Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2557/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Luptáka, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem, sídlem Dr. Skaláka 1447/10, Přerov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -217 ze dne 26. 6. 2024, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. -184 ze dne 25. 1. 2024, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Bc. Petra Novotného, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily jeho základní právo na spravedlivý proces podle d.

2. V srpnu 2019 vedlejší účastník poslal stěžovateli na bankovní účet 104 000 EUR a v dubnu 2022 se žalobou proti stěžovateli domáhal zaplacení této částky s příslušenstvím. Mezi účastníky řízení bylo sporné, z jakého důvodu vedlejší účastník stěžovateli peníze na účet poukázal.

3. Okresní soud v Olomouci ("nalézací soud") uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 104 000 EUR s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že vedlejšímu účastníkovi se nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o zápůjčce (což tvrdil); stěžovateli se naopak nepodařilo prokázat, že mu sporné prostředky náleží z titulu proplacení směnky (jak tvrdil). Stěžovatel se podle nalézacího soudu bezdůvodně obohatil, a je proto povinen obohacení vydat (rozsudku č. j. -128 ze dne 17. 4. 2023, ve spojení s doplňujícím rozsudkem č. j. -131 ze dne 27. 4. 2023).

4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil napadeným rozsudkem. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné napadeným usnesením.

5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že mu soudy protiústavně uložily vydat údajné bezdůvodné obohacení. Vedlejší účastník prokázal pouze zaslání peněz na účet stěžovatele; neprokázal, že má na vydání údajného bezdůvodného obohacení nárok. V řízení bylo naopak prokázáno, že se účastníci řízení v životě neviděli a nikdy spolu nejednali. Vedlejší účastník nepřesvědčivě tvrdil uzavření zprostředkované smlouvy o zápůjčce se splatností jeden měsíc, přitom téměř tři roky vrácení plnění nenárokoval. Jeho tvrzení, že půjčil 2,4 milionu korun cizímu člověku, převodem na jeho účet, bez jakékoliv smlouvy či zajištění a znalostí dlužníka, jsou nepřesvědčivá a svědčí o tom, že na vydání bezdůvodného obohacení nemá nárok.

6. Právu vedlejšího účastníka nelze přiznat ochranu mimo jiné i pro rozpor s dobrými mravy. Soudy měly hodnotit neuvěřitelnou a lehkovážnou právní konstrukci vytvořenou vedlejším účastníkem. Soudy zároveň protiústavně posoudily obranu stěžovatele; uzavřely, že neprokázal konkrétní právní důvod plnění na jeho účet ze strany vedlejšího účastníka. Stěžovatel řádně tvrdil a prokazoval důvod plnění: verze o vyplacení směnky má logiku a je věrohodnější. Stěžovatel nebyl schopen doložit směnku z pochopitelných důvodů, neboť ji po přijatém plnění vrátil dlužníkovi - avalovi. Stěžovatel tvrdí, že prokázal, že v daném období měl finanční prostředky, aby mohl částku 100 000 EUR poskytnout (potvrzuje to svědek, soused); předložil fotografie tašky s velkým obnosem peněz a smlouvy s ověřenými podpisy, na základě kterých měl stěžovatel obdržet vratky ze dvou zápůjček. Okolnosti samotného obchodu - poskytnutí peněz známému, Anatoliji Macaletovi, proti směnce za vedlejším účastníkem - jednoznačně potvrdil přímý svědek Jaromír Tenev. Soudy nemohou bez dalšího označit výpověď tohoto svědka za "přehrání naučeného hereckého výkonu".

7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci a v zásadě tvrdí, že soudy chybně hodnotily jeho skutková tvrzení a důkazy ohledně důvodu vyplacení sporné částky. Ústavní soud ovšem obecným soudům nemá z pohledu základního práva na spravedlivý proces co vytknout.

9. Soudy ústavně konformně hodnotily provedené důkazy a pečlivě svoje skutkové závěry odůvodnily. Především nalézací soud stěžovateli řádně vysvětlil, proč nepovažoval jeho verzi příběhu - tvrzení o vyplacení peněz z důvodu existence směnky - za věrohodnou, natož přesvědčivou. Nalézací soud především poukázal na rozpor ve vyjádřeních stěžovatele ohledně poznámky k provedené platbě, původu jeho přítele Macaleta či o zapůjčené částce a výnosu; věrohodnost výpovědi svědka Teneva zpochybnil s ohledem na skutečnost, že si svědek přesné informace o údajné směnce pamatoval po čtyřech letech, bez zřejmého důvodu. Nalézací soud na druhou stranu pečlivě hodnotil rovněž "prvotní verzi" vedlejšího účastníka o údajné smlouvě o zápůjčce (viz bod 4 rozsudku nalézacího soudu).

10. Obecné soudy na základě řádně zjištěného skutkového stavu dospěly k srozumitelnému a logickému závěru: Jelikož se nepodařilo prokázat ani jednu z verzí účastníků řízení o důvodu převodu peněz, šlo o bezdůvodné obohacení na straně stěžovatele. V situaci, kdy stěžovatel nebyl schopen řádně tvrdit či prokázat jiný důvod, proč mu vedlejší účastník spornou částku na účet zaslal, nelze považovat právní závěr soudů o existenci nároku za protiústavní. Stěžovatel v každém případě v ústavní stížnosti neuvádí nic, co by porušení spravedlivého procesu v jeho věci prokazovalo.

11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. října 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu