Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1247/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Aleše Klaudyho, sídlem Masarykovo nám. 191/18, Děčín, insolvenčního správce dlužníka ČETRANS a.s., sídlem Českobratrská 2227/7, Ostrava, zastoupeného Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, sídlem Na Vinici 1227/32, Děčín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2024 č. j. -44 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. prosince 2022 č. j. -49, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení dvou rozsudků, kterými podle něj správní soudy porušily ústavně zaručená práva podle a odst. 5 d.

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaných spisů obou správních soudů plyne, že Finanční úřad pro Ústecký kraj v říjnu 2019 doměřil obchodní společnosti ČETRANS a.s. dvěma dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období říjen 2016 a duben 2018 v celkové výši zhruba 1,5 mil. Kč. Finanční úřad totiž neuznal uplatněné nároky na osvobození od DPH při prodeji pozemků podle , o dani z přidané hodnoty (dále jen " "). Podle finančního úřadu šlo o prodej stavebních pozemků ve smyslu bodu 1 , který od daně osvobozen není.

3. Proti dodatečným platebním výměrům se stěžovatel neúspěšně odvolal k vedlejšímu účastníkovi, neuspěl pak ani se žalobou ke krajskému soudu ani s kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Krajský soud dovodil, že k označení pozemku za stavební pozemek ve smyslu je nutné splnit dvě podmínky. Zaprvé, musí jít o pozemek, na kterém má být zhotovena stavba pevně spojená se zemí. Zadruhé, musí jít o pozemek, který je či byl předmětem správních úkonů za účelem zhotovení této stavby. První podmínka byla splněna mj. na základě ocenění obou prodávaných pozemků jako stavebních a akceptací této cenové hladiny kupujícími, následného uplatnění nároku na odpočet DPH kupujícími či skutečnosti, že si prodávající před prodejem vyžádal informaci o zastavitelnosti pozemků. Druhá podmínka byla splněna tím, že oba pozemky byly územním plánem obce Libouchec vymezeny jako zastavitelná plocha. Nejvyšší správní soud v rozsudku uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti fakticky přijal závěr, že "správním úkonem" ve smyslu bodu 1 může být i územní plán a uplatnil pouze argumenty týkající se první podmínky. Úvahy krajského soudu ohledně první uvedené podmínky Nejvyšší správní soud s drobnými úpravami potvrdil a kasační stížnost proto zamítl.

4. V ústavní stížnosti se stěžovatel naplnění první části definice podle bodu 1 převážně nevěnuje, naopak zpochybňuje splnění druhé podmínky. Nesouhlasí s výkladem, že pro podřazení pod definici stavebního pozemku postačí obecná zastavitelnost pozemku podle územního plánu. Pozemek musí být předmětem správních úkonů, jejichž bezprostředním účelem je zhotovení konkrétní stavby. Výklad správních soudů nemá dostatečnou oporu ve znění zákona ani v judikatuře, je v rozporu s důvodovou zprávou či odbornou literaturou, nepřímo jeho nesprávnost potvrzuje i aktuální návrh novely . Přednost by měl dostat výklad, který nepovede k zatížení daňovou povinností.

5. Ve vztahu k první podmínce stěžovatel vytýká Nejvyššímu správnímu soudu, že pro své závěry překvapivě použil i dosud nezmíněnou okolnost, že kupující jednoho z pozemků se v minulosti domáhal zrušení části územního plánu, která tehdy daný pozemek zařazovala do plochy určené k zemědělskému využití. Stěžovatel konečně navrhnul, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení.

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu. Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná, byť jen v části argumentace.

7. Jak totiž Ústavní soud uvedl výše, stěžovatel v ústavní stížnosti změnil argumentaci oproti tomu, co namítal v kasační stížnosti. Tento postup má ovšem nutně i důsledky pro posouzení přípustnosti části argumentace ústavní stížnosti. Požadavek v nekončí jen formálním vyčerpáním procesních opravných prostředků. Vztahuje se též na posouzení každé jednotlivé námitky uplatněné v ústavní stížnosti [srov. již nálezy ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79), či ze dne 2. 8. 2022

sp. zn.

, body 23 a 24]. Ústavní soud tedy nemůže posoudit námitku, která nebyla uplatněna v předcházejícím řízení, včetně řízení o kasační stížnosti.

8. Ústavní soud z vyžádaných soudních spisů ověřil, že stěžovatel v kasační stížnosti neuplatnil námitky, které nyní vznáší v ústavní stížnosti (což v bodu 19 napadeného rozsudku zohlednil i Nejvyšší správní soud). Stěžovateli nic nebránilo tyto námitky uplatnit, nejde o případ, kdy by se snad někde objevil nový a nečekaný právní názor - stěžovatel jednoduše na část rozsudku krajského soudu nereagoval (srov. opět nález

, závěr bodu 24). Proto většina stěžovatelovy argumentace není materiálně přípustná.

9. Ve vztahu k naplnění první části definice v bodu 1 stěžovatel v ústavní stížnosti namítl jen to, že Nejvyšší správní soud rozhodl překvapivě, neboť rozsudek založil na dosud nezohledněné okolnosti (viz bod 5 shora). K tomu Ústavní soud uvádí, že Nejvyšší správní soud na tuto okolnost odkázal jen pro úplnost (srov. bod 33 napadeného rozsudku), výslovně navíc uvedl, že za dostačující pro závěr o naplnění první části definice považoval jiné skutečnosti (bod 30 tamtéž), proti jejichž hodnocení ovšem ústavní stížnost nesměřuje.

10. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . S ohledem na tento výsledek řízení nebylo možné uložit účastníkům povinnost k náhradě nákladů řízení ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu