Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2348/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajka) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Františka Kajgra, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem, sídlem Husovo náměstí 65, Hořovice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. , -294 ze dne 30. května 2024, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("")]. Tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

2. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění a příloh se podává, že Krajský soud v Praze ("krajský soud") usnesením č. j. -23 ze dne 3. září 2015 zjistil úpadek stěžovatele a prohlásil na jeho majetek konkurs. Návrhem ze dne 8. ledna 2024 se stěžovatel domáhal obnovy řízení o insolvenčním návrhu. Usnesením ze dne 7. února 2024 krajský soud návrh zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") usnesením ze dne 7. března 2024 usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu potvrdil a ve výroku o nákladech řízení je pro nadbytečnost zrušil. Oba soudy aplikovaly , podle kterého obnova insolvenčního řízení není přípustná. Proti rozhodnutí vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl, neboť závěr o nepřípustnosti obnovy insolvenčního řízení plyne přímo z textu zákona a je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel opakuje své námitky, které vznesl již v řízení před krajským soudem. Namítá, že z rozhodnutí vrchního soudu ze dne 25. října 2023 v incidenčním sporu vedeném jeho insolvenčním správcem před krajským soudem pod sp. zn. nově plyne, že stěžovatel měl v době rozhodování o insolvenčním návrhu za obchodní společností KAJGR - prodej pneu, a. s., pohledávku (aktiva) ve výši 21,5 miliónu Kč. To podle stěžovatele zásadně ovlivňuje vlastní insolvenci. Jde o novou skutečnost, kterou nemohl bez své viny použít v původním řízení, a proto by měla být obnova řízení v jeho věci možná.

4. Stěžovatel od Ústavního soudu očekává přehodnocení závěru, na kterém Nejvyšší soud (a stejně tak soudy krajský a vrchní) staví, tedy, že stěžovatelův návrh na obnovu řízení proti usnesení o zjištění jeho úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek není s ohledem na znění zákona přípustný. Tím stěžovatel staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak je uvedeno výše, nepřísluší.

5. Ústavní soud se nepřípustností obnovy insolvenčního řízení v minulosti v obecné rovině zabýval a v usnesení

sp. zn.

ze dne 9. ledna 2014, na které poukázal v napadeném usnesení i Nejvyšší soud, konstatoval, že je v souladu s obecnými zásadami insolvenčního řízení, aby insolvenční řízení bylo vyjmuto z řízení, pro která je obnova řízení přípustná. Ke shodným závěrům dospěl Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

ze dne 20 července 2023. Ústavní soud připustil, že uvedená zásada může být prolomena v případě zjevných excesů, kdy je namístě zásah Ústavního soudu (neboť obecné soudy jednají na základě zákona a nezkoumají věcnou opodstatněnost žaloby na obnovu řízení). Takový exces ve věci stěžovatele však Ústavní soud nezjistil a ani neplyne z tvrzení stěžovatele o výsledku iniciačního sporu o sporné pohledávce.

6. Ústavní soud uzavírá, že napadené usnesení Nejvyššího soudu je v dostatečném rozsahu přehledně a srozumitelně odůvodněno a není důvod je zpochybňovat. Stěžovatel toliko polemizuje s argumentací Nejvyššího soudu v rovině běžného zákona, nesouhlasí s jeho výkladem právních předpisů a nastiňuje vlastní právní názor o přípustnosti obnovy řízení ve své věci, který jediný považuje za správný. Pouhý nesouhlas s právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí však opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2024

Veronika Křesťanová v. r.

předsedkyně senátu