Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1338/24

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Saveway LLC, se sídlem 3422 Old Capitol Trail, PMB 1362, Wilmington, New Castle, Spojené státy americké, zastoupené Mgr. Tomášem Hokrem, LL.M., advokátem se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1730 ze dne 21. 2. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -1544 ze dne 21. 4. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a Města Kutná Hora, RKT – Rovnací a kotevní technika, státního podniku v likvidaci, se sídlem U Mlýna 1755/5, Praha 4, a Václava Šťastného, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Podstatou řízení před Ústavním soudem je otázka, zda stěžovatelkou namítané pochybení krajského soudu ohledně doručování představuje porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces, práva na rovnost účastníků řízení a práva vlastnit majetek.

2. V civilním řízení před obecnými soudy šlo o určení vlastnického práva k pozemkům. Stěžovatelka zde vystupovala jako žalovaná, a to až od odvolacího řízení před krajským soudem, během něhož krajský soud připustil vstup stěžovatelky do řízení na straně žalované.

3. Stěžovatelka podala proti shora označenému rozsudku krajského soudu dovolání, které však napadeným rozsudkem odmítl Nejvyšší soud. Podle Nejvyššího soudu totiž dovolání stěžovatelky neobsahovalo způsobilý dovolací důvod. Stěžovatelka v dovolání namítala, že krajský soud v rozporu s Haagskou úmluvou o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních (Haagská úmluva) nedoručoval jednotlivé písemnosti přímo jí, ale její organizační složce. Některé y – zejména předvolání k ústnímu jednání – nebylo doručeno vůbec. Podle stěžovatelky jí tak krajský soud znemožnil účastnit se řízení a hájit svá práva. Nejvyšší soud však uzavřel, že tato námitka vystihuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ) a takové vady věta druhá výslovně vylučuje jako způsobilý dovolací důvod.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti do velké míry opakuje námitky z dovolání. Uvádí, že jí v průběhu řízení před krajským soudem nikdy nebyly řádně doručeny klíčové soudní písemnosti, a to včetně usnesení o přistoupení, žaloby, předvolání k jednání (to navíc nebylo doručeno ani její organizační složce) i samotný napadený rozsudek krajského soudu. Stěžovatelka má za to, že jí tím krajský soud upřel možnost efektivně hájit svá práva v řízení, čímž porušil její právo na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na rovné zacházení v soudním řízení podle y a právo vlastnit majetek podle y. Nejvyšší soud pak podle stěžovatelky toto porušení jejích základních práv bez hlubšího zkoumání aproboval.

5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je vůči rozsudku Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná a vůči rozsudku krajského soudu nepřípustná.

6. Ústavní soud souhlasí s Nejvyšším soudem, že stěžovatelčiny námitky mají povahu zmatečnostní námitky podle Podle tohoto ustanovení totiž účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné a meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se obecně míní takový postup, jímž soud znemožnil účastníku řízení například právo účastnit se jednání, činit přednesy či podání, navrhovat důkazy apod. Právo na projednání věci za účasti účastníka je jednou ze základních zásad civilního procesu, a její nerespektování vede ke zmatečnosti řízení. Nejčastějším důvodem uplatňování tohoto zmatečnostního důvodu bývá kupříkladu skutečnost, kdy soud účastníky obeslal na nesprávnou adresu [Petr, B. a Jirsa, J. -231 Přípustnost. In: Jirsa, J. a kol. , 3. část: Soudcovský komentář. Wolters Kluwer, 2023; nebo Doležílek, J. (Důvody zmatečnosti). In: Svoboda, K. a kol. . C. H. Beck, 2023, marg. č. 26.) a Lebeda, M. (Přípustnost žaloby pro zmatečnost). In: Lavický, P. a kol. : Praktický komentář. Wolters Kluwer, 2016].

7. V posuzované věci stěžovatelka namítá, že v důsledku nesprávného postupu krajského soudu jí byla upřena možnost efektivně hájit svá práva v řízení. To je přesně důvod, pro který mohla a měla podat žalobu pro zmatečnost podle a násl. Stěžovatelka však takovou žalobu nepodala, místo toho podala dovolání a následně ústavní stížnost.

8. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu je ovšem stěžovatelka povinna v popsané situaci před podáním ústavní stížnosti žalobu pro zmatečnost podat. Touto žalobou lze totiž dosáhnout přezkumu toho, zda je závěr odvolacího soudu v souladu se zákonem a ústavním pořádkem (viz stanovisko sp. zn. a nálezy, které na jeho závěry navazují - viz např.

sp. zn.

, bod 16; , bod 28; IV. ÚS 2244/09, bod 7).

9. Pokud stěžovatelka tento opravný prostředek nevyčerpá, je ústavní stížnost v rozsahu daného zmatečnostního důvodu nepřípustná podle (nejde-li o výjimečný případ podle ). Podstatou řízení o ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita – Ústavní soud je povolán k přezkumu teprve tehdy, nelze-li namítanou vadu napravit v rámci soustavy obecných soudů. Podle y jsou totiž základní práva a svobody pod ochranou celé soudní moci, nikoliv pouze pod ochranou Ústavního soudu. Ten je až jakousi poslední záchrannou brzdou; nemůže však zasáhnout tam, kde neměly příležitost zasáhnout obecné soudy (byť ji mít měly).

10. Ústavní soud se tak kvůli nevyčerpání opravného procesního prostředku v podobně žaloby pro zmatečnost nemohl věcně zabývat tím, zda krajský soud postupoval při doručování řádně, dodržoval povinnosti plynoucí ze zákona i z mezinárodních smluv a neupřel stěžovatelce ústavně zaručená práva v soudním řízení.

11. Co se týče přezkumu rozsudku Nejvyššího soudu, zde Ústavní soud mohl pouze posoudit, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání ze zákonných důvodů a neomezil tak stěžovatelce právo na přístup k soudu, které tvoří součást práva domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany ( y).

12. Podle věty druhé dovolání nelze podat z důvodů vad podle Protože stěžovatelka žádný jiný okruh dovolacích námitek neuplatnila, nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání odmítnout. Takovému závěru, který Nejvyšší soud vysvětlil zejména v bodě 22 napadeného rozsudku, proto není z ústavněprávního pohledu co vytknout a ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu je tak zjevně neopodstatněná.

13. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost zčásti jako nepřípustnou podle a zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2024

Jan Wintr, v. r.

předseda senátu