Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2369/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Vlastimila Šicha a Mgr. Jany Šichové, zastoupených Mgr. Jaromírem Henyšem, advokátem, se sídlem v Praze, Rýmařovská 561, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. června 2024 č. j. -32 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. března 2023 č. j. -11, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhali s odkazem na tvrzené porušení a d zrušení shora uvedených rozhodnutí. Žaloba, kterou stěžovatelé podali ke Krajskému soudu v Praze proti žalovanému městu D. a označili ji jako "žaloba proti nečinnosti", byla jeho usnesením ze dne 23. března 2023 č. j. odmítnuta a kasační stížnost stěžovatelů proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. června 2024 č. j. -11.

2. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé zejména uvedli, že stavební úřad a následně i příslušné soudy nevzaly v daném případě v úvahu, že stavebník (jde o stavbu kanalizační a vodovodní přípojky) už "dvacet let profituje z nezákonného jednání, aniž by mu úřady uložily jedinou pokutu za porušování stavebního zákona". Podle stěžovatelů jde o "bezprecedentní liknavost úřadů vůči nezákonnému jednání vlastníka nepovolených, resp. nezkolaudovaných staveb". Občanům, tedy zejména stěžovatelům, kteří zákony dodržují, tak dávají státní orgány jasný signál, že se nezákonnost vyplácí a je beztrestná. Stěžovatelé zdůraznili, že "nemají žádný zájem na tom, aby na jejich pozemku byla umístěna (nová) cizí stavba, když stavba původní byla navíc zřízena v rozporu s platnou právní úpravou, a nemají pak už vůbec žádný zájem na tom, aby jim stavebník po dobu cca 20 let svými exkrementy znečišťoval a kontaminoval jejich pozemky tím, že v rozporu se zákonem za tiché podpory stavebního úřadu nedovoleně užívá černou stavbu a vypouští do ní své exkrementy".

3. Odmítnutí žaloby ze strany Krajského soudu v Praze a v důsledku toho i nemožnost podanou žalobu věcně přezkoumat ze strany Nejvyššího správního soudu je pak podle názoru stěžovatelů důsledkem formalistického a nesprávného výkladu a aplikace práva ze strany těchto soudů, které nerespektovaly právo stěžovatelů na přístup k soudu a upřely jim tak možnost domoci se ochrany svých ústavně zaručených práv na ochranu majetku a řádného procesu.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že její podstata spočívá pouze v polemice stěžovatelů s řádně zdůvodněnými závěry obecných soudů. Námitka ohledně porušení práva na řádný proces ve smyslu d tak nemůže obstát a nemá ústavně právní relevanci, neboť ve skutečnosti brojí proti neúspěchu v soudním řízení, což není předmětem ústavní ochrany.

6. Nejvyšší správní soud v dané věci ve shodě s krajským soudem poukázal na závěry doktríny, podle níž ke splnění podmínky řízení spočívající v žalobním tvrzení nestačí jakékoliv tvrzení, ale musí jít o tvrzení připustitelné a plausibilní. Pokud jednání nemůže být zásahem, žalobce podmínku žalobního tvrzení nesplnil. Při totožné konstrukci obou žalobních typů závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017 č. j. -160 (publ. pod č. 3687/2018 Sb.) nutně dopadají i na nečinnostní žalobu. V takové žalobě tedy nepostačí tvrdit cokoliv, ale žalobní tvrzení musí mít alespoň myslitelnou šanci na úspěch. V projednávané věci se stěžovatelé žalobou domáhali, aby krajský soud žalovanému pro jeho nečinnost uložil povinnost zahájit řízení o změně stavby před dokončením. Právní předpisy však krajskému soudu neumožňují, aby žalovanému takové povinnosti uložil. Je totiž pojmově vyloučeno, aby byl žalovaný nečinný ve vztahu k zahájení řízení z moci úřední, pokud jej lze zahájit jen na návrh stavebníka. Pokud žalobní návrh nemůže vést k uložení povinnosti vydat meritorní rozhodnutí či osvědčení, je nutno takovou žalobu odmítnout podle , neboť není naplněna podmínka řízení spočívající v připustitelném tvrzení o nečinnosti žalovaného.

7. Se závěry obecných soudů v dané věci se lze ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Ústavní soud ostatně již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dohledu nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. K takové situaci ovšem ve zkoumaném případě nedošlo, ačkoliv stěžovatelé jsou zjevně jiného právního názoru.

8. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu