Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1750/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Radima Turečka, zastoupeného Mgr. Adamem Liberdou, advokátem se sídlem Brandlova 1685/9, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -187 ze dne 8. 3. 2024 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. -191 ze dne 8. 3. 2024 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. -151 ze dne 12. 5. 2023, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků řízení, a Evy Stryczkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že se v řízení před obecnými soudy Eva Stryczková, vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem, po stěžovateli domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nevrácené části zápůjčky. Tu měla stěžovateli poskytnout na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 12. 8. 2016. Stěžovatel se bránil zejména tvrzením, že peníze vedlejší účastnici vrátil. Svůj argument doložil originálem příjmového pokladního dokladu s vlastnoručním podpisem vedlejší účastnice.

2. Okresní soud ve Frýdku-Místku napadeným rozhodnutím rozhodl ve prospěch stěžovatele a žalobu výrokem I zamítl poté, co vedlejší účastnice neunesla důkazní břemeno ohledně nepravosti jejího podpisu na příjmovém pokladním dokladu. Zároveň uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení a náklady řízení státu (výroky II a III).

3. Proti tomuto rozhodnutí podala vedlejší účastnice odvolání. Krajský soud v Ostravě došel k závěru, že okresní soud chybně aplikoval , a proto je tak podle názoru soudu právě stěžovatel tím, kdo ani po výzvě soudu o označení dalších důkazních návrhů neunesl důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu. Z tohoto důvodu rozhodnutí soudu prvního stupně napadeným rozhodnutím změnil a nařídil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici 50 000 Kč spolu s úroky z prodlení (výrok I), náhradu nákladů řízení (výrok II) a také uhradit další náklady (výrok III a IV).

II.

Argumentace stěžovatele

4. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí na základě tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených , a d či Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti tomu, že nebyl soudem ve smyslu dostatečně poučen, když se mu v řízení před soudem prvního stupně na základě chybné aplikace tomuto zákonnému poučení vůbec nedostalo a zároveň byl jeho důkazní návrh k doplnění znaleckého posudku soudem zamítnut. Poučena byla pouze vedlejší účastnice, kterou podle soudu tížilo důkazní břemeno.

5. Odvolací soud sice účastníkům svůj právní názor ohledně chybné aplikace sdělil, nicméně stěžovatele pouze vyzval k označení dalších důkazních návrhů pro prokázání svého tvrzení a k označení ani neposkytl žádnou lhůtu. Taková výzva podle názoru stěžovatele nesplňuje poučení ve smyslu a v této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu.

6. Stěžovatel je zároveň přesvědčen, že nebyly dány důvody pro změnu rozsudku odvolacím soudem podle . Soud měl podle jeho názoru rozsudek okresního soudu pro jiné vady řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zrušit a věc okresnímu soudu vrátit k dalšímu řízení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost byla podána včas řádně zastoupeným stěžovatelem v souladu s až 31 , který vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario). Ve vztahu k napadenému rozsudku okresního soudu není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno. Ve zbývající části je Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud na úvod připomíná, že je soudním orgánem, jehož rolí je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (y). Ústavní soud není orgánem stojícím v další instanci nad obecnými soudy a taktéž není zásadně oprávněn přehodnocovat jejich skutkové a právní závěry.

9. V nyní posuzované věci stěžovatel podává ústavní stížnost v tzv. bagatelní věci, když požaduje přezkum řízení před nalézacími soudy a rozhodnutí ve věci, kde sporná částka činila právě 50 000 Kč [srov. a ]. V těchto bagatelních věcech je ovšem přezkum Ústavního soudu omezen o to více. Jak plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, úspěch ústavní stížnosti v takových případech bývá často vyloučen zpravidla kvůli velmi nízkým, svou podstatou zanedbatelným částkám. Děje se tak z důvodu nevýznamnosti možného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který obecně není schopen způsobit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004). Výjimku představují pouze zcela extrémní pochybení soudů, která vedou ke zřetelnému zásahu do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 8. 2011 a

sp. zn.

ze dne 8. 4. 2015). Žádná taková pochybení však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

10. Ústavní soud rovněž připomíná, že v nálezu

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2014 vyslovil závěr, že bagatelnost věci by se ve smyslu právním měla krýt s bagatelností věci ve smyslu faktickém, avšak ne vždy tomu tak musí být. Při jejím posuzování by měl Ústavní soud na věc nahlížet jak z hlediska kvalitativního, tak i kvantitativního. Míra dotčení nemusí být závislá pouze na zákonodárcem stanovené hranici pro bagatelnost částky, tedy 10 000 Kč pro odvolání a 50 000 Kč pro dovolání, ale v ojedinělých případech se i ve věcech, které jsou podle těchto hranic jinak bagatelní, může jednat o natolik zásadní dopady do života stěžovatele, že přezkum souvisejících soudních rozhodnutí ze strany Ústavního soudu nelze vyloučit. Takto je třeba postupovat zejména v případech, kdy si sociální a majetkové poměry účastníka vyžadují zvláštního zohlednění. Stejně tak nemusí být určující právní hranice bagatelnosti s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou (body 31 a 33 již citovaného nálezu

sp. zn.

). V tomto směru ovšem stěžovatel ničeho ve své ústavní stížnosti nenamítá a Ústavní soud ani žádné takové okolnosti z předložené ústavní stížnosti a jejích příloh nezjistil.

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2024

Kateřina Ronovská v. r.

předsedkyně senátu