Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1628/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů Světlany Boučkové a Antonína Boučka, zastoupených Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem Za Poštou 416/2, Olomouc, směřující proti postupu Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. a postupu Okresního soudu v Třebíči ve věci vedené pod sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Český Triangl, a.s., se sídlem Heršpická 800/6, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelé byli účastníky řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. . Okresní soud usnesením č. j. -207 ze dne 12. 9. 2022 zamítl jejich žalobu pro zmatečnost směřující proti rozsudku téhož soudu č. j. -14 ze dne 15. 12. 2015 (žaloba vedlejší účastnice o zaplacení částky 498 481 Kč s příslušenstvím). Stěžovatelka, zastoupená v řízení stěžovatelem jako obecným zmocněncem, podala proti tomuto usnesení odvolání. Toto odvolání stěžovatelka z důvodu pochybení podala z datové schránky právnické osoby Spolek 2020, z.s., jehož předsedou je stěžovatel.

2. Usnesením okresního soudu č. j. -213 ze dne 21. 11. 2022 byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za podané odvolání. Po předložení věci k vyřízení Krajskému soudu v Brně byla věc okresnímu soudu vrácena s pokynem, že věcně soud rozhodovat nebude. Sdělením okresního soudu č. j. -228 ze dne 30. 11. 2023 byla stěžovatelka prostřednictvím obecného zmocněnce informována, že odvolací soud zjistil, že podané odvolání proti usnesení č. j. -207 není opatřeno ani podpisem stěžovatelky a ani podpisem stěžovatele jakožto jejího zástupce. Odvolání bylo zasláno z datové schránky právnické osoby Spolek 2020, z.s., a nelze jej proto považovat za podání podepsané stěžovatelkou či jejím zástupcem. Odvolání zároveň nebylo doplněno předložením jeho listinného originálu ani elektronicky, tj. podáním s uznávaným elektronickým podpisem nebo autentizovaným prostřednictvím systému datových schránek. K odvolání jako podání ve věci samé proto okresní soud nepřihlížel.

3. Usnesením č. j. -225 ze dne 30. 11. 2023 okresní soud zrušil výše nadepsané usnesení č. j. -213, kterým byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku (výrok I). Rozhodl, že stěžovatelce bude soudní poplatek v plné výši vrácen do 5 dnů na účet, který soudu sdělí, nebo pokud účet nemá, poštovní poukázkou (výroky II a III). Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání ke krajskému soudu. To bylo usnesením krajského soudu č. j. -245 ze dne 8. 4. 2024 odmítnuto jak ve vztahu ke stěžovatelce (výrok I), tak ve vztahu ke stěžovateli (výrok II). Současně krajský soud určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení (výrok III).

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti kritizují postup okresního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. , který stěžovatelce sdělil, že k jejímu odvolání nebude přihlížet, neboť odvolání nebylo možno považovat za podepsané jí nebo jejím obecným zmocněncem (stěžovatelem) a zároveň nebylo doplněno o listinný originál nebo ani elektronicky, tj. podáním s uznávaným elektronickým podpisem nebo autentizovaným prostřednictvím systému datových schránek. Tento postup přitom podle jejich názoru porušil jejich práva zaručená v , a d, jakož i právo garantované Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Namítají, že postup okresního lze označit jako přepjatě formalistický a trestající jednotlivce za prostou chybu a nepozornost. Upozorňují, že soud stěžovatelku - přestože návrh podala ze špatné datové schránky, a tedy nepodepsaný - vyzval k zaplacení soudního poplatku a dále s ní komunikoval skrze datovou schránku jejího obecného zmocněnce. I sám soud se tedy v řízení dopustil pochybení. Tvrdí, že soud měl zohlednit širší kontext celé věci, přistoupit k upozornění na toto pochybení a dát jí prostor k zajištění nápravy.

6. Stěžovatelé rovněž namítají, že jejich práva zaručená v , a y, jakož i právo garantované Úmluvy, porušil i krajský soud svým postupem v řízení vedeném pod sp. zn. . Zdůrazňují ovšem, že k zásahu do jejich práv nedošlo samotným vrácením soudního poplatku a zastavením řízení, ale tím, že obecné soudy odvolání proti zamítavému usnesení o žalobě pro zmatečnost nesprávně vyhodnotily jako nepodepsané a dále o něm nejednaly.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud se na úvod zabýval splněním procesních předpokladů pro řízení před Ústavním soudem a konstatoval následující.

8. Stěžovatelé ústavní stížností napadají postup okresního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. a domáhají se přezkumu jeho postupu, že ke stěžovatelčině odvolání proti zamítavému usnesení o žalobě pro zmatečnost nelze přihlížet.

9. Ústavní soud konstatuje, že ve vztahu ke stěžovateli se jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [ ]. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh totiž vyplývá, že odvolání podala toliko stěžovatelka. Naopak stěžovatel v řízení vystupoval jako její obecný zmocněnec, nikoli jako účastník řízení. Stěžovatel proto není osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti postupu okresního soudu ve stěžovatelčině věci.

10. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání návrhu, neboť byla účastnicí řízení, ve kterém k tvrzenému zásahu došlo. Ve vztahu k řízení o odvolání proti usnesení okresního soudu č. j. -207 je ovšem ústavní stížnost podaná stěžovatelkou návrhem podaným po lhůtě stanovené pro jeho podání [ téhož zákona]. Ve smyslu totiž platí, že pokud zákon nestanoví procesní prostředek k ochraně práva stěžovatele, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl. Z ústavní stížnosti plyne, že se stěžovatelka o tomto zásahu veřejné moci dozvěděla skrze sdělení okresního soudu č. j. -228 ze dne 30. 11. 2023. Dále z ústavní stížnosti vyplývá, že minimálně 15. 12. 2023 již stěžovatelka o tomto zásahu věděla, když podala odvolání proti usnesení č. j. -225 ze dne 30. 11. 2023, kterým okresní soud mj. rozhodl o vrácení soudního poplatku. Ústavní stížnost je proto zjevně opožděná. Ústavní soud rovněž konstatuje, že zmiňované odvolání nelze považovat ani za procesní prostředek, který je způsobilý zvrátit závěr o tom, že soud nemůže ke konkrétnímu úkonu (odvolání) přihlížet. Splnění lhůty pro podání ústavní stížnosti proto nelze k tomuto procesnímu prostředku vázat.

11. Dále stěžovatelé napadají postup krajského soudu v řízení vedeném pod sp. zn. . K tomu Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni ( až ). Vyčerpali též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. písm. d) y, ]. Není součástí soustavy obecných soudů ( y) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. a y). V řízeních o ústavní stížnosti podle písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavní soud přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti neoprávněný zásah do základních práv a svobod jednotlivce (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 25. 1. 1995). To se však v nyní posuzované věci nestalo.

13. Argumentace stěžovatelů předložená v jejich ústavní stížnosti směřující proti postupu krajského soudu v řízení vedeném pod sp. zn. představuje toliko jejich pokračující polemiku s - pro ně nepříznivým - výsledkem řízení, avšak nikoli nepříznivým výsledkem rozhodnutí, které napadli odvoláním, a postupem tohoto soudu, ale polemiku se zásahem orgánu veřejné moci (okresního soudu), který Ústavní soud nemohl z důvodu opožděnosti přezkoumat.

14. Stěžovatelé tak brojí proti postupu krajského soudu toliko formálně, ale materiálně již žádnou argumentaci vztahující se přímo k postupu tohoto soudu nepředkládají. Ústavní soud k tomu připomíná, že stěžovatele, povinně zastoupené právním profesionálem (advokátem), stíhá břemeno tvrzení, a je především na nich samotných, aby Ústavnímu soudu předložili přesvědčivou ústavněprávní argumentaci, podpořenou případně i relevantní judikaturou, na jejichž základě by teprve Ústavní soud mohl přezkoumat napadená rozhodnutí a následně pak případně ústavní stížnosti vyhovět. Není však úkolem Ústavního soudu, aby tuto argumentaci domýšlel namísto stěžovatelů a suploval tak činnost zmocněného advokáta. Pokud ovšem stěžovatelé, ačkoli právně zastoupeni, žádnou argumentaci nenabídnou, nemá Ústavní soud co přezkoumávat (viz z mnoha např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 2. 2024, usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 5. 2023 či usnesení

sp. zn.

ze dne 2. 11. 2021). Vzhledem k tomu, že se stěžovatelé úplně míjí obsahem řízení před krajským soudem a žádnou argumentaci k němu nepředkládají, považuje Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů v tomto rozsahu za zjevně neopodstatněnou [ ]. Ústavní soud doplňuje, že odvolání proti procesnímu usnesení, kterým soud rozhodl zejména o vrácení soudního poplatku, neslouží k přezkumu postupu (zásahu) orgánu veřejné moci, jakým je soud, pokud rozhodne o tom, že nemůže k podání přihlížet.

V.

Závěr

15. Na základě výše uvedeného byla proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení zčásti odmítnuta podle jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (viz bod 8 tohoto usnesení), zčásti odmítnuto podle téhož zákona jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem (viz bod 9 tohoto usnesení) a zčásti odmítnuta podle posledně citovaného zákona jako návrh zjevně neopodstatněný (viz body 12 a 14 tohoto usnesení).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2024

Kateřina Ronovská v. r.

předsedkyně senátu