Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1945/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti obchodní korporace Vinařství Pfeffer, s. r. o., sídlem Dolní 922, Rakvice, zastoupené JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -54 ze dne 2. 5. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -82 ze dne 11. 5. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj ("finanční úřad") doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty (DPH) za první čtvrtletí roku 2015 až prosinec 2017 a v jednom případě vyměřil nadměrný odpočet za leden 2019; ve dnech 10. 7. 2020 a 22. 7. 2020 vydal celkem 26 dodatečných platebních výměrů. Vedlejší účastník potvrdil rozhodnutím č. j. 48019/21/5300-22441-708656 ze dne 20. 12. 2021 rozhodnutí finančního úřadu. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka správní žalobu, kterou zamítl Krajský soud v Brně ("krajský soud") napadeným rozsudkem. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud ("NSS") napadeným rozsudkem zamítl.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků (k podmínkám řízení viz , a ); tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Stěžovatelka namítá, že správní orgány a následně i soudy nesprávně přenesly důkazní břemeno zpět na ni poté, co unesla své prvotní důkazní břemeno předložením formálně správných daňových dokladů. Dále namítá, že správce daně pouze vyjádřil pochybnosti, které však nebyly podloženy důkazy a které by zpochybnily předložené daňové doklady stěžovatelky. Konečně stěžovatelka namítá, že vedlejší účastník v rámci odvolacího řízení prováděl dokazování v celé šíři, čímž porušil zásadu dvojinstančnosti řízení.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postup ve správním řízení a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a správních soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly porušeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti reprodukuje námitky, s nimiž se již dostatečným způsobem vypořádaly správní soudy. V podrobnostech lze odkázat na jejich rozhodnutí, ve kterých se důkladně zabývaly otázkami skutkovými (viz body 10 až 20 rozsudku krajského soudu), námitkou o přenesení důkazního břemene (viz body 10 až 13 rozsudku NSS) i námitkou porušení dvojinstančnosti řízení (viz body 14 až 27 rozsudku NSS). Ústavní soud v těchto řádně odůvodněných závěrech neshledal nic protiústavního a neshledal žádný důvod pro zrušení napadených rozhodnutí.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu