Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
1-1963-24_1.html
HTML · 18.81 KB
No categories available
I.ÚS 1963/24
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. května 2024 č. j. 10 C 625/2014 -1070, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v návětí výroku uvedeného usnesení s tvrzením, že bylo porušeno jeho základní právo na řádné soudní řízení, na postup orgánů veřejné moci podle zákona a na ochranu před diskriminací.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že stěžovatel podal ve shora označené věci návrh na obnovu řízení. Obvodní soud pro Prahu 7 mu vyměřil soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Stěžovatel v tom spatřuje porušení svých práv. V ústavní stížnosti namítá, že se jedná o návrh na obnovu řízení ve věci ochrany před diskriminací. Žaloby v diskriminačních sporech jsou přitom zpoplatněny 1 000 Kč. Stěžovateli se tak jeví protiústavním, aby byl návrh na obnovu řízení ve věci ochrany před diskriminací zpoplatněn pětinásobně vyšší částkou než poplatek za samotnou žalobu.
3. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 ). Ústavní stížnost tak má výrazně subsidiární charakter, což znamená, že jako přípustná nastupuje, až pokud stěžovatelé vyčerpají všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu . Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně základních práv jednotlivců. Teprve pokud není zjednána náprava v rámci obecné justice, může se uplatnit ochrana poskytovaná Ústavním soudem. Ústavní stížností by tak měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.
4. Stěžovatel podal ústavní stížnost podle svých slov "z procesní opatrnosti" a dodal, že také "požádal o nezastavení řízení z důvodu nemajetnosti a podal námitky a návrh na stanovení nižšího soudního poplatku a zatím bezvýsledně." Ústavní soud z tohoto tvrzení stěžovatele dovozuje, že před obecnými soudy probíhají řízení o stěžovatelem uplatněných procesních prostředcích k ochraně jeho práv. V takové procesní situaci je nepřípustné, aby Ústavní soud zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů a předjímal jejich rozhodnutí. Podaná ústavní stížnost je proto předčasná, a tedy nepřípustná. Ústavní soud neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
5. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2024
Tomáš Langášek v. r.
soudce zpravodaj