Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 241/24

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Vratislavem Vlčkem, advokátem, se sídlem Běluňská 258/68, Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023, č. j. -260, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen " ") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z a d (dále jen " ").

2. Napadeným usnesením zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2023, č. j. -252, kterým byl stěžovatel podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, a sám nově rozhodl, že se stěžovatelova žádost o podmíněné propuštění zamítá. Podle městského soudu nebyla doposud ve stěžovatelově případě splněna podmínka prognózy vedení řádného života.

3. Stěžovatel namítá, že rozhodl v rozporu se závěry ustálené judikatury Ústavního soudu a smyslem institutu podmíněného propuštění. Z napadeného rozhodnutí nelze podle stěžovatele dovodit, za jakých podmínek by měl být v budoucnu podmíněně propuštěn. Ačkoliv stěžovatel splnil soudy dříve doporučené podmínky, nebyl přesto nyní propuštěn.

4. Soudkyně zpravodajka postupem podle zaslala ústavní stížnost k vyjádření .

5. ve svém obsáhlém vyjádření uvedl, že při svém rozhodování přihlédl k obsáhlé judikatuře Ústavního soudu a napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky, které na něj tato judikatura klade.

6. Na toto vyjádření reagoval stěžovatel replikou, v níž především uvedl, že již byl z výkonu trestu odnětí svobody dne 6. 8. 2024 propuštěn. Ve zbytku však setrval na své argumentaci.

7. Informaci o stěžovatelově propuštění si Ústavní soud ověřil u Vězeňské služby České republiky, která mu sdělila, že stěžovatel byl dne 6. 8. 2024 podmíněně propuštěn na základě rozhodnutí městského soudu.

8. S ohledem na popsaný procesní vývoj musel Ústavní soud přezkoumat, zda jsou nadále splněny zákonné podmínky pro věcné projednání ústavní stížnosti, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá požadavek, že ústavní stížnost může zásadně směřovat pouze proti aktuálnímu a trvajícímu negativnímu zásahu do ústavních práv stěžovatelů. Jinak řečeno, aby bylo ústavní stížnosti možné vyhovět, musí přetrvávat tvrzené negativní účinky napadených rozhodnutí (případně tzv. jiného zásahu) podle [srov. z judikatury Ústavního soudu nález ze dne 22. 5. 1997

sp. zn.

(N 62/8 SbNU 119), usnesení ze dne 11. 4. 2001

sp. zn.

, usnesení ze dne 28. 5. 2009

sp. zn.

a usnesení ze dne 15. 8. 2013

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z: http://nalus.usoud.cz/]. Výjimku z této zásady může představovat zejména aplikace , podle nějž Ústavní soud neodmítne ústavní stížnost, přesahuje-li svým významem podstatně vlastní zájmy stěžovatele. To však v dané věci splněno není (stěžovatel to ani nenamítá).

10. Další výjimku dovodil ve své judikatuře opakovaně Ústavní soud s ohledem na ochranu osobní svobody podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 6. 5. 2008 (ST 25/49 SbNU 673) dospěl k závěru, že "O aktuální zásah do základních práv ve smyslu písm. d) y a , o Ústavním soudu, se jedná vždy tehdy, jestliže se tento zásah - a tedy i případné následné vyhovující rozhodnutí Ústavního soudu - může projevovat v právní sféře stěžovatele. Proto ochrana základního práva na osobní svobodu, které je zakotveno v d a ze kterého vyplývá, že nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu ( d), vyžaduje, aby nezákonné rozhodnutí o vazbě bylo vždy zrušeno, a to i v těch případech, kdy již vazba v době rozhodování Ústavního soudu netrvá". Důvodem je zejména právo na odškodnění za nezákonné omezení osobní svobody, přímo zakotvené v Úmluvy. Podobné závěry se uplatní rovněž při ústavním přezkumu odsouzení k trestu odnětí svobody.

11. Ani o takový případ však v dané věci nejde. Zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění není v žádném rozhodnutí Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva bráno jako porušení y (resp. Úmluvy) a nespadá tedy do oblasti případného odškodnění za nezákonné omezení osobní svobody. Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně dospívá k závěru, že neexistuje subjektivní právo na podmíněné propuštění, pouze právo na řádné a spravedlivé projednání žádosti o podmíněné propuštění [viz např. nález ze dne 1. 12. 2005

sp. zn.

(N 219/39 SbNU 323)] spadající pod aplikaci y. Ostatně i petit ústavní stížnosti se dovolává právě takových práv. Je-li tedy zamítnuta žádost o podmíněné propuštění, může tím podle Ústavního soudu dojít k porušení procesních práv stěžovatele, ne však k porušení ochrany osobní svobody (omezené odsuzujícím rozsudkem, nikoliv zamítnutím jeho žádosti).

12. Lze tedy uzavřít, že byl-li stěžovatel již z výkonu trestu propuštěn, tvrzený zásah do jeho práv, spočívající v zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění, již nadále netrvá a Ústavní soud již nemůže tuto ústavní stížnost věcně projednat, neboť nejsou zároveň splněny podmínky pro takový výjimečný postup (obdobně usnesení ze dne 22. 11. 2022,

sp. zn.

).

13. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2024

Daniela Zemanová v. r.

soudkyně zpravodajka