Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1384/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti obchodní korporace HM Gastro Group s. r. o., sídlem Sámova 1574/12, Praha 10 - Vršovice, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram I, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2024 č. j. -468, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2023 č. j. -412 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. srpna 2022 č. j. -314, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a obchodní korporace UNCONIC s. r. o., sídlem Rybná 716/24, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v , 37 a 38 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Současně stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud podle odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, což zdůvodňuje tím, že v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze (dále jen " ") pod sp. zn. může být rozhodnuto o úpadku vedlejší účastnice, a že pokud by uhradila přisouzenou částku s příslušenstvím a pokud by Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil, bylo by vrácení vymoženého plněné obtížné nebo i nemožné.

3. Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. se podává, že uvedený soud napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce (jako žalované), aby zaplatila vedlejší účastnici (jako žalobkyni) částku 5 642 805 Kč s příslušenstvím a dále náhradu nákladů řízení v částce 867 478,50 Kč. Vyšel z toho, že účastnice řízení uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební úpravy kantýny ADIENT v hale B6 v CPT Park Bor u Tachova, a že cenu díla stanovily rozpočtem s výhradou; neztotožnil se tak s tvrzením stěžovatelky, že smluvní strany ji měly v úmyslu uzavřít bez určení ceny díla, a tedy že bude účtována cena obvyklá. Vzhledem k tomu uzavřel, že stěžovatelka (jako objednatelka) je povinna uhradit sjednanou cenu díla ve výši 13 934 843 Kč (sníženou z částky 19 934 843 Kč z důvodu zúžení rozsahu prací dohodou), dosud však uhradila jen částku 7 768 572 Kč.

4. K odvolání stěžovatelky rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 75 504 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, to však Nejvyšší soud podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítl s tím, že není ve smyslu přípustné, a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 37 752 Kč.

II.

Stěžovatelčina argumentace

6. Stěžovatelka poukazuje na to, že rozhodl o odvolání na jednání dne 12. 10. 2023 v její nepřítomnosti i v nepřítomnosti jejího právního zástupce, ačkoliv ten řádně a včas požádal o odročení z důvodu zdravotní indispozice a doložil to lékařským potvrzením. Substituce nebyla možná, protože šlo náhlou indispozici a nebyl časový prostor pro seznámení se s rozsáhlým spisovým materiálem. Právní zástupce se přitom účastnil všech předchozích jednání u obvodního soudu.

7. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (zejm. usnesení ze dne 28. 2. 2001 sp. zn. , ze dne 30. 4. 2001 sp. zn. , ze dne 13. 6. 2012 sp. zn. ) stěžovatelka uvádí, že nemoc účastníka nebo jeho právního zástupce je důvodem způsobilým omluvit neúčast na jednání, a že neexistenci takového důvodu nelze dovodit z toho, že jde o opětovnou omluvu z jednání. Dovolává se i nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2000

sp. zn.

(N 129/19 SbNU 193) s tím, že v daném případě byly známy závažné důvody neúčasti právního zástupce, bylo mu známo i to, že jde o věc složitou, a že proto není substituce možná, jakož i to, že ona sama k jednání předvolána nebyla. Stěžovatelka má proto zato, že postupoval zcela chybně, a porušil její právo na spravedlivý (sc. řádný) proces, právo na projednání věci v její přítomnosti i zásadu rovnosti účastníků řízení.

8. Dále stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas se závěrem obecných soudů, že došlo k uzavření smlouvy o dílo s dostatečně určitým ujednáním o ceně díla, přičemž odmítá, že by se tak stalo na základě objednávky ze dne 23. 7. 2018. V této souvislosti tvrdí, že bylo ujednáno, že cena bude "upřesněna" na základě doplnění a upřesnění podkladů pro provedení jednotlivých prací, kdy takto upřesněná cena bude promítnuta do smlouvy o dílo (a že uvedená objednávka tak bude "nahrazena" písemnou smlouvou o dílo). Podle stěžovatelky nedošlo k dohodě o ceně díla podle rozpočtu s výhradou, a proto se za ujednanou považuje podle věty druhé , , cena obvyklá. Dovolávajíc se rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. , stěžovatelka poukazuje na objednávku ohledně zakázky č. 18UC05, ze které má plynout vůle stran cenu díla dále řešit, přičemž vyjadřuje názor, že dohoda o ceně nebo o způsobu jejího určení byla nezbytnou podmínkou pro vznik smlouvy o dílo, a jelikož nikdy nedošlo k upřesnění ceny díla ani k uzavření písemné smlouvy o dílo, taková smlouva platně vzniknout nemohla.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

11. Stěžovatelka v prvé řadě vytýká , že nevyhověl její žádosti o odročení jednání z důvodu náhlé zdravotní indispozice právního zástupce. V napadeném rozsudku podrobně vysvětlil, proč tuto žádost neakceptoval, a proč rozhodl v nepřítomnosti stěžovatelky a jejího právního zástupce. Tento postup se stal předmětem přezkumu v dovolacím řízení, ovšem ani Nejvyšší soud žádné pochybení neshledal. Stěžovatelčina argumentace obsažená v ústavní stížnosti, tedy že zdravotní indispozice právního zástupce je důvodem pro odročení jednání, se (stejně jako v dovolání) míjí s důvody, na kterých založil své stanovisko, tj. že postup stěžovatelky v posuzované věci má obstrukční povahu (a že postup jejího právního zástupce stěžovatelky je "profesně nekorektní"). Ústavní soud s ohledem na obsah ústavní stížnosti (a ostatně ani jinak) nemá, co by Nejvyššímu soudu a potažmo mohl vytknout. Vzhledem k tomu mu nezbývá, než pro stručnost stěžovatelku na jejich úvahy odkázat s tím, že daný postup účastníka řízení, který představuje zneužití procesních práv, ústavněprávní ochrany požívat nemůže.

12. Dlužno dodat, že z ústavní stížnosti ani neplyne, v jakém konkrétním ohledu byla stěžovatelka reálně zkrácena na svém právu v daném řízení skutkově a právně argumentovat. Tedy jakou konkrétní argumentaci, jež v soudním řízení dosud nezazněla a která by mohla mít dopad na výsledek řízení, měla stěžovatelka v úmyslu na jednání městského soudu osobně předestřít, ale nebylo jí to v důsledku napadeného postupu obecných soudů umožněno.

13. Další část ústavní stížnosti, kde stěžovatelka namítá vadné posouzení samotné věci s tvrzením, že mezi ní a vedlejší účastnicí nedošlo k dohodě o ceně (anebo že vůbec smlouva o dílo uzavřena nebyla), je již jen opakováním argumentace, kterou v soudním řízení uplatnila, na níž obecné soudy reagovaly a dostatečným způsobem se s ní vypořádaly. Po Ústavním soudu tak stěžovatelka požaduje, aby se - jako by byl další instancí v systému obecných soudů - po věcné stránce znovu spornou otázkou zabýval a eventuálně ji sám posoudil jinak než obecné soudy. To však tomuto soudu zjevně nepřísluší (viz sub 10). V souvislosti se stěžovatelkou uplatněnými výhradami lze snad jen připomenout, že k závěru o tom, že cena díla byla stanovena rozpočtem s výhradou, dospěly soudy nižších stupňů na základě více prokázaných skutečností (v jejich vzájemné souvislosti), a tudíž stěžovatelčin poukaz na obsah výše uvedené objednávky není s to ústavnost jejich závěrů zpochybnit. Totéž platí i pro stěžovatelčin poukaz na rozsudek sp. zn. , neboť se jím zabýval již Nejvyšší soud a řádně vysvětlil, proč ho nelze považovat přiléhavý.

14. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k meritorní "neprojednatelnosti" ústavní stížnosti nebylo možné vyhovět ani (akcesorickému) návrhu na odložení vykonatelnosti napadených soudních rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu