Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2574/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Havránka, zastoupeného JUDr. Martinem Stehlíkem, advokátem, sídlem Skrétova 1011/48, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2024, č. j. -51, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorát v Plzni, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Stěžovatel se správní žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ředitele vedlejší účastnice řízení ze dne 15. 6. 2021, č. j. SZPI/AJ435-26/2018 a č. j. SZPI/AJ435-27/2018, jimiž vyslovil zákaz uvádění na trh zde specifikovaných výrobků nesoucích v zorném poli označení "Královské trojhránky", resp. uložil stěžovateli povinnost stažení těchto výrobků z trhu. Správní orgán uvedl, že stěžovatelovy výrobky mohou svým označením u spotřebitele vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ produktu, neboť obsahují zavádějící údaje o provenienci, jež naznačují, že původ potravin je v Karlových Varech, a nikoliv v Luhačovicích. Správní orgán dovodil, že v dané věci došlo k porušení čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012, o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin.

2. Krajský soud v Plzni ("krajský soud") rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. -84, žalobu zamítl. Ve věci rozhodoval již podruhé. Uvedl, že většinu žalobních námitek přezkoumal již v předchozím rozsudku ze dne 30. 9. 2020, č. j. -68, proto na ně do značné míry také odkázal. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel pominul existenci souvislosti mezi obalem a výrobkem, přičemž zdůraznil, že obal by nebyl problematický, kdyby potravina v něm zabalená odpovídala specifikaci chráněného zeměpisného označení, tedy byla vyráběna v Karlových Varech, což se ovšem v nyní posuzované věci nestalo.

3. Kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel se závěry Nejvyššího správního soudu nesouhlasí a dovolává se porušení základních práv a ústavních principů zakotvených v a 2, , , , a y ("Ústava"), , a 4, a 3, a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), Protokolu č. 12 k Úmluvě a , , Všeobecné deklarace lidských práv.

5. Stěžovatel předkládá prakticky identické námitky, které uplatnil již v průběhu předchozího řízení, tj. v jím podané správní žalobě i kasační stížnosti, přičemž je doplňuje obecnými odkazy na shora vymezená základní práva a ústavní principy. Opětovně se dovolává porušení legitimního očekávání. Odkazuje přitom na kontroly provedené u něj vedlejší účastnicí řízení v předcházejících letech (2010, 2011, 2012 a 2017). Dále k námitce porušení legitimního očekávání stěžovatel uvádí problematiku ochranné známky č. 357017 (zkráceně "Královské trojhránky" - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, bod 8). Upozorňuje též na tvrzeně rozdílný přístup vedlejší účastnice ke konkurenčním subjektům. Stěžovatel dále odmítl, že by vyobrazením reálií Karlových Varů na obalu výrobku došlo k připomenutí chráněného zeměpisného označení. V neposlední řadě připomněl historii sporu.

III. Splnění podmínek řízení

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV. Vlastní posouzení

7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu .

8. Ústavní soud připomíná, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [ a písm. d)y], nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů či správních orgánů ve stejném rozsahu, jako činí obecné soudy, v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud v řízení o stěžovatelem podané kasační stížnosti, resp. krajský soud v řízení o jím podané správní žalobě, anebo dokonce správní orgány při posouzení otázek souvisejících s výkonem státního dozoru nad potravinami. Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti jsou ovšem ve své podstatě pouze pokračováním polemiky s výše rekapitulovanými právními závěry obecných soudů i správních orgánů, přičemž opětovné přednesení uvedených námitek v ústavní stížnosti svědčí spíše o snaze stěžovatele alespoň v řízení před Ústavním soudem dosáhnout potvrzení svého názoru, že došlo k pochybení již ze strany správních orgánů. Tímto nicméně stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však s ohledem na výše uvedené nepřísluší.

9. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakož i předchozího rozhodnutí krajského soudu, Ústavní soud konstatuje, že v nyní posuzovaném případě nelze hovořit o svévolném rozhodování ze strany obecných soudů, případně správních orgánů. Jak Nejvyšší správní soud, tak před ním i krajský soud, se totiž se shora uvedenými námitkami stěžovatele řádně vypořádaly (a to dokonce i opakovaně), při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotily přiléhavě a v souladu s ustanoveními použitelných hmotněprávních i procesních předpisů.

10. Jelikož Ústavní soud nepovažuje za potřebné ani účelné znovu obsáhle rekapitulovat to, co již řádně vypořádaly obecné soudy, odkazuje stěžovatele v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozhodnutí (k námitce porušení legitimního očekávání v postupu správních orgánů srov. napadený rozsudek, bod 26; k registrované ochranné známce stěžovatele, k níž stěžovatel rovněž vztahuje legitimní očekávání srov. tamtéž, body 27-29; k namítanému nejednotnému přístupu vedlejší účastnice řízení srov. tamtéž, body 30-32; k námitce související s připomenutím chráněného zeměpisného označení srov. tamtéž, bod 33). K těmto závěrům nemá Ústavní soud z ústavněprávního hlediska výhrad. V nyní posuzovaném případě je pro Ústavní soud především podstatné, že obecné soudy dostatečně a přesvědčivě vysvětlily, proč aprobovaly rozhodnutí správního orgánu zakazující uvádět na trh, resp. přikazující stáhnout z trhu stěžovatelem produkované potraviny. Stručně řečeno, stěžovatel by mohl trojhránky uvádět na trh, odpovídaly-li by specifikaci na použitém obalu, tj. vyráběl-li by je v Karlových Varech, a nikoliv v Luhačovicích. Na závěrech Nejvyššího správního soudu nehodlá Ústavní soud cokoliv zpochybňovat, neboť v nich neshledává cokoliv, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.

V. Závěr

11. V nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vady, jež by jej opravňovaly ke kasačnímu zásahu namísto konstatování neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Závěry Nejvyššího správního soudu jsou z hlediska zákonné úpravy plně akceptovatelné, a nelze je považovat ani za vybočující z mezí ústavnosti, např. ve smyslu projevu přepjatého formalismu či svévole. Ústavní soud proto konstatoval, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

12. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu