Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2052/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj), o ústavní stížnosti stěžovatelky mobile2card a. s. v likvidaci, sídlem Pražská třída 799/15a, Hradec Králové, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. -516, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 3. 2024, č. j. -497, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Československé obchodní banky, a. s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí

1. Napadeným usnesením nařídil Obvodní soud pro Prahu 5 ("obvodní soud") na návrh vedlejší účastnice předběžné opatření, kterým soud stěžovatelce mimo jiné uložil, aby se zdržela nakládání s peněžními prostředky na jejím bankovním účtu, zejména výběru peněžních prostředků a provádění platebních transakcí, a to až do výše částky 2 226 990,32 Kč. Současně obvodní soud zakázal Komerční bance, a. s., nakládání s peněžními prostředky na bankovním účtu stěžovatelky, tzn. vyplácení peněžních prostředků, provádění plateb z účtu a provádění započtení vůči pohledávkám stěžovatelky z titulu vedení bankovního účtu u vedlejšího účastníka, a to do výše zůstatku bankovního účtu v částce 2 226 990,32 Kč (výrok I.).

2. Vedlejší účastnice podle dřívějších rozsudků obvodního a městského soudu, které posléze zrušil Nejvyšší soud a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení, zaplatila stěžovatelce částku 1 427 800 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Stěžovatelka ani k výzvě vedlejší účastnice uvedenou částku, nyní již z titulu bezdůvodného obohacení, nevrátila. Vedlejší účastnice proto navrhla vydání předběžného opatření ve znění uvedeném shora. Obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí vedlejší účastnice spatřovala v tom, že okolnosti a chování stěžovatelky vzbuzují důvodné obavy, že případné rozhodnutí ve věci nebude reálně vykonatelné, a jako konkrétní důvody uvedla zejména nemajetnost stěžovatelky a netransparentní jednání likvidátora. Obvodní soud vzal za osvědčené, že stěžovatelka jedná tak, aby se vyhnula vrácení zaplacené částky vedlejší účastnici, a je důvodná obava, že případné rozhodnutí o nároku na vydání bezdůvodného obohacení nebude vykonatelné.

3. Odvolání stěžovatelky městský soud posoudil jako nedůvodné a usnesení obvodního soudu proto potvrdil jako věcně správné.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí obvodního soudu má tzv. rdousící efekt a výrazně zasahuje do její majetkové sféry. Nařízením předběžného opatření došlo ke zvýhodnění jednoho z věřitelů na úkor stěžovatelky a dalších věřitelů. Nařízení předběžného opatření je projevem svévole obvodního soudu, městský soud pak základním právům a svobodám stěžovatelky neposkytl soudní ochranu. Stěžovatelka svoji argumentaci v ústavní stížnosti dále rozvádí.

5. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení městského a obvodního soudu, a to pro porušení a y a d ("Listina"), a pro porušení jejích základních práv zaručených , a y.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Po prostudování ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit přijatelnost návrhu, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v ústavní stížnosti.

7. V dané věci je předmětem přezkumu rozhodnutí soudu o vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (viz nález ze dne 21. 11. 2001,

sp. zn.

) vyjádřil názor, že se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však Ústavní soud vyjádřil názor, že i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (viz nález ze dne 8. 8. 2013,

sp. zn.

), byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti.

8. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (y), bylo vydáno příslušným orgánem (y) a není projevem svévole (y a a 3y) - srov. k tomu např. nález ze dne 10. 11. 1999,

sp. zn.

, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.

9. Ústavní soud shledal, že rozhodování o předběžném opatření v právě posuzované věci mělo zákonný podklad, neboť právní úprava soudu umožňuje předběžné opatření nařídit a vedlejší účastnice návrh na nařízení předběžného opatření soudu podala. Předběžné opatření bylo rovněž vydáno příslušným orgánem (soudem). Z předložených rozhodnutí je zřejmé, že se obecné soudy zabývaly všemi shora uvedenými nezbytnými otázkami a městský soud se vypořádal rovněž s námitkami stěžovatelky týkající se domnělé předčasnosti uplatnění nároku, či předjímání výsledku sporu soudem prvního stupně. Městský soud správně připomenul, že pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně, a proto městský soud nemohl zohlednit tvrzení či důkazy, které soud prvního stupně neměl k dispozici v době vydání svého usnesení, a nemohl ani přihlédnout k novým skutečnostem, které stěžovatelka tvrdila v průběhu odvolacího řízení. Rovněž lze s městským soudem souhlasit, že při přijímání předběžného opatření, i s ohledem na jeho dočasnost převládá požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku, v takovém případě se dokazování neprovádí.

10. Ústavní soud připomíná, že v nyní posuzované věci jde o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují, Ústavní soud přitom interpretaci a aplikaci podústavního práva obecnými soudy nepovažuje za nepřiměřenou. Napadené rozhodnutí - které nadto není rozhodnutím konečným - současně není ani projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, jelikož odpovídá aplikované zákonné úpravě.

11. V nyní posuzované věci tedy Ústavní soud neshledal v postupu městského ani obvodního soudu vady, jež by jej opravňovaly ke kasačnímu zásahu namísto konstatování neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Jejich závěry jsou totiž z hlediska zákonné úpravy plně akceptovatelné, a nelze je považovat ani za jakkoliv vybočující z mezí ústavnosti či za projev přepjatého formalismu. Ústavní soud proto konstatoval, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu