Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2100/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti Jany Kendikové, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Měsíčná 256/2, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec č. j. -315 ze dne 21. 5. 2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec jako účastníka řízení a Jany Diviš Kendikové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené , se navrhovatelka podle písm. d) y a a násl. domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení svých práv podle a odst. 2 d.

2. Stěžovatelka se žalobou u Okresního soudu v Liberci domáhala proti vedlejší účastnici a další žalované ochrany své držby. Okresní soud bez jednání usnesením č. j. -15 ze dne 16. 2. 2024 uložil vedlejší účastnici mj. povinnost zdržet se zásahů do držby stěžovatelky bráněním vstupu do kanceláří specifikovaného obchodního závodu, používání inventáře a přístupu k obchodnímu a duševnímu majetku; žalované neměly možnost vyjádřit se k žalobě. Vedlejší účastnice podala včasné odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Odvolací soud ve věci nařídil jednání a následně změnil usnesení okresního soudu tak, že vedlejší účastnici vyhověl a žalobu ve vztahu k ní částečně zamítl.

3. Stěžovatelka namítá, že pokud odvolací soud hodnotí důkazy odlišným způsobem než soud prvního stupně, je povinen provedené důkazy zopakovat. Pokud tak neučiní, jde o neoprávněný zásah do hodnocení důkazů prvostupňovým soudem. Stěžovatelka namítá, že pokud odvolací soud provede dokazování jiným způsobem, než uvedeným v , nelze zjištění z takto provedených důkazů použít při rozhodování o otázkách zásadně významných pro právní posouzení věci. Dále stěžovatelka namítá, že jí nebyla poskytnuta lhůta k zajištění požadovaných důkazů.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti zásadně nezasahuje do rozhodování obecných soudů o žalobách z rušené držby; jedná se totiž o řízení, v němž se práva a povinnosti účastníků neupravují konečným způsobem. Z toho důvodu je podstatou přezkumu u žalob z rušené držby jen omezený test ústavnosti, ve kterém se Ústavní soud omezuje na posouzení, jestli mělo rozhodnutí o žalobě z rušené držby 1) zákonný podklad, 2) bylo vydáno příslušným orgánem a 3) není projevem svévole (srov. nález

sp. zn.

). Ústavní soud neztrácí ze zřetele smysl žaloby z rušené držby, kterým je ochrana posledního stavu držby a její navrácení. Tedy ochrana faktického stavu, nikoli rozhodování o hmotných subjektivních právech.

6. Ústavní soud napadené usnesení přezkoumal a dospěl k závěru, že v rámci omezeného přezkumu ústavnosti obstojí. Rozhodnutí bylo vydáno příslušným orgánem a mělo zákonný podklad. Vedlejší účastnici byla žaloba k okresnímu soudu doručována až společně s usnesením okresního soudu a vedlejší účastnice tak neměla možnost se k ní vyjádřit (srov. požadavek rychlosti posesorního řízení podle ). Svá tvrzení tedy uplatnila až v odvolacím řízení (srov. usnesení

sp. zn.

). Odvolací soud následně stěžovatelku (žalobkyni) pro neplnění povinnosti tvrzení a důkazní vyzval k doplnění tvrzení ohledně držby; k této výzvě je přitom třeba přistupovat opět v kontextu požadavku na rychlost posesorního řízení a skutečnost, že rozhodnutí v těchto věcech nepředstavují překážku věci rozhodnuté ve vztahu k petitorní žalobě (srov. usnesení

sp. zn.

). V usnesení, kterým žalobu vůči vedlejší účastnici odvolací soud zamítl, přitom srozumitelně vyložil, že stěžovatelka (žalobkyně) nedoplnila tvrzení, ze kterých dovozuje, že je držitelkou obchodního závodu a kanceláře, a uvedenou držbu ani neprokázala. Závěry odvolacího soudu přitom nevykazují znaky svévole.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2024

Jan Wintr, v. r.

předseda senátu