Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2433/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele Jana B. (jedná se o pseudonym), nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, zastoupeného JUDr. Danem Zwiebem, advokátem, sídlem Březinova 524/31, Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -101 ze dne 6. srpna 2024, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Břeclavi ("soud prvního stupně") usnesením č. j. -83 ze dne 2. července 2024 podmíněně propustil stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody a uložil mu zkušební dobu v trvání sedmi let s dohledem. Napadeným usnesením Krajský soud v Brně ("stížnostní soud") zrušil usnesení soudu prvního stupně a žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (""), namítá porušení svých práv zakotvených v a 40 odst. 5d ("Listina").

3. Stěžovatel požádal o podmíněné propuštění již dříve, jeho žádosti soud prvního stupně nevyhověl (usnesení č. j. -99 ze dne 12. října 2023), což potvrdil i stížnostní soud (usnesení č. j. -123 ze dne 21. listopadu 2023). Po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty požádal stěžovatel o podmíněné propuštění znovu a soud prvního stupně mu vyhověl, stížnostní soud však vydal napadené usnesení, které odůvodnil rizikem opakování trestné činnosti, což stěžovatel považuje za nepřípustné dvojí přičítání [viz například nález

sp. zn.

ze dne 29. listopadu 2022 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)]. Stěžovatel je přesvědčen, že splnil zákonné požadavky podmíněného propuštění - nahradil škodu, zaplatil nemateriální újmu, ve vězení je hodnocen kladně a byly mu i umožněny kontakty s poškozenou. Rovněž má za to, že se polepšil, neboť po zamítnutí první žádosti o podmíněné propuštění získal nad trestnou činností náhled. V řízení byla vyslechnuta jeho manželka, která rovněž žádá o jeho propuštění, soud však nevyslechl poškozenou. Stěžovatel je přesvědčen, že na rozhodnutí mělo vliv i medializované rozhodnutí týkající se jiného případu, v němž o podobné trestné činnosti rozhodl právě stížnostní soud.

4. Stěžovatel je jako neslyšící v sociální izolaci spojené s nemožností účastnit se řady programů věznice, včetně výchovných. I přes negativní hodnocení Probační a mediační služby je stěžovatel připraven s ní spolupracovat, má za to, že již dosáhl nápravy, což při ponechání ve výkonu trestu nemůže prokázat. Poukazuje rovněž na skutečnost, že byl-li by podmíněně propuštěn, bude ještě sedm let pod dohledem, v případě vykonání celého trestu však bude po propuštění (23. dubna 2026) bez jakéhokoliv dohledu.

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), nikoli dalším stupněm v soustavě obecných soudů; proto se nezabývá eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, nejde-li současně o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Ústavní soud zasáhne pouze při nejzávažnějších pochybeních, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé či svévolné.

6. Ústavní soud se seznámil s napadeným usnesením i se spisy soudu prvního stupně sp. zn. 1 PP 66/2023 a sp. zn. 1 PP 39/2024 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ze spisů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel v letech 2011-2014 sexuálně zneužíval svoji dceru, za což by v roce 2017 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let [, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) a c) a ]. Poté, co neuspěl se svou první žádostí o podmíněné propuštění, navázal kontakt s již zletilou poškozenou a na její podnět trestnou činnost doznal své matce a nynější manželce. Následně znovu požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kterému soud prvního stupně vyhověl, neboť doznání vyhodnotil jako náhled nad trestnou činností a znak polepšení. Naopak stížnostní soud doznání, dlouhodobě stěžovatelem popírané a učiněné bezmála deset let po ukončení několikaletého zneužívání vlastní nezletilé dcery, považuje za účelové a nesvědčící o skutečném náhledu na trestnou činnost. Stížnostní soud přitom přihlédl k vyjádření Probační a mediační služby a závěru státní zástupkyně, které poukazují na fakt, že s nynější manželkou má stěžovatel nezletilou dceru.

8. Ústavní soud opakovaně judikoval, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ( ) je nenárokovým institutem, který má motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení již ve výkonu trestu, lze-li předpokládat snazší resocializaci odsouzeného, bylo-li sledovaného účelu dosaženo a další výkon trestu není potřebný (například usnesení

sp. zn.

ze dne 23. února 2012). Rozhodování však není mechanickým algoritmem; pouhé naplnění definované řady požadavků automaticky nevede k podmíněnému propuštění, ale dává soudu možnost (nikoliv povinnost) odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit. Podmíněné propuštění však není (ani podústavním) právem odsouzeného [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 22. března 2001 (N 51/21 SbNU 439)].

9. Stížnostní soud srozumitelně vyjádřil své důvodné pochybnosti o tak zásadní proměně osobnosti, která by dala pozitivní prognózu budoucího chování stěžovatele. Nejde o důvody týkající se jednání, kterého se stěžovatel dopustil v minulosti, ale jsou hodnoceny jeho aktuální postoje - proto je nelze považovat za tvrzené dvojí přičítání (y).

10. Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem (y), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, pro jejíž užití musí existovat podmínky. Vyhodnotil-li stížnostní soud okolnosti případu způsobem, který nenaplňuje očekávání stěžovatele, nejde o porušení práva na přístup k soudu (y). Uvedené právo poskytuje "jen" záruku řízení podle předem zákonem stanovených pravidel, nikoli však výsledek odpovídající očekávání účastníka řízení; nezaručuje ani, že jím předložené požadavky budou bezvýhradně akceptovány a bude jim kladen význam, jaký očekává. Nesouhlas stěžovatele s napadeným usnesením je možná pochopitelný, neznamená ale bez dalšího tvrzený zásah do základních práv.

11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. října 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu