Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1733/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Z. H., zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Fraňkem, advokátem, sídlem Jana Opletala 644/8, Poděbrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. března 2024 č. j. -196, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. Ch. a nezletilé A. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva a základní práva nezletilé vedlejší účastnice (dále jen " "), zaručená , , a d a a Úmluvy o právech dítěte.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Nymburce (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 2. 10. 2023 č. j. -75, , svěřil dceru do střídavé péče vedlejší účastnice (dále jen matka") a stěžovatele (I. výrok), stěžovateli uložil povinnost platit na dceru výživné v částce 2 000 Kč měsíčně (II. výrok) a doplatit dlužné výživné (III. a IV. výrok), matce uložil povinnost platit na dceru výživné v částce 1 000 Kč měsíčně (V. výrok) a zaplatit dlužné výživné (VI. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (VII. výrok). V odůvodnění okresní soud konstatoval, že po provedeném dokazování dospěl k jednoznačnému závěru, že v nejlepším zájmu dcery je její svěření do střídavé péče obou rodičů v intervalu jednoho týdne, a že při rozhodování o výživném přihlédl k výdělkovým a majetkovým poměrům rodičů, k počtu jejich vyživovacích povinností a zohlednil i odůvodněné potřeby dcery, která je dítětem předškolního věku.

3. Následná odvolání matky a kolizního opatrovníka proti rozsudku okresního soudu shledal Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") zčásti důvodnými, a proto po doplnění dokazování napadeným rozsudkem zkrátil intervaly střídání péče každého z rodičů a vychýlil poměr péče mírně ve prospěch péče matky; dále vzal za prokázané, že poměry rodičů jsou z hlediska schopnosti pokrývat materiální a finanční potřeby dcery poměrně rozdílné, tudíž určil stěžovateli výživné za dobu, kdy o dceru pečovala výlučně matka ve výši 7 000 Kč, s účinností od 1. 8. 2023 ve výši 5 500 Kč a matce ve výši 500 Kč, každému z rodičů uložil povinnost uhradit dlužné výživné (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (II. výrok).

II.

Argumentace stěžovatele

4. Za podstatu ústavní stížnosti označil stěžovatel skutečnost, zda stanovení výživného matce v excesivně nízké výši je porušením jeho základních práv, resp. základních práv dcery. Poukazuje na to, že krajský soud vyměřil matce příjem (správně "výživné") ve výši 1,1% z příjmu její současné domácnosti, zatímco jemu vyměřil výživné ve výši cca 11,6% z příjmu jeho domácnosti, byť se oba starají o dceru ve střídavé péči, kdy rozdíl v délce jejich péče činí pouhých několik hodin týdně.

5. V další části ústavní stížnosti stěžovatel konkrétně namítá, že krajský soud nezohlednil sezónní charakter jeho výdělku (prodej křepelčích vajec a lesní práce), příjem partnera matky a nevypořádal se s jeho sdělením, že matka má další bankovní účty.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán napadený rozsudek. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

7. K tvrzení stěžovatele o porušení základních práv dcery (viz výše sub 1.) Ústavní soud dodává, že pro její procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, neboť jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dítěti. Nezletilá v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupována na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilá, o jejíž postavení vůči rodičům je veden rodiči spor, nemůže být vtažena do řízení jedním z nich na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit [srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě, včetně rozhodování o vyživovací povinnosti. Posuzování těchto věcí je především v kognici obecných soudů, které mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě, nebo změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud není konečným univerzálním "rozhodcem", jeho úkol spočívá pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. usnesení ze dne 17. 3. 2015

sp. zn.

(U 5/76 SbNU 957)].

10. Stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, neboť jeho námitky mají povahu nesouhlasu s důvody, na nichž obecné soudy, zejména krajský soud, založily oba rozsudky, a ústavní stížnost tak považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny konkrétního rozhodnutí ve svůj prospěch.

11. Ve stěžovatelově věci Ústavní soud neshledal v rozsudku krajského soudu a v postupu předcházejícímu jeho vydání žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo by vést k jeho zrušení. V řízení bylo provedeno dostatečné dokazování a soudy se zabývaly podstatnými kritérii pro rozhodnutí o výši výživného na dceru. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývají přesvědčivé důvody pro určení výše výživného, tj. zjištění majetkových poměrů rodičů, a to jejich aktuální příjmy (body 7. až 9. a 11.), jakož vznik další vyživovací povinnosti matky (bod 10.), a z těchto skutkových zjištění plynoucí závěry pro určení výše vyživovací povinnosti každého z rodičů (bod 19.) a navazující povinnosti ohledně dluhu na výživném (body 20. a 21.). Tím krajský soud dostál požadavkům na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu nálezu ze dne 3. 5. 2022

sp. zn.

.

12. Stěžovatel se domáhá zrušení celého rozsudku krajského soudu, avšak proti úpravě střídavé péče a jejímu rozsahu, ani proti II. výroku, žádné námitky neformuluje.

13. Ústavní soud z výše uvedených důvodů nezjistil porušení stěžovatelových základních práv, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu