Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 220/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. T., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného Mgr. Lucií Palíkovou, advokátkou, sídlem Dlouhá třída 461/3, Havířov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2023 č. j. -1359, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. dubna 2023 č. j. -1210 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. listopadu 2022 č. j. -991, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí trestních soudů. Tvrdí, že trestní soudy porušily jeho základní práva podle , a d.

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne následující. Stěžovatel byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , 4 písm. a) . Za tento zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , byl stěžovatel odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře třinácti let. Stěžovatel spáchal zločin tak, že ráno dne 24• 10. 2021 v restauraci v H. prodal spoluobviněnému D. K., poškozenému S. P. a svědkovi D. O. drogu, kterou nazýval "speed", v podobě krystalického prášku, která byla přinejmenším psychotropní látkou pervitin (metamfetamin). Za tuto drogu dostal zaplaceno 2 000 Kč. D. K. pak drogu připravil k užití tak, že ji v množství zcela podle svého uvážení nasypal do hrníčku s čajem, v němž se rozpustila. Byť obviněný K. zhodnotil, že to je "hořké a hnusné", neučinil ani on, ani stěžovatel nic pro to, aby obsah hrníčku zlikvidovali, naopak hrníček nechali k užití svědkovi, který jen trochu upil, a poškozenému, který vypil zbytek. Stěžovatel věděl, že poškozený předtím pil alkohol a užil jiné blíže nezjištěné drogy, současně věděl, že jím prodávaná droga může přivodit smrt. Po chvíli se poškozenému překotně zhoršil zdravotní stav. V důsledku kombinované intoxikace směsí pervitinu, kokainu, extáze a alkoholu i přes veškerou odbornou lékařskou péči téhož zemřel.

3. Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatele rozsudek krajského soudu částečně zrušil, a to ve výrocích o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy. Nově rozhodl tak, že obvinění K. a stěžovatel jsou podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě majetkové škody částku ve výši 32 tis. Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 300 tis. Kč. Ve zbytku pak vrchní soud odkázal poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele a obviněného K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel uznává, že pokud někdo neoprávněně nakládá s omamnými a psychotropními látkami a takovým jednáním způsobí smrt jiného, jde o trestný čin. Současně však existuje ústavně zaručené právo rozhodovat o svém životě. Poškozený měl informaci o tom, že drogy je v hrníčku nasypáno moc, že drogový nápoj je hořký a že ho nemá pít. Pokud se přesto nápoje napil, bylo to jeho svobodné rozhodnutí. Poškozený uplatnil své právo žít podle svého a o svém životě svobodně rozhodovat. Toto právo však trestní soudy ignorovaly. Dále došlo k porušení práva na nezávislý soud, neboť vrchní soud jako soud rozhodující o stížnosti proti vazbě předurčil rozhodnutí ve věci samé, rozhodl totiž již o vině stěžovatele. Krajský soud tak byl ovlivněn "podsunutým" názorem vrchního soudu jako soudu odvolacího. Konečně stěžovatel kritizuje porušení presumpce neviny, neboť trestní soudy odmítly provést důkaz SMS komunikací mezi poškozeným a svědkem, z níž mělo dle stěžovatele vyplynout, že poškozený byl předávkovaný již v čase před 9:42 hod.

5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem vyjma těch částí, kterými ústavní stížnost napadá výrok rozsudku krajského soudu o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy, neboť tyto výroky zrušil a nahradil vlastními výroky vrchní soud [v tomto rozsahu není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo zrušeno, viz , o Ústavním soudu]. Stěžovatel je řádně zastoupen ( až ). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práv ve smyslu téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná.

6. Ústavní soud především zdůrazňuje, že není běžnou třetí či dokonce čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se korektností aplikace jednotlivých zákonných ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručených ústavním pořádkem [srov. nález ze dne 21. 4. 1994

sp. zn.

(N 17/1 SbNU 123) a z tohoto nálezu plynoucí konstantní judikaturu].

7. K první námitce stěžovatele, že to byl výlučně poškozený, kdo zavinil vlastní smrt, Ústavní soud odkazuje na analýzu vrchního soudu v bodech 38 a 39 rozsudku. Stěžovatel tvrdí, že nemůže nést odpovědnost za smrt poškozeného, protože poškozený vypil nápoj s drogou dobrovolně. Takováto argumentace o svobodě vůle však vyprazdňuje kvalifikovanou skutkovou podstatu , podle něhož bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let nebo propadnutím majetku pachatel, který činem uvedeným v odstavci 1 způsobí těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. Protože drogy zpravidla požívají jejich uživatelé dobrovolně, stěžovatel v podstatě říká, že dealeři nenesou žádnou odpovědnost za to, co svou činností způsobí. To je samozřejmě absurdní.

8. Nelze ani souhlasit s tezí, že vrchní soud jako soud rozhodující o stížnosti proti vazbě fakticky rozhodl o vině stěžovatele. Jak již Ústavní soud v minulosti vysvětlil, ve vazebním řízení trestní soudy zásadně vinu obviněného neposuzují, nýbrž zkoumají "pouze" existenci tzv. důvodného podezření jako jednu z podmínek vzetí obviněného do vazby nebo jeho ponechání ve vazbě. Ve vazebním zasedání se neprovádí dokazování, na základě kterého má být zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti [nález ze dne 11. 12. 2013

sp. zn.

(N 215/71 SbNU 517), bod 13]. Proto ani závěry ve vazebních rozhodnutích uvedené nemohly závazně předurčovat výsledek řízení ve věci samé.

9. Konečně s neprovedením navrženého důkazu, SMS komunikace mezi poškozeným a svědkem, se detailně vypořádaly trestní soudy (krajský soud v bodě 24 rozsudku, vrchní soud v bodech 18 a 23 rozsudku, Nejvyšší soud v bodech 46 a 47 usnesení).

10. Žádné stěžovatelovo ústavně zaručené právo porušeno nebylo. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ ], dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu