Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1993/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele: Federální státní podnik "Podnik pro správu majetku v zahraničí" Kanceláře prezidenta Ruské federace, sídlem Maly Kazenny pereulok 3, Moskva, Ruská federace, jednající prostřednictvím odštěpného závodu Federální státní podnik "Podnik pro správu majetku v zahraničí" Kanceláře prezidenta Ruské federace, sídlem Na Zátorce 590, Praha 6, zastoupený JUDr. Michalem Pacovským, advokátem, sídlem Čelakovského sady 433/10, Praha 2, proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 6. května 2024 č. j. MF-13381/2024/3902-3 a rozhodnutí Finančního analytického úřadu ze dne 29. listopadu 2023 č. j. FAU-194711/2023/033, za účasti Ministerstva financí a Finančního analytického úřadu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Finanční analytický úřad vede se stěžovatelem řízení podle , o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů.

2. Dne 15. listopadu 2023 vydal Finanční analytický úřad příkaz, kterým rozhodl, že se na peněžní prostředky na bankovním účtu stěžovatele vztahují mezinárodní sankce podle nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014, o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, a zakázal s nimi jakýmkoli způsobem nakládat. Stěžovatel podal proti tomuto příkazu včas odpor, čímž byl příkaz zrušen.

3. Dne 29. listopadu 2023 vydal Finanční analytický úřad napadené rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, kterým stěžovateli a bance, u které je veden stěžovatelův bankovní účet, zakázal nakládat s peněžními prostředky na tomto účtu. Odvolání stěžovatele proti předběžnému opatření zamítlo Ministerstvo financí napadeným rozhodnutím.

4. Stěžovatel na úvod ústavní stížnosti připomněl, že proti napadeným rozhodnutím nemůže podat správní žalobu, neboť rozhodnutí předběžné povahy jsou z přezkumu správními soudy vyloučena. Stěžovatel tedy vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.

5. Stěžovatel dále namítá řadu nedostatků v odůvodnění předběžného opatření, jakož i v odůvodnění rozhodnutí Ministerstva financí, a poukazuje na libovůli v jejich postupu. Tuto argumentaci však není s ohledem na nepřípustnost ústavní stížnosti nutné podrobněji rekapitulovat.

6. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva (ve smyslu ).

7. V citovaném ustanovení se odráží zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž logicky plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je posledním prostředkem k ochraně práva a nastupuje až tehdy, kdy již není možná náprava standardním postupem před jinými orgány veřejné moci. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, ve kterých již případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ochrana základních práv (y) je svěřena primárně obecným soudům. Ústavní stížnost má místo teprve po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků ochrany (stanovisko ze dne 4. března 2014 sp. zn. , ST 38/72 SbNU 599, vyhlášené pod č. 40/2014 Sb., bod 15 a tam citovaná judikatura; stanovisko pléna se týkalo přípustnosti ústavní stížnosti v trestní věci, avšak citovaná východiska jsou obecná).

8. Stěžovatel napadá ústavní stížností rozhodnutí Ministerstva financí a Finančního analytického úřadu vydaná v rámci veřejné správy. K přezkumu takových rozhodnutí jsou povolány v prvé řadě správní soudy v řízení podle , . Teprve po neúspěšném absolvování této cesty k ochraně svých práv se stěžovatel může obrátit na Ústavní soud.

9. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že na napadená rozhodnutí se dle tvrzení stěžovatele vztahuje výluka ze soudního přezkumu pro rozhodnutí předběžné povahy [ ]. Tato výluka odráží skutečnost, že na rozhodnutí předběžné povahy, jehož účinky trvají jen omezenou dobu, navazuje rozhodnutí konečné, které lze soudně přezkoumat (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. října 2009 č. j. -54, č. 1982/2010 Sb. NSS). Tímto způsobem je právo adresátů takových rozhodnutí na soudní ochranu zajištěno dostatečně (nález ze dne 3. listopadu 1999

sp. zn.

, N 153/16 SbNU 135, vyhlášený pod č. 291/1999 Sb., který se sice vztahoval ke dřívější úpravě správního soudnictví v části páté , , ve znění účinném do 31. prosince 2002, nicméně jeho závěry jsou plně přenositelné i na úpravu kompetenčních výluk v ).

10. Pokud tedy na napadená rozhodnutí skutečně dopadá výluka ze správně-soudního přezkumu (což Ústavní soud, respektuje v tomto směru plně primární roli Nejvyššího správního soudu při výkladu , nepředjímá, neboť to pro výsledek tohoto řízení není rozhodující), dostane se stěžovateli soudní ochrany v rámci přezkumu konečného rozhodnutí (obdobně usnesení ze dne 20. července 2023

sp. zn.

). Tento pořad práva musí stěžovatel respektovat. Bylo by absurdní, kdyby měl stěžovatel v důsledku kompetenční výluky pro správní soudy bez dalšího přímý přístup k Ústavnímu soudu. Jinými slovy, kompetenční výluka pro správní soudy nemůže zpravidla vést k tomu, aby jejich činnost suploval Ústavní soud, jenž zásahy do práv stěžovatelů posuzuje z hlediska ústavního pořádku a nikoli podústavního práva (zákonů). Stěžovatelova argumentace přitom zpochybňuje spíše zákonnost než ústavnost napadených rozhodnutí.

11. Jen pro úplnost Ústavní soud podotýká, že aplikace kompetenční výluky pro rozhodnutí předběžné povahy na napadená rozhodnutí není zcela jistá. Jak totiž nedávno podotkl sám Nejvyšší správní soud, předběžné opatření nelze bez dalšího považovat za rozhodnutí předběžné povahy podle (rozsudek ze dne 15. února 2024 č. j. -33, bod 30). Nicméně, jak již bylo uvedeno, primární roli při výkladu má Nejvyšší správní soud (usnesení ze dne 10. srpna 2017

sp. zn.

, bod 7, přiměřeně též nález ze dne 4. ledna 2022

sp. zn.

, body 24 a 25), který se však k povaze předběžného opatření vydávaného Finančním analytickým úřadem podle zákona o provádění mezinárodních sankcí dosud nevyjádřil (a zřejmě k tomu nedostane příležitost ani v této věci, neboť stěžovatel se proti napadeným rozhodnutím u správních soudů nebránil, nýbrž se obrátil přímo na Ústavní soud, to je však jeho procesní strategie, která jde k jeho tíži). Pokud by však napadená rozhodnutí nebyla rozhodnutími předběžné povahy ve smyslu , tím spíše by byl dán důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech dostupných prostředků ochrany.

12. Zbývá dodat, že stěžovatel netvrdil, ani neprokazoval, že by snad Ústavní soud měl výjimečně ústavní stížnost, navzdory její nepřípustnosti, projednat na základě (pro její význam podstatně přesahující vlastní zájmy stěžovatele či pro značné průtahy v řízení, v jehož rámci bylo napadené předběžné opatření vydáno).

13. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [ ve spojení s ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2024

Tomáš Langášek v. r.

soudce zpravodaj