Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1832/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. Kristiny Pimerové, zastoupené Mgr. Alenou Straubovou, advokátkou, sídlem Smetanova 993/8a, Brno, proti výrokům III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. února 2024 č. j. -1205, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a Tomáše Pimera, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených výroků rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen ""). Tvrdí, že tyto výroky napadeného rozhodnutí porušují její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka se u Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") domáhala, aby vedlejšímu účastníkovi byla stanovena povinnost platit jí výživné v požadované výši. Okresní soud stěžovatelce vyhověl a rozsudkem ze dne 20. 12. 2022 č. j. -1040, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 1. 2023 č. j. -1054, vedlejšímu účastníkovi povinnost platit požadované výživné stanovil. Zároveň mu uložil povinnost zpětně doplatit výživné do určené výše a nahradit stěžovatelce náklady řízení.

3. K odvolání vedlejšího účastníka napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že snížil výši přiznaného výživného a v odpovídajícím rozsahu snížil i povinnost k zaplacení doplatku na výživném. Vedlejšímu účastníkovi zároveň uložil povinnost nahradit stěžovatelce část nákladů řízení před okresním soudem (výrok III.) a část nákladů řízení před (výrok IV.). Vzhledem ke snížení přiznaného výživného byla stěžovatelka úspěšná jen částečně. však přesto dovodil postup podle , . Rozhodnutí bylo s ohledem na specifické okolnosti závislé na volné úvaze soudu podstatně více než v jiných typově stejných věcech úpravy výživného. Vedlejší účastník navíc svým přístupem k plnění vyživovací povinnosti zavdal příčinu k podání žaloby o zvýšení výživného. Výši náhrady nákladů tak určil volnou úvahou. Dále zdůraznil, že i při plném úspěchu stěžovatelky by za účelné nebylo možno považovat všechny uplatněné úkony právní služby, za něž byla okresním soudem přiznána odměna zástupkyni stěžovatelky.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Napadený rozsudek krajského soudu v nákladových výrocích je podle stěžovatelky svévolný a v rozporu s jejím legitimním očekáváním. Současně nebyl v této části řádně odůvodněn, resp. nebyl odůvodněn vůbec. Ačkoliv soud vycházel z , přiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši stanovené "volnou úvahou", aniž by pro takový postup byly splněny podmínky. Neuvedl ani matematický postup, jakým k přiznané výši dospěl. Z napadeného rozsudku nevyplývá, z jakého důvodu k této volné úvaze přistoupil. Odkazovaná judikatura není v poměrech právě posuzované věci aplikovatelná. I pokud nepovažoval všechny stěžovatelkou uplatněné úkony právní služby za účelné, přiznanou náhradu měl přiměřeně krátit, ale jinak postupovat standardně podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Stanovení výše nákladů řízení volnou úvahou za analogického použití by mohlo připadat v úvahu pouze v případě, že by výši nákladů bylo možné zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec. O takovou situaci však nejde. Rozdíl mezi částkou přiznanou volnou úvahou a částkou stanovenou podle advokátního tarifu nepředstavuje zanedbatelnou či bagatelní částku. V rámci svých úvah o výši nákladů řízení nezohlednil skutečnost, že právní zástupkyně stěžovatelky je plátcem DPH. Zároveň neuvedl, jak byly zohledněny v přiznaných částkách hotové výdaje stěžovatelky. Rozhodnutí krajského soudu je z tohoto hlediska překvapivé a svévolné.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. písm. d)y, ]. Není součástí soustavy obecných soudů (y) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. a y). V řízeních o ústavní stížnosti podle písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. Do rozhodování obecných soudů je oprávněn zasáhnout až tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)].

7. V právě posuzované věci jde o rozhodnutí, resp. o výroky, týkající se náhrady nákladů řízení. Ústavní soud konstantně zastává názor, že i přes možný dopad do majetkové sféry stěžovatele, zpravidla taková rozhodnutí sama o sobě nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody [viz např. nálezy ze dne 5. 10. 2021

sp. zn.

(N 174/108 SbNU 120, bod 20), nebo ze dne 3. 9. 2019

sp. zn.

(N 155/96 SbNU 31, bod 15)]. Ke zrušení výroku či rozhodnutí o náhradě nákladů řízení proto Ústavní soud přistupuje jen výjimečně (viz např. nálezy ze dne 8. 3. 2023

sp. zn.

, bod 15, nebo ze dne 11. 4. 2023

sp. zn.

, bod 23).

8. Podstata ústavní stížnosti spočívá v přezkumu ústavnosti postupu krajského soudu, který při rozhodování podle § 142 odst. 3 občanského soudního úřadu nepřiznal stěžovatelce plnou náhradu nákladů řízení, ale pouze jím stanovenou přiměřenou částku.

9. Základem pro rozhodnutí o výši nákladů řízení je míra úspěchu ve věci, resp. poměr, v jakém kdo z účastníků byl úspěšný při určení náhrady nákladů řízení. Žalobou uplatněný nárok se přitom rovná 100 %, při částečném úspěchu z tohoto základu přísluší každému z účastníků určitá v procentech vyjádřená část. Účastník, který uspěl ve větší míře, má právo na náhradu nákladů řízení, jejich míra pak odpovídá rozdílu mezi jeho úspěchem a úspěchem protistrany [srov. nález ze dne 18. 1. 2022

sp. zn.

(N 7/110 SbNU 75), bod 17]. Toto pravidlo je modifikováno , který umožňuje soudu přiznat účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Platí však, že dle zásady úspěchu ve věci může soud postupovat i za splnění těchto předpokladů, shledá-li pro to přesvědčivé a srozumitelné důvody (srov. např. usnesení ze dne 23. 8. 2012

sp. zn.

, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. ). Jedním z kritérií, které při něm soudy zvažují, je i míra neúspěchu a úspěchu (srov. usnesení ze dne 23. 8. 2012

sp. zn.

, nebo usnesení ze dne 24. 4. 2008

sp. zn.

). Ústavní soud rovněž nepovažoval za neústavní, pokud i při aplikaci z důvodů okolností zvláštního zřetele hodných soud náhradu nákladů zcela nebo zčásti nepřiznal podle (srov. např. usnesení ze dne 7. 2. 2024

sp. zn.

).

10. Stěžovatelka se domáhala zvýšení výživného o celkovou částku 222 000 Kč v pětiletém horizontu, ale výsledkem bylo zvýšení výživného o celkovou částku 108 000 Kč (srov. bod 24 napadeného rozsudku). Pokud by soud při rozhodování o nákladech vycházel výhradně z , stěžovatelce by právo na náhradu nákladů nepřiznal (bod 24 napadeného rozsudku). s ohledem na neúspěch stěžovatelky v rozsahu 50 % hledal cestu, jak náhradu nákladů v přiměřené výši přiznat a uvádí okolnosti takový závěr odůvodňující. Zohledňoval přitom s odkazem na judikaturu Ústavního soudu i širší okolnosti uváděné vedlejším účastníkem. Z okolností případu, byť pouze odkazem určených, bylo zřejmé, že pro přiznání plné náhrady nevidí důvody. Zákon mu takový postup snížení v umožňuje. Z rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelka uspěla pouze v rozsahu jedné poloviny, žaloba se stala důvodnou až v důsledku změny okolností v průběhu řízení, tedy za první rok k žádnému zvýšení výživného ani nedošlo, tedy stěžovatelka nebyla v tomto období úspěšná ani co do základu. Byla zde sporná otázka aplikace německého práva. Pokud jde pak o stěžovatelkou uváděnou sumu, nelze přehlížet závěry krajského soudu o neúčelnosti celé řady úkonů. Není důvod trvat na vyjádření matematického postupu, když nejde vždy jen o exaktní hlediska a kritéria.

11. Stěžovatelce lze dát za pravdu, že shledal-li důvod pro postup podle , měl jej aplikovat a vycházet z přiznání plné náhrady, měl přitom rozlišit částku připadající na jednotlivé náklady, přiznat náhradu daně z přidané hodnoty. uváděná tarifní hodnota je také v rozporu se správným výkladem , když základem nemá být žalovaná částka. Ne každé porušení podústavního práva však zakládá zásah do práv ústavně zaručených práv [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)].

12. Pokud se dovolává stěžovatelka judikatury Ústavního soudu týkající se postupu podle advokátního tarifu po zrušení přísudkové vyhlášky [nález ze dne 7. 6. 2016

sp. zn.

(N 106/81 SbNU 681) a nález ze dne 3. 4. 2024

sp. zn.

], na posuzovaný případ se přímo nepoužijí, když neodmítá aplikaci advokátního tarifu podle . Například počítá výši náhrady nákladů řízení podle advokátního tarifu při plném úspěchu (bod 25 napadeného rozsudku). Rovněž se přímo nepoužije nález

sp. zn.

, jde-li o odlišné právní posouzení určité otázky, když v posuzovaném rozhodnutí nejde ani tak o změnu právního názoru při rozhodování o nákladech řízení, ale důsledek jiného rozhodnutí ve věci samé a pouhé částečné vyhovění žalobě.

13. Z judikatury ústavního soudu vyplývá široký prostor pro obecné soudy při zvažování důvodů pro moderaci výše škody podle . Je přitom zřejmé, že pouhá skutečnost, že soud neodkázal na , zásah do zaručených práv stěžovatelky nepředstavuje (usnesení ze dne 11. 9. 2024

sp. zn.

, bod 10). Přestože z hlediska podústavního práva nepostupoval správně a nevolil ani správné právní nástroje pro odůvodnění svého rozhodnutí, z hlediska ochrany ústavně zaručených práv stěžovatelky je zásadní, že přiznaná částka s ohledem na výše uvedené okolnosti obstojí s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu. Pro výsledek není zásadní, zda se hledají důvody pro snížení plné náhrady, či důvody pro přiznání alespoň nějaké. Ústavní soud proto neshledal extrémní vykročení ze zákonných procesních pravidel (srov. např. usnesení ze dne 13. 12. 2016

sp. zn.

či nález ze dne 21. 3. 2023

sp. zn.

).

14. Aplikace moderačního práva odvolacím soudem podle , aniž by dal účastníkům možnost se vyjádřit, zakládá překvapivost rozhodnutí a tedy i zásah do zaručených práv [např. nález ze dne 6. 2. 2007

sp. zn.

(N 26/44 SbNU 309). Postup krajského soudu, pokud jde o snížení nároku na náhradu nákladů řízení, však nemohl být pro stěžovatelku nijak překvapivý, neboť požadavek na použití zazněl již v odvolání vedlejšího účastníka, přičemž stěžovatelka se k němu vyjadřovala (bod 2 a 3 napadeného rozsudku).

15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu