Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1896/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 4. 2024, č. j. -72, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a 1) Z. H. a 2) V. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel uzavřel v minulosti s vedlejšími účastníky kupní smlouvu, na základě které jim prodal rodinný dům. Mezi stěžovatelem a vedlejšími účastníky probíhá několik soudních sporů, kterými vedlejší účastníci uplatnili nároky z vad domu, nároky na zadostiučinění a nemajetkovou újmu, nárok na zaplacení částky, která byla vynaložena na nezbytné opravy domu. Stěžovatel byl rovněž pravomocně odsouzen za zásah do osobnostních práv vedlejších účastníků spočívající ve vniknutí do jejich e-mailového účtu se záměrem získat informace z jejich korespondence a smazání dat, představujících důkazní prostředky.

2. V nyní posuzované věci rozhodl okresní soud Plzeň-město ("okresní soud") výrokem I usnesení ze dne 27. 11. 2023, č. j. -38, o pokračování v přerušeném řízení a výrokem II nařídil na návrh vedlejších účastníků předběžné opatření, kterým stěžovateli uložil zdržet se zcizování, zatížení věcnými břemeny, zatížení zástavními právy, předkupními právy, právem stavby, a zdržet se jakékoliv jiné dispozice vedoucí ke snížení majetkové hodnoty blíže specifikovaných nemovitých věcí. Dle okresního soudu vedlejší účastníci osvědčili pravděpodobnost úspěchu jejich žaloby, i to, že je zde důvodná obava, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen, a že stěžovatel hodlá s nemovitostmi nakládat.

3. Podstata věci spočívá v nesouhlasu stěžovatele s nařízením předběžného opatření, které napadl odvoláním. Krajský soud v Plzni ("krajský soud") napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Vedlejší účastníci podle krajského soudu osvědčili potřebu zatímní úpravy poměrů do doby pravomocného skončení řízení o jejich žalobě o zaplacení peněžité pohledávky, z tvrzení samotného stěžovatele je zřejmé, že se snaží postupně zbavovat svého nemovitého majetku například darováním nemovitosti matce, která jej dále darovala druhému synovi či uzavřením smíru stěžovatele s příbuznými, kterým se vzdal nemovitých věcí, ačkoliv byl ve sporném řízení o nich úspěšný.

4. Stěžovatel do ústavní stížnosti přejímá obsah svého odvolání proti rozhodnutí okresního soudu, argumentace je tedy zčásti totožná - namítá, že již před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření krajský soud usnesením ze dne 10. 11. 2023, č. j. -214, schválil soudní smír mezi stěžovatelem J. L. a P. K., ve kterém určil, že J. L. je, stejně jako matka stěžovatele ke dni svého úmrtí byla, podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, na které se předběžné opatření vztahuje, se spoluvlastnickým podílem ve výši 1/2. Stěžovatel tvrdí, že okresní soud vydal předběžné opatření v době, kdy už nemovitostmi stěžovatel nedisponoval a ani jimi disponovat nemohl.

5. Nad rámec této argumentace stěžovatel v reakci na odůvodnění nyní napadeného usnesení krajského soudu uvádí, že rozhodnutí krajského soudu o schválení smíru bylo rozhodnutím konečným, nebylo proti němu možné podat opravný prostředek a právní moc tak závisela na doručení stěžovateli. Z toho dovozuje, že předběžné opatření, které nyní navíc stěžovatele nutí jednat nezákonně, v rozporu s konečným rozhodnutím soudu o schválení smíru, nebylo možné vydat.

6. Stěžovatel dále uvádí, že se krajský soud nevypořádal s námitkou nemožnosti "odpřerušit" řízení pouze za účelem nařízení předběžného opatření, kdy nadto probíhají souběžně dvě řízení o dvou protichůdných nárocích, z nichž jeden vylučuje druhý. Takový postup považuje stěžovatel za extrémně vstřícný vůči vedlejším účastníkům.

7. Ze všech výše uvedených důvodů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení krajského soudu, a to pro porušení a d ("Listina") a jeho základních práv zaručených a y.

8. Po prostudování ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v ústavní stížnosti.

9. V souzené věci je předmětem přezkumu rozhodnutí soudu o vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (viz nález ze dne 21. 11. 2001,

sp. zn.

) vyjádřil názor, že se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o

rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však Ústavní soud připustil, že i rozhodnutí o předběžném opatření je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (viz nález ze dne 8. 8. 2013,

sp. zn.

), byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti.

10. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a není projevem svévole ( y a a 3 y) - srov. k tomu např. nález ze dne 10. 11. 1999,

sp. zn.

, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.

11. Ústavní soud shledal, že rozhodování o předběžném opatření v právě posuzované věci mělo zákonný podklad, neboť právní úprava soudu umožňuje předběžné opatření nařídit a vedlejší účastníci návrh na nařízení předběžného opatření soudu podali. Předběžné opatření bylo rovněž vydáno příslušným orgánem (soudem). Z předložených rozhodnutí je zřejmé, že se obecné soudy zabývaly všemi shora uvedenými nezbytnými otázkami a krajský soud se vypořádal rovněž s námitkami stěžovatele týkajícími se časové souslednosti jednotlivých úkonů soudů v souběžně probíhajících řízeních (viz body 12-15 napadeného rozhodnutí). Zjednodušeně řečeno - předběžné opatření bylo vydáno v době, kdy rozhodnutí krajského soudu o schválení smíru ještě nenabylo právní moci, tedy v době, kdy stěžovatel předmětné nemovité věci vlastnil.

12. Jde-li o námitku vztahující se možnosti vydat předběžné opatření po rozhodnutí o pokračování řízení pouze pro tyto účely, pak si lze jistě představit odůvodnění podrobnější, avšak i přesto je zřejmé, že se krajský soud touto otázkou zabýval (viz bod 16 napadeného usnesení). V tomto případě lze akceptovat výklad provedený okresním soudem v usnesení ze dne 13. 6. 2024, č. j. -82, kterým opětovně řízení vedené pod sp. zn. přerušil, a který není z pohledu Ústavního práva nijak excesivní. Ústavní soud připomíná, že v nyní posuzované věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují, Ústavní soud přitom interpretaci a aplikaci podústavního práva obecnými soudy nepovažuje za jakkoli nepřiměřenou. Napadené rozhodnutí - které nadto není rozhodnutím konečným - současně není ani projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, jelikož odpovídá aplikované zákonné úpravě.

13. V nyní posuzované věci tedy Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu vady, jež by jej opravňovaly ke kasačnímu zásahu namísto konstatování neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Jeho závěry jsou totiž z hlediska zákonné úpravy plně akceptovatelné, a nelze je považovat ani za jakkoliv vybočující z mezí ústavnosti či za projev přepjatého formalismu. Ústavní soud proto konstatoval, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu