Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1147/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudkyně Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem Na strži 61a, Praha 4, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -1375 ze dne 14. srpna 2023 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1434 ze dne 10. ledna 2024, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a argumentace v ústavní stížnosti

1. Ústavní stížností podle písm. d)y se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo odepřeno právo stěžovatele na řádný proces podle d ("Listina").

2. Z napadených rozhodnutí, jakož i ústavní stížnosti plynou následující skutečnosti. Dne 17. 5. 2023 vydal Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. rozsudek, kterým uznal stěžovatele vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle , 2, 6 písm. a) , a zvlášť závažného zločinu podvodu podle , 5 písm. a) , jehož se měl dopustit způsobem popsaným v bodech I. a II. výroku o vině a odsoudil jej podle ve spojení s a , k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle a podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Městský soud v Praze také uložil stěžovateli podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu povinnost nahradit způsobenou škodu.

3. Státní zástupkyně následně podala do výroku o trestu odvolání, na základě kterého Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem rozhodnutí městského soudu v celém výroku o uloženém trestu zrušil a ve věci rozhodl tak, že stěžovatele odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, přičemž pro výkon tohoto trestu stěžovatele zařadil do věznice s ostrahou. Vrchní soud v Praze dále stěžovateli podle , 3 uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu pěti let.

4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Stěžovatel se ve své podstatě domáhal toho, aby mu při aplikaci byl uložen mírnější trest. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zcela ojediněle považuje nepřistoupení k mimořádnému snížení trestu za dovolací důvod. To však není případ stěžovatele. Se zohledněním judikatury Ústavního soudu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ani prohlášení viny stěžovatele nemá vliv na správnost závěru vrchního soudu. Jde totiž stále o možnost snížení trestu, nikoliv (právní) nárok stěžovatele na přistoupení k této možnosti.

5. Argumentaci stěžovatele v ústavní stížnosti lze stručně shrnout tak, že se vrchní soud dopustil extrémního navýšení trestu oproti trestu uloženému městským soudem v prvním stupni. Vrchní soud se rovněž dopustil nepřezkoumatelného odklonění od aplikace institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody. Obecné soudy fakticky znemožnily stěžovateli domoci se nápravy cestou řádného a mimořádného opravného prostředku. Napadená rozhodnutí nezohlednila snahy stěžovatele uzavřít se státní zástupkyní dohodu o vině a trestu, ani prohlášení viny stěžovatele, které v konečném důsledku vyústilo v jeho nepodmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody. Stěžovatel byl doposud bezúhonný a vedl řádný život, přičemž svého činu upřímně lituje. Závěry nálezu ze dne 27. 6. 2023

sp. zn.

, které se týkaly neuložení trestu odnětí svobody pod zákonnou trestní sazbu, plně dopadají na případ stěžovatele v jeho prospěch. V konečném důsledku se stěžovatel domnívá, že měl nárok na mimořádné snížení trestu odnětí svobody.

II.

Posouzení Ústavním soudem

6. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy soudů (y), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 25. 1. 1995). V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. Porušení práv stěžovatele - v rovině práva ústavního - se nestalo.

8. Stěžovatel se v ústavní stížnosti vymezuje toliko proti výroku o trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. Institut prohlášení viny má nepochybně vliv na ukládání trestu - tak tomu bylo i v případě stěžovatele. I podle Ústavního soudu však jde stále o možnost mimořádného snížení trestu (srov. § 58 odst. 2 písm. b) trestného zákoníku). Navíc totožné námitky stěžovatel uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení (tedy v dovolání) a Nejvyšší soud se s nimi již náležitě a dostatečně přesvědčivě vypořádal, a to způsobem, který odpovídá požadavkům na obsah řádného odůvodnění, který navíc nevzbuzuje žádné podezření, že trestní soudy pochybily v mezích, které vyžaduje ústavní pořádek.

9. Vrchní soud při rozhodování o trestu stěžovatele přihlédl k polehčujícím i přitěžujícím okolnostem. Plně přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč na stěžovatele nemůže působit (a vést k jeho nápravě) trest kratšího trvání. Stěžovatel se dopustil velmi závažné majetkové trestné činnosti, kterou páchal po relativně delší dobu mnohočetnými útoky, které podle způsobu provedení byly dopředu promyšlené a podkladově dobře připravené. Stěžovateli vrchní soud osvětlil, že institut prohlášení viny nemůže působit jako pouhá cesta k mírnějšímu potrestání. Vrchní soud vyslovil, že s ohledem na prohlášení viny ke stěžovateli přistupoval z hlediska ukládání trestu a jeho konkrétní délky mírněji, než k ostatním obviněným, kteří způsobili obdobnou škodu, avšak svou vinu popírají. Stěžovateli vyměřil trest hluboko v dolní polovině zákonné trestní sazby. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že vrchní soud postupoval při ukládání trestu odnětí svobody v souladu s požadavky ústavního pořádku a judikatury Ústavního soudu.

10. Jde-li o napadené usnesení Nejvyššího soudu, tak ani v tomto ohledu nebylo shledáno porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu je patrné, že dovolání stěžovatele bylo odmítnuto, neboť jeho dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Přesto se však Nejvyšší soud zabýval stěžovatelem přednesenými otázkami k institutu mimořádného snížení trestu (tedy zda postupem vrchního soudu nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele). Ani v tomto případě Nejvyšší soud neshledal jakékoliv pochybení a Ústavní soud nemá důvod do jeho posouzení jakkoliv zasahovat.

11. Ústavní soud připomíná, že mu zásadně nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 24. 4. 2008), neboť rozhodování obecných soudů je v této oblasti nezastupitelné (srov. y a y). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout pouze v případě, že by soudy nerespektovaly zásadu zákonnosti ukládaného trestu (srov. y). Toto pochybení by mohlo nastat v případě, že soud uloží druh trestu zákonem nedovolený, výše trestu se pohybuje mimo rozsah zákonem stanovené sazby, nejsou respektována pravidla modifikující tuto sazbu či upravující trestání v případě mnohosti trestné činnosti, příp. při stanovení konkrétní výměry zvoleného trestu jsou opomenuty rozhodující okolnosti pojící se k osobě pachatele a ke spáchanému trestnému činu a je zde extrémní nevyváženost prvku represe a prevence (srov. např. nálezy

sp. zn.

ze dne 11. 6. 2014 nebo

sp. zn.

ze dne 27. 6. 2023; dále i usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 1. 2014 a

sp. zn.

ze dne 5. 3. 2015). O takové případy však v posuzovaném případě zjevně nejde.

12. Protože Ústavní soud neshledal opodstatněnou ani ostatní argumentaci stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu