklad žalobcem tvrzené újmy". Stěžovatelé v žalobě srozumitelně zdůraznili, že jim sporný stavební záměr způsobí újmu v podobě absolutní ztráty soukromí a intimity (což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu), což potvrdil i příslušný odvolací orgán v původním kasačním rozhodnutí ze září 2020, jímž bylo zrušeno původní rozhodnutí o schválení stavebního záměru právě z důvodu nepřiměřeného narušení soukromí a pohody bydlení stěžovatelů. Stěžovatelé změny záměrů v přílohách žaloby doložili a dostatečně prokázali, že stavební záměr v nové podobě způsobí stěžovatelům ještě větší újmu na jejich soukromí, než jakou způsoboval v původní (zrušené) podobě.

6. Stěžovatelé v žalobě odkazovali především na projektovou dokumentaci, která je součástí spisového materiálu a ze které vyplývá, že záměr stavebníka postavit dva bytové domy se třemi nadpodlažími a s dvaceti bytovými jednotkami je objemovým a výškovým řešením zjevně neobvyklým, protože stavba je umístěna do bloku, kde se nachází pouze rodinné domy se zahradami. Sporný stavební záměr přesahuje "vnitřní stavební čáru" o více než 10 metrů směrem do vnitrobloku, a to podélně při hranici s pozemky ve vlastnictví stěžovatelů; na hranici zahrady stěžovatelů tak bude stěna ve výši 10 metrů se 14 okny a dvěma terasami, ze kterých bude možné přímo sledovat zahradu a rodinný dům stěžovatelů a jejich veškeré činnosti. Skutečnost, že stavba teras má potenciál způsobovat zásah do soukromí stěžovatelů nad míru přiměřenou poměrům nepodléhá dokazování ze své podstaty a charakteru místa (vyplývá to rovněž z judikatury). Stěžovatelé v žalobě dále namítali, že stavební záměr povede k újmě v podobě světelného znečištění a nadlimitního hluku, neúnosného zvýšení dopravy a počtu parkujících vozidel v ulici, narušení stávajícího mikroklimatu a zeleně, zhoršení tepelných a energetických poměrů a nepřípustné zastavěnosti pozemku. Stěžovatelé dále tvrdili, že jim vznikne významná újma v podobě poklesu ceny jejich nemovitosti, neboť jejich zahrada bude znehodnocena, protože přestane plnit funkci odpočinkové zóny.

7. Stavebník má v úmyslu stavební záměr zrealizovat již na jaře 2024 - i kdyby městský soud následně stavební povolení zrušil, odstranění rozsáhlé stavby bytových domů nelze reálně očekávat. Městský soud svévolně a formalisticky vycházel pouze z obecných tvrzení stavebníka, který jemu hrozící újmu žádným způsobem nekonkretizoval a nedoložil; soud neporovnal újmu stěžovatelů s případnou újmou stavebníka. Eventuální nemožnost stavebníka splácet závazky je spekulativní a neprokázaná. Zatímco újma stavebníka by byla pouze dočasná, újma stěžovatelů bude trvalá a nevratná. Stavebník - korporace účelově vytvořená pouze pro účely sporného stavebního záměru - přitom musí snášet podnikatelské riziko zdržení stavby, jelikož se rozhodl stavět bytový dům v lokalitě, která je v metropolitním plánu vymezena jako zahradní město pouze s rodinnými domy. Stavebník může svůj zisk realizovat jinde, avšak stěžovatelé svůj rodinný dům nepřesunou. Nebyla-li nepoměrně vyšší újma stěžovatelů podle městského soudu dostatečně osvědčena, měl městský soud stěžovatele vyzvat k odstranění vad.

IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými osobami [ ]; je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona; stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátkou.

V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelů a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

10. Ústavní soud se již v minulosti ústavním přezkumem rozhodnutí správních soudů o nepřiznání odkladného účinku žalobám směřujícím proti rozhodnutím o povolení stavebního záměru zabýval. Vycházel přitom z následujícího:

Přezkum usnesení o nepřiznání odkladného účinku správní žalobě, jako dílčího a dočasného rozhodnutí, může být založen jen na omezeném testu ústavnosti, který spočívá v posouzení, zda takové rozhodnutí mělo: 1) zákonný podklad; 2) bylo vydáno příslušným orgánem; 3) není projevem svévole.

Dospěje-li správní soud k závěru, že navrhovatel nesplnil povinnost tvrzení hrozby vzniku konkrétní újmy pro přiznání odkladného účinku žalobě, je jeho povinností tento závěr odpovídajícím způsobem odůvodnit. Správní soud se především musí vypořádat s tvrzením navrhovatele ohledně zásahu do jeho soukromí a s dalšími konkrétními tvrzeními navrhovatele o hrozící újmě, jinak jeho rozhodnutí z hlediska požadavku náležitého odůvodnění vyplývajícího z y neobstojí - viz k tomu především nález

sp. zn.

ze dne 31. 10. 2023 a nález

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2021 (N 156/107 SbNU 305).

11. Ústavní soud v nyní projednávaném případě stěžovatelů dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí městského soudu ve výše popsaném omezeném testu ústavnosti obstojí. Podstatné je, že stěžovatelé obecně namítali, že "realizací záměru dojde k trvalému a nevratnému zásahu do vlastnických práv žalobců a ke snížení jejich pohody bydlení" v samostatně podaném návrhu, aniž by konkrétně odkázali na jednotlivé body žaloby, které újmu v různých podobách popisují.

12. Byť Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

obecně zdůraznil, že soudy mají při posuzování žádosti o odkladný účinek povinnost vycházet z celého obsahu podání, tj. i z žaloby, zároveň uvedl, že má-li žalobce - zastoupený advokátem, profesionálem - skutečný zájem na přiznání odkladného účinku, měla by tomu odpovídat i kvalita argumentace uvedená v samotném návrhu na přiznání odkladného účinku (viz bod 25 nálezu).

13. Klíčové přitom je, že substantivní argumentaci týkající se merita věci - tj. zákonnosti rozhodnutí o povolení stavebního záměru novostavby bytového domu - nelze bez dalšího zaměňovat s argumentací podporující odkladný účinek žaloby. Přestože tedy stěžovatelé v žalobě vznik konkrétní újmy tvrdili (vyjadřovali se k zásahu do soukromí, ke zvýšení hlučnosti, ke snížení ceny jejich nemovitosti), jejich tvrzení nebylo možné automaticky vztáhnout k jejich návrhu na přiznání odkladného účinku.

14. Kvalifikovanou odlišnost v charakteru argumentace týkající se merita věci a návrhu na odkladný účinek žaloby lze nastínit na následujícím příkladu: Je zřejmé, že stěžovatelé v žalobě řádně tvrdili, že jim realizací stavby vznikne závažná a nevratná újma v podobě snížení tržní ceny nemovitosti (bod 164 žaloby). Avšak taková argumentace týkající se merita sporu je kvalitativně jiná, než kdyby stěžovatelé přímo tvrdili, že již nepřiznání odkladného účinku povede k nevratnému snížení ceny domu stěžovatelů, protože novostavba nebude pravděpodobně zbourána ani v případě úspěšnosti správní žaloby, což v celkovém měřítku představuje nepoměrně větší újmu než dočasná nemožnost plnění ze strany stavebníka, který je pouze účelově vytvořenou korporací.

15. Spoléhali-li stěžovatelé, že si městský soud jejich argumentaci týkající se odkladného účinku "vypátrá" z textu žaloby, riskovali, že správní soud za ně konkrétní námitky "nedomyslí" a nebude v dílčím rozhodnutí reagovat detailně na každou myslitelnou podobu jim hrozící újmy. Neučinil-li tak nakonec městský soud, neznamená to, že porušil právo stěžovatelů na spravedlivý proces či rovnost účastníků řízení.

16. Nelze přitom tvrdit, že by městský soud žalobu stěžovatelů vůbec nevzal v úvahu. V napadeném usnesení totiž přímo uvedl, že "nepřehlédl, že [stěžovatelé] obdobné námitky vznesli i v samotné žalobě, avšak z žádného žalobního tvrzení týkajícího se pohody bydlení nelze dovodit újmu předpokládanou " (viz bod 8 napadeného usnesení).

17. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud zdůrazňuje, že usnesení, jímž žalobě nebyl přiznán odkladný účinek z důvodu, že žalobci neunesli břemeno tvrzení či břemeno důkazní, nezakládá překážku věci rozhodnuté. Stěžovatelům tedy nic nebrání podat nový návrh, ve kterém můžou splnění zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku tvrdit a osvědčovat "znovu a lépe".

VI. Závěr

18. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatelů, jejich ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

19. Ústavní soud o žádosti stěžovatelů o přednostní projednání ústavní stížnosti ve smyslu samostatně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky tím, že rozhodl v krátké době po podání ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu