Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1869/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele: Andrey Guzeev, zastoupený JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem, sídlem nám. Míru 341/15, Praha 2, proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024 č. j. -51 a proti výroku II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. března 2024 č. j. -38, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníka řízení a za účasti vedlejší účastnice řízení: Maria Guzeeva, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vedlejší účastnice řízení podala dne 31. května 2023 u Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "soud I. stupně") žalobu na vypořádání SJM. Později žalobu vzala zpět a soud I. stupně rozhodl usnesením ze dne 4. března 2024 č. j. -38 o zastavení řízení (výrok I) a o tom, že je vedlejší účastnice povinna zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 8 712 Kč k rukám právního zástupce stěžovatele (výrok II, napadený nyní ústavní stížností), oproti požadovaným 204 477,90 Kč. Proti tomuto výroku o nákladech řízení podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal, že soud I. stupně postupoval při výpočtu nákladů řízení chybně, když při výpočtu aplikoval , o odměnách advokátů a o náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Městský soud v Praze o podaném odvolání rozhodl usnesením ze dne 17. dubna 2024, č. j. -51 tak, že potvrdil usnesení soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení (výrok I napadený nyní ústavní stížností) a stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

2. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení svého práva na spravedlivý proces ( d) a práva vlastnit majetek ( d).

3. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní stížnost směřuje toliko do výroků o náhradě nákladů řízení. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že problematika nákladů řízení zásadně nedosahuje ústavněprávní roviny. Jakkoli může mít rozhodnutí o nákladech někdy citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody. K přezkumu nákladových výroků se proto Ústavní soud staví nanejvýš zdrženlivě [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 15. října 2012 (N 173/67 SbNU 111) nebo nález

sp. zn.

ze dne 21. května 2019 (N 89/94 SbNU 153)]. Ani skutečnost, že se soud při rozhodování o nákladech řízení dopustí nesprávné aplikace podústavního práva, nepředstavuje dostatečný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o ústavní stížnosti. Staví-li se totiž Ústavní soud k přezkumu nákladových výroků rezervovaně, projeví se tato zdrženlivost z povahy věci právě i v případech, kdy by měl na výklad či aplikaci podústavních předpisů oproti obecnému soudu jiný názor. Ústavní soud není nejvyšší nákladový soud a není namístě, aby svým úsudkem o možná ideálním rozhodnutí o nákladech řízení nahrazoval právní závěr obecného soudu, jemuž to přísluší především. Rozhodování o náhradě nákladů řízení může nabýt ústavněprávního rozměru až v situaci, kdy se jedná o extrémní vykročení z pravidel upravujících toto rozhodování.

5. Nic takového Ústavní soud nyní nezjistil. Městský soud v Praze srozumitelně vyložil, proč při stanovení tarifní hodnoty, a z něj odvozené sazby za úkon právní služby, použil § 9 odst. 1 advokátního tarifu (nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč), namísto § 8 odst. 6 advokátního tarifu. Městský soud v Praze vzal v úvahu okolnosti projednávaného případu, k čemuž nepochybně oprávněn byl, s ohledem na princip proporcionality mezi skutečnou hodnotou sporu a náhradou nákladů řízení. Není pravda, že ohodnocení jednotlivých položek SJM bylo nesporné, ostatně stěžovatel sám zpochybnil, že cena bytu v Rusku byla srovnatelná s hodnotou majetku obchodní společnosti po odečtení hypotečního úvěru, oproti tvrzení vedlejší účastnice. Je také zřejmé, že ohodnocení řady položek (např. byt v Rusku, obchodní společnost) by bylo spojeno s obtížemi. Nelze tedy označit za svévolný závěr obecných soudů, že by to byly obtíže nepoměrné (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu) vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno. Stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné namítl, že Městský soud v Praze ve vztahu ke stěžovateli připojil i právně nevhodnou poznámku, že svým pasivním postojem přiměl vedlejší účastnici řízení k podání žaloby a po zpětvzetí žaloby dosáhl svého. Tuto poznámku však lze kvalifikovat jako hodnocení chování účastníků řízení, které předcházelo podání, resp. zpětvzetí žaloby, k němuž je soud při rozhodování o nákladech řízení oprávněn ve smyslu věty druhé

6. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu