Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2060/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele P. A., zastoupeného Mg. Andrejem Gundelem, advokátem, sídlem Hlavné námestie 354/3, Bratislava, Slovenská republika, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2024 č. j. -1232, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a B. S. A. a nezletilého S. A., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel (dále jen " ") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena základní práva jeho a nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "syn"), zaručená a 2 d (dále jen " "), jeho právo na svobodu myšlení a svědomí podle y a práva syna podle a Úmluvy o právech dítěte.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Příbrami (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 27. 9. 2023 č. j. -1066 uložil otci povinnost přispívat na výživu syna částkou ve výši 4 000 Kč (I. výrok), rozhodl o dlužném výživném (II. výrok), zastavil řízení o návrhu otce na snížení výživného (III. výrok), zrušil předchozí předběžné opatření (IV. výrok), upravil běžný i prázdninový styk otce se synem (V. výrok), vyslovil předběžnou vykonatelnost rozsudku (VI. výrok), zamítl návrhy otce a vedlejší účastnice (dále jen "matka") na změnu úpravy styku otce se synem (VII. a VIII. výrok), konstatoval změnu předchozí úpravy (IX. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (X. a XI. výrok). V odůvodnění konstatoval, že od poslední úpravy poměrů k nezletilému podali oba rodiče několik návrhů, které spojil do jednoho řízení, že vydal předběžné opatření o úpravě styku a po provedeném obsáhlém dokazování formuloval skutkové a právní závěry, které zohlednil v uvedených výrocích.

3. Specifikované výroky (vyjma III. a IV. výroku) rozsudku okresního soudu napadli všichni účastníci samostatnými odvoláními, na jejichž základě Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem (pozn. otcem opakovaně označovaným jako "usnesení") změnil oba výroky o výživném a otci uložil povinnost platit výživné ve výši 5 000 Kč a posléze ve výši 6 000 Kč, změnil i výroky o úpravě styku, který podrobně upravil, a změnil výrok o změně předchozí úpravy (I. výrok), otci uložil povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 50 154 Kč (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Krajský soud se po doplnění dokazování neztotožnil s právním posouzením okresního soudu o zvýšení výživného a o úpravě styku. Konstatoval, že původní úprava výživného byla provedena před více než pěti lety, proto se potřeby syna nepochybně zvýšily a došlo ke změně poměrů u matky (nové vyživovací povinnosti k nezletilým dcerám). Dále shledal, že rozsah styku určený okresním soudem naprosto nekoresponduje se závěry znaleckých posudků a nerespektuje právní názor z předchozího rozsudku, proto ho nově upravil, a s vědomím, že není ideální, je však v nejlepším zájmu syna a zamezí, či alespoň zmírní, negativní vliv nepřiměřeného jednání otce neschopného ovládat své emoce vůči synovi.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel na necelých třech stranách ústavní stížnosti rekapituluje závěry rozsudku okresního soudu a namítá, že krajský soud nejednal v zájmu jeho syna, který má 7 let a potřebuje u otce stabilitu, pocit bezpečí a rodinné zázemí v jeho domácím prostředí. Dále připomíná, že soudy mu od roku 2018 ukládají povinnost snášet časové a finanční náklady na dojíždění za synem, což je v rozporu se soudní praxí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

6. K tvrzením stěžovatele o porušení základních práv nezletilého syna (viz výše sub 1.) Ústavní soud dodává, že pro jeho procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, protože jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dětem. Nezletilý v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilý, o jehož postavení vůči rodičům je veden rodiči spor, nemůže být vtažen do řízení jedním z nich na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k čemuž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit [srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě, včetně rozhodování o vyživovací povinnosti. Posuzování těchto věcí je především v kognici obecných soudů, které mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě, nebo změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud není konečným univerzálním "rozhodcem", jeho úkol spočívá pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. usnesení ze dne 17. 3. 2015

sp. zn.

(U 5/76 SbNU 957)].

9. Stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, neboť z jeho námitek lze cum grano salis dovodit, že nesouhlasí s důvody, na nichž krajský soud založil napadený rozsudek, a ústavní stížnost tak považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny rozsudku ve svůj prospěch.

10. Ve stěžovatelově věci Ústavní soud neshledal v postupu a rozsudku krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo by vést ke zrušení napadeného rozsudku. Před obecnými soudy bylo provedeno dostatečné dokazování a soudy se zabývaly podstatnými kritérii pro rozhodnutí o výši výživného na nezletilého a styku otce s ním. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývají přesvědčivé důvody pro určení výše výživného, tj. zjištění majetkových poměrů rodičů (body 33. až 37., 39. až 41., 53., 55., 61. a 62.), jakož i závěr o změně poměrů odůvodňující zvýšení výživného (bod 63.). Stejné hodnocení se týká posouzení podmínek pro úpravu styku stěžovatele se synem (srov. body 42. až 52., 56., 57. a 67. až 70.). Tím krajský soud dostál požadavkům na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu nálezu ze dne 3. 5. 2022

sp. zn.

a Ústavní soud dospěl k závěru, že krajský soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a objasnil, na základě jakých úvah rozhodl o vyživovací povinnosti a o rozsahu úpravy styku otce se synem.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , protože nezjistil porušení stěžovatelových základních práv.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu