Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1007/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky Kláry Machové, zastoupené JUDr. Tomášem Podhorským, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 102, Benešov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2024 č. j. -44 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. října 2023 č. j. -33, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a 1) Václava Přibyla, 2) Dagmar Řezáčové a 3) Jany Přibylové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a a 96 odst. 1y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem určil, že stěžovatelka je povinna s účinností od 20. 10. 2022 platit vedlejším účastníkům měsíční nájemné za užívání ve výroku specifikovaného bytu ve výši 17 500 Kč měsíčně. Stěžovatelce dále uložil povinnost nahradit vedlejším účastníkům náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") odmítl a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí odůvodnil městský soud tak, že obvodní soud vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnila odvolání a poučil ji, že pokud tak neučiní, městský soud odvolání odmítne. Výzva k odstranění vad byla právnímu zástupci stěžovatelky doručena dne 2. 1. 2024, ale zůstala bez odezvy. Proto městský soud odvolání stěžovatelky podle ve spojení s , (dále jen ,,) odmítl.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že městský soud vydal usnesení o odmítnutí odvolání předčasně. Obvodní soud vyzval stěžovatelku k odstranění vad podání usnesením ze dne 2. 1. 2024, k nápravě jí určil lhůtu 15 dní od doručení. Lhůta skončila dne 17. 1. 2024. Stěžovatelka doplnila odvolání dne 2. 2. 2024. Městský soud odeslal odmítnutí odvolání poštou až dne 12. 2. 2024. Městský soud měl od 2. 2. 2024 do 12. 2. 2024 dostatek času se doplněným odvoláním zabývat. Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje i na důvody uváděné v řízení před obecnými soudy, se kterými se soudy podle ní nevypořádaly.

4. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění zákonem stanovených procesních předpokladů řízení. V dané věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

či

, dostupná na https://nalus.usoud.cz), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není možná.

6. Podle může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

7. V projednávané věci je tedy v souladu s posledním procesním prostředkem, který stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje, žaloba pro zmatečnost. Tento procesní prostředek je třeba nejen podat, ale i dosáhnout rozhodnutí o něm. Rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost však stěžovatelka nenapadá a z ústavní stížnosti ani jejích příloh nevyplývá, že by tohoto procesního prostředku využila. Naopak v ústavní stížnosti uvádí, že mimořádné opravné prostředky nejsou v dané věci přípustné. Stěžovatelka tedy všechny prostředky k ochraně svého práva nevyužila. Ústavní soud zároveň neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala stěžovatelčiny vlastní zájmy, což je předpokladem pro to, aby se jí za těchto okolností mohl zabývat věcně [ ]. Stěžovatelka v ústavní stížnosti žádnou takovou argumentaci ani neuvádí.

8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2024

Milan Hulmák v. r.

soudce zpravodaj