Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1877/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem, sídlem Plzeňská 3350/18, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2024 č. j. -281 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. září 2023 č. j. -190, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku jako účastníků řízení a za účasti vedlejších účastnic řízení: D. B. a nezletilé: T. B. a A. B., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V této věci jde o namítaný protiústavní postup obecných soudů při stanovování rozsahu a splatnosti vyživovací povinnosti stěžovatele vůči jeho nezletilým dětem.

2. Bývalá manželka stěžovatele se v řízení před obecnými soudy domáhala změny péče o jejich dvě nezletilé děti. Okresní soud v Mělníku jako soud prvního stupně v napadeném rozsudku svěřil děti do péče matky a uložil stěžovateli (otci) povinnost přispívat na výživu svých dvou dcer částky 4 500 Kč a 2 500 měsíčně k rukám matky. Kromě toho rozhodl o povinnosti stěžovatele uhradit dlužné výživné za období od okamžiku, kdy se stěžovatel přestal podílet na péči nezletilých, do konce měsíce, ve kterém soud rozhodoval.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací soud závěry okresního soudu potvrdil, pouze korigoval lhůtu k plnění dlužného výživného tak, že je rozložil do dvou splátek. K hrazení první části souhrnně ve výši 50 000 Kč stanovil lhůtu do tří měsíců od právní moci rozsudku a druhou část dlužného výživného ve výši 41 000 Kč má stěžovatel uhradit do konce roku 2024.

4. Stěžovatel napadá rozhodnutí obecných soudů, konkrétně pak výroky II a III rozsudku okresního soudu a výroky II a III rozsudku krajského soudu, kterými bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti stěžovatele k jeho nezletilým dětem. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a ústavně zaručené vlastnické právo podle y.

5. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud ustáleně opakuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (, a y).

7. Ve své judikatuře Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně (obecným) soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Z hlediska ústavněprávního může být pouze posouzeno, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v "extrémním nesouladu" a zda interpretace použitého práva je ústavně konformní. Jinými slovy, Ústavní soud má pouze posuzovat, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla porušena ústavně zaručená práva účastníků, jestli řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení ze dne 13. listopadu 2018

sp. zn.

, usnesení ze dne 29. května 2015

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 3. června 2019

sp. zn.

).

8. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, včetně výživného. Jsou to totiž právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí úsudek, a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní [srov. např. usnesení ze dne 25. 9. 2014

sp. zn.

, usnesení ze dne 10. listopadu 2020

sp. zn.

(U 18/103 SbNU 411), bod 11, usnesení ze dne 9. února 2021

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 15. května 2024

sp. zn.

].

9. Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatele. Stěžovatel uvádí, že napadená rozhodnutí jsou v extrémním nepoměru s provedenými důkazy a nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. Podle stěžovatele obecné soudy rezignovaly na zjišťování reálných majetkových poměrů rodičů, zejména na zjištění jeho skutečného příjmu. Z napadených rozhodnutí je však zřejmé, že se těmito skutečnostmi obecné soudy dostatečně zabývaly.

10. Základní skutková zjištění o majetkových poměrech rodičů učinil již okresní soud. Krajský soud v reakci na odvolání stěžovatele dokazování ještě doplnil a blíže se zaměřil na aktuální poměry stěžovatele. Provedl kromě jiného i důkazy výpisy z bankovních účtů stěžovatele za období přibližně jednoho roku před vydáním rozhodnutí. Z ústavněprávního pohledu nelze ani vytknout krajskému soudu, pokud i po doplnění dokazování dospěl k nutnosti vyjít nejen z reálných poměrů stěžovatele, ale i z příjmů, kterých dosahoval dříve, resp. kterých by dosahovat mohl (podle věty první ). Ze skutkových zjištění totiž vyplynulo, že stěžovatel o své dřívější zaměstnání přišel v důsledku svého chování. Při stanovení výživného proto krajský soud vycházel i z výše příjmů, které stěžovatel může dosahovat s ohledem na své vzdělání, zkušenosti, věk a místo výkonu práce, a tento postup dostatečně odůvodnil (viz zejména body 21 a 22 napadeného rozsudku krajského soudu).

11. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že by došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces v důsledku nesprávné úvahy o stanovení lhůty k plnění dlužného výživného. Krajský soud se i tímto ve svém rozsudku zabýval (viz bod 26). Oproti okresnímu soudu navíc rozložil povinnost plnění do dvou splátek a zvažoval při tom zájmy dotčených účastníků, tedy aby se prostředky dostaly k nezletilým co nejdříve, ale zároveň aby ke splnění dluhu fakticky vůbec mohlo dojít. Při stanovení lhůty k plnění dlužného výživného krajský soud též přihlédl k tomu, že stěžovatel po celou dobu, co se již fakticky na péči nepodílel, nevyvinul prakticky žádnou snahu na výživu svých dětí jakkoliv přispět. I v tomto ohledu odůvodnění napadených rozhodnutí působí logicky a rozumně. Nic tedy nenasvědčuje protiústavnosti postupu obecných soudů při aplikaci podústavního práva v této věci.

12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu