Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
1-2504-24_1.html
HTML · 30.58 KB
No categories available
I.ÚS 2504/24
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti obchodních korporací 1) X 2) Y, zastoupených JUDr. Lukášem Duffkem, advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti usnesení Okresního soudu v Chomutově č. j. 52 T 148/2022 -1221 ze dne 9. července 2024, za účasti Okresního soudu v Chomutově, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Chomutově, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Chomutově ("okresní soud") postoupil trestní věc, v níž stěžovatelky vystupovaly jako poškozené, Krajské veterinární správě pro Ústecký kraj, neboť skutek obžalovaného by mohl být přestupkem podle zákona č. 154/2000 Sb. , o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (plemenářský zákon).
2. Řádně zastoupené stěžovatelky ve včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu "), namítají porušení práva na přístup k soudu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d ("Listina").
3. Podle stěžovatelek si měl obžalovaný (v době, kdy u nich vykonával funkci prokuristy a jednatele) přisvojit nejméně 23 kusů dobytka a tím způsobit škodu 429 025 Kč. Trestním příkazem okresního soudu byl obžalovaný uznán vinným trestným činem zpronevěry a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody. Následně bylo v řízení před soudem rozhodnuto, jak je uvedeno výše, přestože podle stěžovatelek bylo možné z provedených důkazů dovodit trestněprávní jednání obžalovaného. Podle stěžovatelek se okresní soud blíže neseznámil s administrativním systémem "Portál farmáře" a uzavřel, že mohl být spáchán toliko přestupek. Porušení svého práva na soudní ochranu spatřují stěžovatelky v liknavém přístupu státní zástupkyně, který nemohl okresní soud napravit, neboť mu nepřísluší kompenzovat pochybení obžaloby [viz nález
sp. zn. II. ÚS 2014/07
ze dne 14. května 2008 (N 86/49 SbNU 217)], a tak pouze převzal verzi obžalovaného. Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že byl-li důvod podat obžalobu i vydat trestní příkaz, musely pro to být důvody vycházející z výsledků vyšetřování, a proto měl být obžalovaný uznán vinným. Protože obžalovaný prokazatelně opakovaně pochybil při označování dobytka a vedení jeho evidence, jsou závěry okresního soudu nesprávné, založené pouze na domněnkách a hypotézách, nebyl prokázán skutkový stav, důkazy byly hodnoceny svévolně a napadené usnesení nebylo řádně odůvodněno. Nedostatečné zohlednění jedné z výpovědí považují stěžovatelky za opomenutí důkazů, kterým bylo i neseznámení se s Portálem farmáře. Úkolem obecných soudů přitom je i ochrana poškozeného; jakkoli byly stěžovatelky v řízení aktivní, nemohou nahrazovat činnost státního zástupce či soudu. Bylo tak hrubě narušeno rozložení sil v neprospěch stěžovatelek a jejich argumentace nebyla logicky, přezkoumatelně a přesvědčivě vypořádána. Okresní soud nevysvětlil, proč zjištěné evidenční nesrovnalosti mají relevanci jen v rovině správní a nikoli i trestní.
4. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť nepředstavuje vrchol jejich soustavy, není další přezkumnou instancí, ale je zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (viz čl. 81 , 83, 90 Ústavy České republik y). Ústavnímu soud nepřehodnocuje skutkové a právní závěry obecných soudů; jejich rozhodnutí může zrušit jen tehdy, je-li jejich postup excesivní a překračuje meze ústavnosti, zejména, vychází-li napadené rozhodnutí ze skutkových zjištění, která jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy [viz například usnesení
sp. zn. III. ÚS 376/03
ze dne 14. listopadu 2004 (U 1/32 SbNU 451]. O takovou situaci však nyní nejde.
5. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení z podnětu poškozených - pouze posuzuje, byl-li postup orgánů činných v trestním řízení v souladu s požadavky kladenými na účinné vyšetřování. Uvedené právo má poškozený jen v řízení o nejzávažnějších trestných činech (ohrožení práva na život, osobní svobodu apod.); trestní řízení je totiž primárně založeno na vztahu mezi pachatelem a státem, což současně znamená, že právo třetí osoby (poškozeného), aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena, není ústavně zaručeno [viz například nález
sp. zn. II. ÚS 3436/14
ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91)]. Také proto Ústavní soud ruší rozhodnutí pro porušení práva na účinné vyšetřování pouze výjimečně [nálezy Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 1565/14
ze dne 2. března 2015 (N 51/76 SbNU 691) nebo
sp. zn. I. ÚS 1042/15
ze dne 24. května 2016 (N 91/81 SbNU 485)].
6. Z napadeného usnesení i protokolů z hlavního líčení se podává, že okresní soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování, jehož výsledkem bylo zjištění, za jakých podmínek probíhalo evidování narozeného skotu, k jakým omylům při tom docházelo; rovněž bylo zjištěno, že druhá stěžovatelka žádný skot nevlastnila a nemohl jí tedy ani být zpronevěřen. Přestože statutární zástupce stěžovatelek měl v průběhu celé rozhodné doby informace o (administrativních) přesunech skotu, nesrovnalosti zjistil až poté, co jejich spolupráci obžalovaný ukončil pro vzájemný obchodní spor (obžalovaný je věřitelem). Důkazy provedené v řízení před soudem vedly státní zástupkyni k logické změně hodnocení věci, která se projevila v jejím závěrečném návrhu, jemuž bylo vyhověno. V řízení byly prokázány zmatky v evidenci skotu, nikoliv jeho zpronevěra obžalovaným.
7. Podle § 2 odst. 3 trestního řádu je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví; jen soud však rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (čl. 90 Ústav y) a jen zákon stanoví, jaké jednání je trestným činem (čl. 39 Listin y). Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listin y) každému zaručuje "pouze", že jeho věc bude projednána nezávislým a nestranným soudem, nikoli, že účastník bude v řízení úspěšný a rozhodnutí bude odpovídat jeho očekávání. Okresní soud srozumitelně vysvětlil, na základě jakých poznatků má za to, že jednání není trestným činem, a na základě jakých důkazů, provedených v dostatečné míře, tak rozhodl. Stěžovatelky v ústavní stížnosti vyjadřují svůj nesouhlas se závěry okresního soudu, avšak to není způsobilé založit důvodnost ústavní stížnosti.
8. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadené usnesení považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu