Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 410/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavních stížnostech stěžovatele V. M., zastoupeného Mgr. Evou Doložílkovou, LL.M., advokátkou, se sídlem Slepá 85, Šestajovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. listopadu 2023 č. j. -42, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. července 2021 č. j. -55 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 19. listopadu 2019 č. j. 47867/19/5200-10424-700519 a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2024 č. j. -50, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. září 2023 č. j. -47 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. května 2021 č. j. 16884/21/5200-10423-705893 a č. j. 16846/21/5200-10423-705893, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze a Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavními stížnostmi podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle a d (dále jen ""). Ústavní soud usnesením ze dne 31. 7. 2024

sp. zn.

,

rozhodl o spojení obou věcí stěžovatele ke společnému řízení pod

sp. zn.

.

2. Jak vyplynulo z ústavních stížností a přiložených listin, Finanční úřad pro Středočeský kraj vyměřil stěžovateli platebními výměry daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2017, 2018 a 2019. Proti platebním výměrům podal stěžovatel odvolání, neboť správce daně mu neuznal daňový bonus podle , o daních z příjmů. Odvolací finanční ředitelství (dále jen "OFŘ") změnilo napadeným rozhodnutím za zdaňovací období 2017 pouze rozdíl mezi vyměřenou daní a daní tvrzenou v daňovém přiznání, přičemž daňový bonus podle zákona o dani z příjmů zůstal ve výši 0 Kč. Za zdaňovací období 2018 a 2019 OFŘ odvolání proti platebním výměrům zamítl a potvrdil rozhodnutí správce daně.

3. Stěžovatel podal proti rozhodnutím OFŘ žaloby (za zdaňovací období roku 2017; za zdaňovací období 2018 a 2019) ke Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), který je napadenými rozsudky jako nedůvodné zamítl. Krajský soud konstatoval, že stěžovatel nemá právo na slevu za umístění a na daňové zvýhodnění na vyživované dítě, protože s ním nezletilá dcera nežila ve společné hospodařící domácnosti. Následná dovolání Nejvyšší správní soud napadenými rozsudky zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel je přesvědčen, že zákon o daních z příjmů nevylučuje, aby dítě bylo členem společně hospodařící domácnosti obou rodičů, kteří společně nežijí. Namítá, že za situace, kdy bylo nezletilé dítě svěřeno rozsudkem do péče jednoho z rodičů (v nyní posuzované věci matky) a stěžovatel dítěti přispívá na výživu a fakticky o něj v rámci úpravy styku pečuje, vzniká mu tím nárok na přiznání daňového zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c odst. 1 zákona o daních z příjmů. Nesouhlasí tak se závěrem Nejvyššího správního soudu, podle kterého pro účely uplatnění slevy za umístění a daňového zvýhodnění může být vyživované dítě členem pouze jedné společně hospodařící domácnosti.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnosti jsou přípustné, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností

6. Ústavní soud připomíná, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (y), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)]. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedené obecnými soudy Ústavní soud hodnotí jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjejí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představují tím nepředvídatelnou interpretační libovůli [viz např. nález ze dne 29. 3. 2012

sp. zn.

(N 68/64 SbNU 767)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu proto nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu , , je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.

7. Obsah ústavních stížností stěžovatele představuje polemiku se závěry správních soudů uplatněnou již v předchozích řízeních, která byla správními soudy řádně vypořádána. Svým postupem stěžovatel nepřípustně staví Ústavní soud do role další přezkumné instance. Právní závěry prezentované správními soudy jsou podle Ústavního soudu ústavně konformní, přičemž stěžejní skutečností v dané věci je, že stěžovatel opětovně nesouhlasí s výkladem pojmu "společně hospodařící domácnosti" podle § 21e odst. 4 ve spojení s § 35c zákona o daních z příjmů podaný Nejvyšším správním soudem.

8. Z ústavních stížností především vyplývá, že stěžovatel neakceptuje závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2021 č. j. -46, stejně jako usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2022

sp. zn.

, jejichž předmětem přezkumu byla oprávněnost uplatnění daňového zvýhodnění podle § 35c odst. 1 zákona o daních z příjmů na nezletilou dceru stěžovatele za zdaňovací období roku 2016.

9. V ústavních stížnostech stěžovatel podává totožnou argumentaci týkající se posuzovaných zdaňovacích období roku 2017, 2018 a 2019, jakou uplatnil již v předcházející ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuplatnil žádnou novou argumentaci a v posuzované věci nenastaly žádné nové skutečnosti (nezletilá dcera je stále v péči své matky, která uplatňuje nárok na daňový bonus podle § 35c zákona o daních z příjmů v plné výši; výklad Nejvyššího správního soudu je ustálený), Ústavní soud v plném rozsahu odkazuje na závěry výše citovaného usnesení

sp. zn.

, kterým ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle . V nyní posuzované věci nemá Ústavní soud důvod se od závěrů v předcházejícím rozhodnutí jakkoli odchylovat.

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podané ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrhy zjevně neopodstatněné odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přístupné.

V Brně dne 22. října 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu