Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1158/24

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SUN SKI CZ, a. s., sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Petrem Fohlem, advokátem, sídlem U Trojice 1042/2, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2024 č. j. -905 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. října 2023 č. j. -890, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodních společností A - Trading, a. s. a ThunderSlope s. r. o., obou sídlem Karlova 455/48, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v , a a odst. 2 d a dále v a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Trutnově (dále jen "okresní soud") sp. zn. , se podává, že Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zastavil řízení o dovolání stěžovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 1. 9. 2022 č. j. -678 pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). V odůvodnění uvedl, že stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a stěžovatelka povinnost zaplatit soudní poplatek nesplnila ani po opakované výzvě. K dalšímu návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků krajský soud nepřihlédl jednak proto, že byla podána opožděně a rovněž proto, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

3. K odvolání stěžovatelky rozhodl vrchní soud napadeným usnesením, že se usnesení krajského soudu potvrzuje (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vrchní soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žaloba pro zmatečnost stěžovatelky představuje v tomto případě zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (viz usnesení vrchního soudu ze dne 22. 7. 2022 č. j. -668), nemůže být tento návrh bez dalšího úspěšný. Jestliže totiž předmětná žaloba pro zmatečnost představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, pak je podle ustálené judikatury třeba veškeré další procesní úkony stěžovatelky v rámci řízení o předmětné žalobě pro zmatečnost považovat za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017 sp. zn. ).

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka zejména namítá, že v daném případě představuje nejprve zastavení řízení při ignoraci včasného podání stěžovatelky včetně příloh krajským soudem, a poté potvrzení tohoto rozhodnutí vrchním soudem na základě neurčitých a nejasných závěrů a nepřezkoumatelných úvah, jednoznačný exces z ústavně zaručeného práva na legitimní očekávání. V důsledku tohoto excesu byla stěžovatelka fakticky - a to již opakovaně - nezákonně vyloučena z možnosti bránit se předchozím rozhodnutím krajského soudu a okresního soudu. Stěžovatelka mohla zcela logicky očekávat, že bude osvobozena od povinnosti platit soudní poplatek, byla-li již dříve v roce 2023 ve stejné, resp. v příznivější hospodářské situaci, od povinnosti platit soudní poplatek osvobozena, a to ve věci vedené okresním soudem pod sp. zn. a sp. zn. a Městským soudem v Praze ve věci vedené pod sp. zn. B 14834/RD78/MSPH Fj 157544/2023/MSPH.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Její ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

7. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

8. K přezkumu rozhodnutí týkajících se osvobození, resp. neosvobození od soudních poplatků, Ústavní soud opakovaně uvádí, že samotný spor o osvobození od soudních poplatků, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o tom, zda byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tak spadá zásadně do kognice obecných soudů, jejichž závěry Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat [srov. usnesení ze dne 17. 8. 2000

sp. zn.

(U 28/19 SbNU 275)]. Prostor pro případný zásah Ústavního soudu by se otevřel v případě, že by rozhodnutí obecných soudů vykazovala prvky libovůle spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry, anebo kdyby z rozhodnutí žádným způsobem nevyplývalo, na základě jakých skutkových okolností byly právní závěry učiněny.

9. Proto Ústavní soud již dříve vyslovil, že důvodem pro zásah Ústavního soudu v rozhodnutích o neosvobození od soudních poplatků by mohl být stěžovatelem tvrzený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry [srov. nálezy ze dne 22. 5. 2006

sp. zn.

(N 103/41 SbNU 309) nebo ze dne 15. 10. 2009

sp. zn.

(N 216/55 SbNU 33)]. Libovůli též představuje rozhodnutí postrádající jakékoli odůvodnění, anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [viz nález ze dne 17. 5. 2011

sp. zn.

(N 96/61 SbNU 489)].

10. Ústavní soud zdůrazňuje, že jak ověřil z vyžádaného soudního spisu, vrchní soud v usnesení ze dne 22. 7. 2022 č. j. -668 (proti kterému stěžovatelka nepodala ústavní stížnost) v této věci stěžovatelky jednoznačně uvedl, že je nepochybné, že stěžovatelka uplatňuje zřejmě bezúspěšně svá práva, a nesplňuje proto podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v nyní přezkoumávané věci vyšly z výše uvedených pravomocných právních závěrů vrchního soudu, na jehož závěry řádně v napadených usneseních odkázaly a k tomu uvedly vlastní přezkoumatelné závěry. Za této situace pak Ústavní soud shledává, že obecné soudy rozhodovaly nestranně, zohlednily veškeré okolnosti věci při posouzení návrhu stěžovatelky a dospěly k jednoznačným skutkovým závěrům, z nichž učinily přezkoumatelné právní závěry. Při posouzení jejich závěrů neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou řádně odůvodněná, jasná, rozumná a logická [viz nález ze dne 27. 3. 2012

sp. zn.

(N 61/64 SbNU 723)]. Obecné soudy se otázkou (ne)naplnění podmínek a následným zastavením dovolacího řízení odpovídajícím způsobem zabývaly a své závěry v tomto směru logicky zdůvodnily. Ústavní soud je toho názoru, že hodnocení provedené obecnými soudy je z tohoto hlediska možno považovat za přiléhavé a ústavně konformní.

11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu