Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
4-1636-24_1.html
HTML · 36.4 KB
No categories available
IV.ÚS 1636/24
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2024 č. j. 25 Cdo 2041/2023 -68, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2023 č. j. 5 Co 6/2023 -32 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. listopadu 2022 č. j. 16 C 33/2022 -20, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a České televize, se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, Praha 4 - Kavčí Hory, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 10. 6. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina ústavní stížnost (doplněna podáním doručeným dne 12. 6. 2024) proti v záhlaví uvedeným usnesením s tvrzením, že jimi bylo účelově a zákeřně porušeno její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, když bylo porušeno její právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka odmítla všechny soudce Ústavního soudu, s odůvodněním, že jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením odmítl žalobu pro zmatečnost, přičemž toto rozhodnutí napadeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil. Následně podané dovolání napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl podle § 243f odst. 3 občanského soudního řádu , když stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem, aniž by měla sama právnické vzdělání. Nebyl ani zaplacen soudní poplatek za dovolání. S ohledem na opakované žaloby stěžovatelky, včetně navazujících poučení o zákonných náležitostech, muselo být podle Nejvyššího soudu stěžovatelce zjevné, že musí být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupena. Z její strany dochází vytrvale ke zneužívání práva na soudní ochranu a obstrukčnímu chování.
3. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
4. Stěžovatelčino podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1 , § 34 zákona o Ústavním soudu ). Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Návrh musí mimo jiné obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
5. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se opakovaně obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami, a na tyto nedostatky byla vícekrát upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod spisovými značkami III. ÚS 1513/13 ,
,
,
,
,
,
,
). Stěžovatelka však i nadále a setrvale volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
6. Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani stěžovatelčina námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu ), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci vyloučeni z rozhodovacího procesu o stěžovatelčině ústavní stížnosti. Odmítá-li stěžovatelka všechny soudce Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout.
7. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
8. Přestože stěžovatelka byla opakovaně poučena, nepodala u České advokátní komory ani žádost o určení advokáta k zastoupení v této věci. Navíc s ohledem na nevyčerpání opravných prostředků by její ústavní stížnost byla vůči rozhodnutím krajského a vrchního soudu nepřípustná.
9. Stejně jako ve věcech vedených pod spisovými značkami IV. ÚS 696/16 ,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
(srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2024
Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj