Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1220/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. G., zastoupeného JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem sídlem Pivovarská 58/8, Vyškov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -392 ze dne 21. 2. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. -318 ze dne 21. 9. 2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a dále a) S. G., b) nezletilého A. G. a c) nezletilé E. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho práva zaručená v , a d a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. V září 2020 Okresní soud v Hodoníně ("opatrovnický soud") svěřil děti (nezletilé vedlejší účastníky, nyní téměř desetiletého syna a téměř osmiletou dceru) do péče matky (vedlejší účastnice) [rozsudek opatrovnického soudu č. j. -74 ze dne 17. 9. 2020]. Styk rodičů s nezletilými byl naposledy upraven v březnu 2022; opatrovnický soud tehdy schválil dohodu rodičů o úpravě styku otce (stěžovatele) s dětmi, a to v lichém týdnu od středy odpoledne do pátku ráno a v sudém týdnu od čtvrtku odpoledne do pondělí ráno [rozsudek opatrovnického soudu č. j. -148 ze dne 15. 3. 2022].

3. Stěžovatel podal v říjnu 2022 návrh na změnu péče a výživy, kterým se domáhal svěření dětí do střídavé péče obou rodičů se stykem po týdnu s tím, že nebude dotčena úprava rozšířeného styku otce s dětmi.

4. Opatrovnický soud ústavní stížností napadeným rozsudkem ze září 2023 změnil původní opatrovnické rozhodnutí ze září 2020 a svěřil děti do střídavé péče obou rodičů; styk stanovil vždy od pátku na týden u každého rodiče. Opatrovnický soud dále uložil rodičům povinnost přispívat na výživné nezletilých a upravil jejich styk v době svátků a prázdnin. Dospěl k závěru, že "[s] ohledem na zjištěné skutečnosti o poměrech rodičů a nezletilých dětí došlo od doby posledního rozhodnutí soudu o péči v září 2020 ke změně poměrů, která odůvodňuje změnu rozhodnutí". Podle opatrovnického soudu bylo zjištěno a prokázáno, že děti mají rády oba rodiče, kteří jsou stejně výchovně způsobilí zajistit péči o nezletilé, přestože jejich komunikace je špatná. Opatrovnický soud odkázal na judikaturu Ústavního soudu a dospěl k závěru, že v nejlepším zájmu nezletilých je svěření do střídavé péče obou rodičů.

5. Krajský soud v Brně ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí opatrovnického soudu ústavní stížností napadeným rozsudkem z února 2024 změnil a návrh otce na změnu úpravy péče a výživy nezletilých zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení dosud nebylo prokázáno, že nastala podstatná změna poměrů v rodině, jež by odůvodňovala novou úpravu poměrů. Takovou podstatnou změnu především nelze spatřovat v judikatuře Ústavního soudu, jež privileguje střídavou formu péče (jak tvrdil otec).

6. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel předně namítá, že soudy porušily jeho základní právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí a přístup k soudu. Odvolací soud protiústavně posoudil otázku existence podstatné změny poměrů v rodině a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že se soudy musí zabývat podrobně jednotlivými kritérii pro svěření nezletilých do střídavé péče, a není-li vyhověno návrhu na svěření dětí do střídavé péče rodičů, pak z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat jednoznačné argumenty, proč by střídavá péče měla být v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých. Stěžovatel řádně tvrdil skutečnosti relevantní pro posouzení existence podstatné změny poměrů, a to především, že děti projevily přání, aby s rodiči pobývaly stejný čas (podle judikatury je přitom změna postoje dítěte ke střídavé péče změnou poměrů). Stěžovatel dále tvrdil, že při předávání dětí mezi rodiči dochází k negativnímu napětí a eskalaci před dětmi, což tomu by mohlo být zabráněno právě svěřením dětí do střídavé péče. Obdobně je relevantní, že rodiče nejsou schopni se dohodnout ohledně mimoškolních aktivit a že matka děti zanedbává a neposkytuje otci informace o zdraví a jinak vylučuje otce ze života dětí, což odůvodňuje tím, že děti jsou v její výlučné péči. Stěžovatel zároveň v řízení namítal, že názor dětí nebyl zjištěn nestranným způsobem: děti měly obavu sdělit svůj názor, protože rozhovory byly prováděny v době péče matky. Soudy se rovněž dostatečně nezabývaly otázkou doložení příjmů matky (stěžovatel to opakovaně namítal a požadoval doplnění dokazování k této otázce). Nezabýval-li se odvolací soud podrobně kritérii pro svěření dětí do střídavé péče a nejlepším zájmem dětí, porušil rovněž základní právo stěžovatele na rodinný život a ochranu rodiny a rodičovství.

7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, avšak pouze v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu; v části směřující proti prvostupňovému rozhodnutí opatrovnického soudu Ústavní soudu k projednání ústavní stížnosti příslušný není, protože nelze rušit to, co bylo změněno či nahrazeno.

8. Ústavní stížnost byla v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu podána oprávněnou osobou [ ]; je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

10. Ústavní soud podle y není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat pouze v případech skutečně extrémních. Je na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Především nalézací soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, není postup soudu neústavní (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 9. 2022; či usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 2. 2023).

11. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu z mezí ústavnosti v právě popsaném smyslu nevybočilo. Odvolací soud srozumitelně a logicky odůvodnil, proč podle jeho názoru v řízení dosud nebyla prokázána existence podstatné změny poměrů v rodině. Za ústavně konformní lze především označit závěr, že takovou okolností v každém případě nemůže být údajná existence judikatury Ústavního soudu preferující střídavou péči jako privilegovanou formu péče.

12. Stěžovatel ostatně ani v ústavní stížnosti netvrdil nic, co by na podstatnou změnu poměrů v rodině ukazovalo, a to především s ohledem na skutečnost, že styk dětí s rodiči byl naposledy opatrovnickým soudem stanoven v březnu 2022 na základě dohody rodičů. Za podstatný Ústavní soud v tomto ohledu považuje především závěr odvolacího soudu, podle kterého "[o]tci totiž podaným návrhem ze dne 24. 10. 2022 nešlo o nic jiného než o formální svěření dětí do střídavé péče rodičů, avšak s tím, aby zůstal zachován rozsah jeho styku s dětmi, tak jak byl upraven předchozí soudem schválenou dohodu" (viz bod 13 napadeného rozsudku odvolacího soudu).

13. Stěžovatel ani opatrovnický soud v prvostupňovém rozhodnutí žádným způsobem neobjasnili, v čem konkrétně se poměry v rodině změnily od března 2022 natolik, aby musela být forma péče rodičů formálně upravena. Ostatně i z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rovnocennosti podílu obou rodičů na péči o dítě lze obecně dosáhnout i prostřednictvím modelu péče jednoho z rodičů za současné úpravy tzv. "širokého" styku dítěte s druhým rodičem [např. nález

sp. zn.

ze dne 21. 11. 2017 (N 215/87 SbNU 477), bod 22]. Podle napadeného rozhodnutí mají možnost o děti pečovat oba rodiče - jak je model péče nazván, není podstatné - podstatné je materiální jádro výroku rozhodnutí, s nímž se Ústavní soud ztotožňuje jako s ústavně konformním.

14. Odkazuje-li stěžovatel na přání dětí, lze pouze uvést, že takové silné přání přímo nevyplývá ze zjištěného skutkové stavu, kdy sám opatrovnický soud uvedl, že "[d]ne 3. 4. 2023 byl soudem proveden pohovor s nezletilými dětmi, nezletilé děti uvedly, že mají oba rodiče stejně rády, líbí se jim to tak, jak je to teď" (viz bod 7 prvostupňového rozsudku).

15. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost v této části odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle . V části směřující proti rozsudku opatrovnického soudu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu