Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2148/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele Marka Čecha, zastoupeného Mgr. Jakubem Hlaváčkem, advokátem, sídlem Moskevská 640/55, Liberec, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -579 ze dne 23. 4. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Šárky Čechové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že Nejvyšší soud porušil jeho základní práva zaručená v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel a vedlejší účastnice jsou bývalí manželé, kteří vypořádávali své společné jmění ("SJM"). Okresní soud v Liberci ("nalézací soud") rozsudkem č. j. -472 ze dne 17. 12. 2021 vypořádal zaniklé SJM v rozhodnutí specifikovaným způsobem. Dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro odklonění se od principu rovnosti podílů bývalých manželů a stanovil takzvanou disparitu podílů v poměru 60:40 ve prospěch stěžovatele. Disparita podílů byla podle nalézacího soudu odůvodněná, neboť stěžovatel byl profesionální fotbalový brankář, který dosahoval po dobu trvání manželství značných příjmů a zajistil tím vysoký životní standard rodiny; zasloužil se tak o získání společného majetku velké hodnoty. Vedlejší účastnice po uzavření manželství po domluvě se stěžovatelem přestala pracovat a byla ochotná opustit Českou republiku a doprovázet stěžovatele během jeho angažmá v zahraničí; zároveň pečovala nejen o společnou domácnost, ale též o syna stěžovatele z jiného vztahu.

3. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ("odvolací soud") rozsudkem č. j. -529 ze dne 14. 12. 2022 změnil rozhodnutí nalézacího soudu a stanovil disparitu podílů v poměru 2:1 ve prospěch stěžovatele. Podle odvolacího soudu byly vysoké příjmy stěžovatele výsledkem jeho dřívější dlouhodobé aktivity spadající také do období před manželstvím. Bývalá manželka se sice na hospodaření podílela péčí o domácnost, avšak veškerý majetek byl pořízen výlučně z prostředků stěžovatele; výraznější disparita proto byla podle odvolacího soudu přiléhavá.

4. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí odvolacího soudu změnil a - stejně jako nalézací soud - stanovil disparitu podílů v poměru 60:40 ve prospěch stěžovatele.

5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud nespravedlivě "snížil" disparitu podílů na zaniklém SJM pouze na poměr 60:40. Stěžovatel rozporuje srovnání s rozhodnutím sp. zn. , na které Nejvyšší soud odkázal. V této věci byl disparitní poměr stanoven rovněž na 60:40 ve prospěch profesionálního tenisty, avšak tehdejší manželství trvalo 20 let, manželka se zde výlučně starala o dvě děti a domácnost, jakož i výstavbu dvou domů. Naopak v nyní projednávané věci byla role manželky zanedbatelná. Vedlejší účastnice nikdy nepracovala ani nepřinášela žádné finanční prostředky a hodnoty, o veškerý majetek se staral výlučně stěžovatel. Vedlejší účastnice se o společnou domácnost nestarala, neboť úklid i vaření vždy zařizovaly třetí osoby, manželství bylo bezdětné.

6. Ve skutkově rozdílných věcech má být rozhodnuto odlišně. Nejvyšší soud neposoudil stěžovatelovu věc individuálně a porušil jeho legitimní očekávání. Bývalá manželka měla nadstandardní životní úroveň pouze díky stěžovateli: z jeho prostředků jí bylo hrazeno zdravotní a sociální pojištění, stavební spoření, studium, vždy disponovala libovolným množstvím peněz. Začátek vrcholu kariéry stěžovatele se časově shoduje s uzavřením manželství; konec kariéry se shoduje s jeho rozvodem. Stěžovatel vstupoval do manželství s cca 13,5 miliony korun, což nebylo nijak zohledněno. Rozhodující kritérium pro stanovení disparity podílů měl být přínos pro nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do SJM [ve smyslu ]. Podle stěžovatele je chybný závěr, že vedlejší účastnice "pečovala" o jeho syna z jiného vztahu: syn byl svěřen do péče matky a stěžovatel se s ním stýkal maximálně dva víkendy v měsíci. Nejvyšší soud tak založil své rozhodnutí na skutečnostech, které nevyplývaly z provedeného dokazování.

7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ ]; je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

8. Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele posoudil a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu .

9. Nejvyšší soud svůj závěr o disparitě podílů 60:40 ve prospěch stěžovatele ústavně konformním způsobem odůvodnil. Zdůraznil, že v rámci rodinných vztahů vždy funguje určité jedinečné rozdělení tzv. sociálních rolí, které odráží uspořádání vztahů manželů jak mezi sebou, tak i ve vztahu k jejich dětem. Některý z manželů zpravidla vykonává činnost vztahující se k domácnosti v užším smyslu a zajištění péče o ni v rozsahu kvalitativně či kvantitativně jiném než manžel druhý. Smyslem vypořádání společného jmění manželů není postihovat takové rozdělení rolí formou disparity podílů, nejde-li o případy vybočující z běžných fungujících modelů manželství a péče jednotlivých členů o rodinu (viz bod 27 napadeného rozsudku).

10. Nejvyšší soud podle Ústavního soudu při vypořádání zaniklého SJM relevantní okolnosti stěžovatelova "netradičního" života v manželství zohlednil. Vyzdvihl zároveň celkovou podporu, kterou stěžovateli manželka poskytovala, když se rodina musela přestěhovat v rámci angažmá do zahraničí (viz bod 30 napadeného rozsudku). K tomu lze pouze zdůraznit, že podpora v manželství ze strany manželky nemusí mít pouze formu vaření či výchovy dětí, jak se stěžovatel v ústavní stížnosti snaží naznačit.

11. Zohlednil-li Nejvyšší soud, že se bývalá manželka starala o nevlastního syna stěžovatele, kterému kupříkladu zajišťovala převoz z České republiky do zahraničí, nelze uvedenému závěru z ústavního hlediska nic vytknout. Stěžovatel ostatně ani v ústavní stížnosti netvrdí konkrétní skutečnosti, jež by takové jednání jeho bývalé manželky vyvracely. V žádném případě nezjistil Ústavní soud extrémy v závěrech obecných soudů, které by mohly dosahovat ústavněprávní relevance. Úkolem Ústavního soudu není zasahovat do volného hodnocení důkazů ze strany obecných soudů a hodnotit jimi provedené hodnocení důkazů.

12. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem Nejvyšší soud porušil ústavní práva stěžovatele, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 21. srpna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu