Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1612/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti obchodní korporace Faster CZ spol. s r. o., sídlem Jarní 1064/44g, Brno, zastoupené Mgr. Martinem Bařinkou, advokátem sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -158 ze dne 25. 3. 2024, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -146 ze dne 9. 11. 2023 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. -112 ze dne 20. 9. 2022 ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu č. j. -131 ze dne 4. 7. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Ing. arch. Martiny Příkazské, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a 3 a a násl. d (dále jen „ “) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále namítá porušení , , a y.

2. Městský soud v Brně („nalézací soud“) napadeným rozsudkem určil, že věcné břemeno chůze a cesty zřízené ve prospěch pozemku stěžovatelky na pozemcích vedlejší účastnice nevázne (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Napadeným doplňujícím rozsudkem zamítl žalobu vedlejší účastnice, aby bylo určeno, že věcné břemeno chůze a cesty bylo promlčeno (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. K odvolání stěžovatelky i vedlejší účastnice Krajský soud v Brně („odvolací soud“) napadeným rozsudkem změnil rozsudek nalézacího soudu ve výroku I tak, že žaloba, aby bylo určeno, že věcné břemeno na tam specifikovaných pozemcích nevázne, se zamítá (výrok I), dále změnil doplňující rozsudek nalézacího soudu ve výroku I tak, že se určuje, že věcné břemeno chůze a cesty bylo promlčeno (výroku II) a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího i odvolacího řízení (výrok III). Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II).

4. Podle stěžovatelky Nejvyšší soud nesprávně a formalisticky odmítl její dovolání jako vadné, přestože obsahovalo nezbytné vymezení předpokladů přípustnosti. Konkrétně vznesla otázku dosud v praxi dovolacího soudu neřešenou, zda jednání vedlejší účastnice – spočívající ve vznesení námitky promlčení věcného břemene v projednávané určovací žalobě – je poctivé a v souladu s dobrými mravy, a to při existenci konkrétních skutkových okolností, které dále specifikuje. Z obsahu dovolání rovněž vyplýval dovolací důvod, neboť stěžovatelka brojila proti nesprávnému právnímu závěru odvolacího soudu o promlčení věcného břemene. Nalézacímu soudu stěžovatelka vytýká, že řádně nevypořádal její námitku rozporu s dobrými mravy. Dále stěžovatelka namítá pochybení soudů při hodnocení důkazů a extrémní rozpor mezi právními závěry a skutkovými zjištěními.

5. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené . Podána byla včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem ( ); Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, vyjma rozsudku i doplňujícího rozsudku nalézacího soudu, které byly změněny rozsudkem odvolacího soudu, neboť Ústavní soud nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno. Dále se Ústavní soud zabýval přípustností ústavní stížnosti ve smyslu téhož zákona.

6. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání jednak pro vadu spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti, a dále pro vadu spočívající v nevymezení důvodu dovolání. Ve stanovisku sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.) přijal Ústavní soud závěr, že neobsahuje-li dovolání (kromě jiného) vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí dovolání pro vady porušením y. Současně uzavřel, že je-li dovolání stěžovatele odmítnuto pro vady, jde o případ, kdy stěžovatel nevyčerpal dostupné opravné prostředky řádným způsobem.

7. Ústavní stížnost je proto přípustná pouze proti usnesení Nejvyššího soudu, u něhož Ústavní soud zkoumá, zda Nejvyšší soud nevybočil z mezí daných mu zákonem a nezatížil své rozhodnutí svévolí. V části směřující proti rozsudku odvolacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná.

8. Ústavní soud konfrontoval dovolání stěžovatelky (které si za tímto účelem vyžádal) s usnesením Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že ústavněprávními vadami netrpí. Lze dát stěžovatelce částečně za pravdu v tom, že důvod dovolání alespoň v obrysech uvedla (byť její dovolání je z podstatné části nekoherentní polemikou se skutkovými zjištěními) – konkrétně nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu, že výkon práva vedlejší účastnice (podání žaloby na určení, že věcné břemeno bylo promlčeno) nebyl v rozporu s dobrými mravy.

9. Podle Ústavního soudu nelze vždy považovat za vadu, uvede-li dovolatel v dovolání více různých předpokladů přípustnosti podle , které si navzájem konkurují, jak předestřel Nejvyšší soud v napadeném usnesení. Není pochyb, že jednotlivé případy přípustnosti dovolání se navzájem vylučují. Využije-li však dovolatel vícero možností plynoucích z jako „případných“ předpokladů v jejich posloupnosti, neporušuje tím požadavek, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jen jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání [srov. nález

sp. zn.

ze dne 23. 3. 2021 (N 59/105 SbNU 163) či nález

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2024, bod 17; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].

10. Za stěžejní považuje Ústavní soud to, že stěžovatelka řádně nevymezila způsobilou otázku hmotného či procesního práva, neboť žádná z obsahu dovolání neplyne, ani při jeho „vstřícném“ výkladu. Za způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti nelze považovat, předestře-li stěžovatelka konkrétní skutkové okolnosti věci, z nichž má vyplývat, že jednání vedlejší účastnice bylo nepoctivé a rozporné s dobrými mravy a následně svůj náhled prezentuje jako otázku hmotného práva, která nebyla doposud řešena. Protože Nejvyšší soud ústavně konformním způsobem odůvodnil, že stěžovatelčino dovolání neobsahovalo řádně vymezení předpokladů přípustnosti, a proto jej odmítl pro vady, o porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv nejde. Nejvyššímu soudu nelze vytýkat ani přepjatý formalismus.

11. Zbývající argumentací se Ústavní soud nezabýval, neboť směřuje proti rozhodnutím odvolacího a nalézacího soudu, vůči nimž není ústavní stížnost přípustná, a Ústavní soud není k jejímu projednání v této části příslušný.

12. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, zčásti podle téhož zákona jako návrh nepřípustný a zčásti podle téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu