Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1322/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti D. D., zastoupeného Mgr. Štěpánem Jaklem, advokátem, sídlem Mírové náměstí 157/30, Litoměřice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. března 2024 č. j. -33, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Policejního prezidia České republiky, prvního náměstka policejního prezidenta, sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že postupem Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jeho základních práv, zejména práva na spravedlivý (sc. řádný) proces podle a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích přílohy se podává, že rozhodnutím ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 18. 11. 2019 č. 4957/2019 byl stěžovatel propuštěn ze služebního poměru podle , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 5. 3. 2020 č. j. PPR-41190-5/ČJ-2019-990131 zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Posledně uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou, načež Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 29. 11. 2022 č. j. -36 obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil vedlejšímu účastníkovi (jako žalovanému) k dalšímu řízení. Uvedený soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru bylo stěžovateli doručeno po uplynutí lhůty stanovené v § 42 odst. 4 zákona o služebním poměru, a že i když stěžovatel tuto námitku neuplatnil, k prekluzi práva je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

4. Ke kasační stížnosti vedlejšího účastníka Nejvyšší správní soud tento rozsudek podle ve spojení s , , ve znění pozdějších přepisů (dále jen " "), zrušil, žalobu odmítl s tím, že pro tento postup [a to podle ] byly dány důvody již v řízení před městským soudem, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Napadený rozsudek Nejvyšší správní soud označil za zmatečný z důvodu, že nebyly dány podmínky řízení, přičemž vyšel ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí správního orgánu bylo stěžovateli doručeno dne 5. 3. 2020, téhož dne nabylo právní moci, přičemž lhůta k podání žaloby podle zákona o služebním poměru začala běžet dne 6. 3. 2020 a uplynula v pondělí 4. 5. 2020, žaloba byla sepsána a podána až dne 5. 5. 2020.

II.

Stěžovatelova argumentace

5. Stěžovatel postup Nejvyššího správního soudu označuje za neoprávněný. Argumentuje tím, že tento soud je podle vázán důvody kasační stížnosti, a že spatřoval-li z úřední povinnosti vady v rozhodnutí městského soudu, měl s odkazem na uvedené ustanovení zrušit i rozhodnutí vedlejšího účastníka. Připomíná, že městský soud neshledal postup vedlejšího účastníka správným, protože své rozhodnutí doručil po uplynutí lhůty podle zákona o služebním poměru. Služební funkcionář se totiž dozvěděl o spáchání protiprávního jednání dne 2. 10. 2018, roční lhůta uplynula dne 2. 10. 2019, ale rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru mu doručil až dne 22. 11. 2019. Ponechal-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí správního orgánu v platnosti, stěžovatel - podle svých slov - nemá žádné řádné právní prostředky, jak se proti tomuto rozhodnutí bránit.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. žádný takový prostředek proti napadenému rozhodnutí již neměl k dispozici.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

8. Stěžovatel vytýká Nejvyššímu správnímu soudu, že podle nezrušil i výše uvedené rozhodnutí vedlejšího účastníka. Uvedený soud postupoval podle věty první za středníkem , tj. kasační stížností napadený rozsudek městského soudu zrušil a žalobu jako opožděnou podle odmítl. Za této situace je postup podle , který umožňuje Nejvyššímu správnímu soudu rušit i rozhodnutí správního orgánu, vyloučen. Ústavnímu soudu nezbývá než uzavřít, že Nejvyšší správní soud se žádného procesního pochybení nedopustil, naopak pochybil stěžovatel, když se svých práv nedomáhal "stanoveným postupem"; tvrzenému porušení ústavně zaručeného základního práva na řádný proces tak přisvědčit nelze.

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2024

Jan Svatoň, v. r.

předseda senátu