Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1227/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti HERČÍK A KŘÍŽ, spol. s r.o., sídlem K Hájům 2639/7, Praha 5, zastoupené Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, sídlem U Hadovky 564/3, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -137 ze dne 21. ledna 2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti PCVV a.s., sídlem Pod Vlkem 1031/14, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci

1. Vedlejší účastnice se v řízení před obecnými soudy domáhala ochrany rušené držby u sporného pozemku a na komunikaci na něm umístěné. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením č. j. -79 z 2. 5. 2024 tuto žalobu zamítl a vedlejší účastnici uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů řízení. Obvodní soud odůvodnil, že žaloba byla sice podána v prekluzivní lhůtě, nicméně podle jeho názoru nebyla naplněna podmínka svémocného rušení držby, ani podle něj vedlejší účastnice nebyla držitelkou žádného práva, jehož ochrany by se mohla v uvedeném řízení dovolávat.

2. K odvolání vedlejší účastnice se věcí zabýval Městský soud v Praze. Ten napadeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že stěžovatelka je povinna zdržet se omezení vstupu a vjezdu na sporný pozemek a na komunikaci na něm umístěnou, a to tím, že odstraní veškeré zábrany bránící vstupu a vjezdu na tento pozemek. Současně stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. I odvolací soud uvedl, že byla žaloba podána včas v prekluzivní lhůtě. K námitce nedostatku aktivní legitimace vedlejší účastnice k podání žaloby uvedl, že vedlejší účastnice drží dané právo jednak pro sebe, jednak jejím prostřednictvím pak toto právo vykonávají i další proměnné skupiny osob (nájemníci či zákazníci).

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením došlo k porušení jejích základních práv a svobod, a sice k porušení , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i k porušení y. Stěžovatelka napadá usnesení, kterým bylo rozhodnuto o tom, že má na sporném pozemku odstranit veškeré zábrany bránící vstupu a vjezdu na tento pozemek. Tvrdí, že napadené usnesení porušuje její základní práva a svobody tím, že je založeno na nesprávných skutkových a právních závěrech. Nesouhlasí zejména s tím, že bylo městským soudem určeno, že z její strany dochází ke svémocnému rušení držby vedlejší účastnice. Rozvádí, proč má za to, že vedlejší účastnice není držitelkou práva, a proto se nemůže domáhat ochrany z rušené držby. Jediný, kdo vykonával právo jízdy a chůze přes sporný pozemek, byl nájemce vedlejší účastnice. Ten se však ochrany rušené držby nedomáhal. Současně zdůvodňuje, proč žaloba nebyla podána včas v prekluzivní lhůtě podle .

III.

Posouzení procesních předpokladů a opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se stěžovatelka dovolává.

5. Podstatu držební (posesorní) ochrany vyložil v minulosti Ústavní soud tak, že nikdo není oprávněn bez právního důvodu zasahovat do držby jiného (viz nález

sp. zn.

z 11. 5. 2022, bod 14). Pokud tak učiní a nemá oprávnění do držby zasáhnout, "vzniká (bez ohledu na to, zda držbu samotnou považujeme za právo, či nikoliv) mezi držitelem a rušitelem právní vztah, jehož obsahem je zejména povinnost rušitele upustit od zásahů a uvést vše do předchozího stavu" (SPÁČIL, J., In: LAVICKÝ, P. a kol. . Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 878). Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Proto obecné soudy nezkoumají, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které žalovaný ruší (srov. usnesení

sp. zn.

z 20. 12. 2017). Námitky žalovaného jsou omezené. Může namítat, že žaloba byla podána po uplynutí lhůty, popírat svémocnost zásahu, tvrdit, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil ( ). Soudy v těchto řízeních nezasahují do práv a povinností účastníků konečným způsobem. Platí, že (zpravidla) následné petitorní vyřešení sporu o právní titul má dopad na další trvání držby.

6. Ústavnímu soudu v této fázi sporu nepřísluší přehodnocovat právní a skutkové závěry, které učinily obecné soudy. Ústavní soud v daných případech aplikuje omezený test ústavnosti. Podstatou aplikace tohoto testu je přezkum toho, zda rozhodnutí o žalobě z rušené držby mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole (nález

sp. zn.

z 21. 5. 2019, v něm citované usnesení

sp. zn.

z 12. 12. 2017 či usnesení z 10. 7. 2024, body 6 a 7). Ústavní soud má přitom za to, že tyto podmínky byly splněny.

7. Stěžovatelčina stížnostní argumentace je založena na námitce, že obecné soudy nesprávně hodnotily žalobu z rušené držby jako včasnou. Podle jejího názoru se šestitýdenní prekluzivní lhůta pro uplatnění žaloby z rušené držby ( ) měla počítat od stěžovatelčiny první výzvy k ukončení neoprávněného užívání sporných pozemků, neboť rušení může spočívat i ve verbálním projevu, a nesouhlasí tak se závěrem městského soudu, že "[k] rušení držby žalované došlo až samotným umístěním závor, ne pouhým přípisem" (bod 14 napadeného usnesení městského soudu).

8. Ústavní soud v tomto směru přisvědčuje stěžovatelce, že k rušení držby mohlo dojít již výzvami, které stěžovatelka vedlejší účastnici zaslala. Nicméně stěžovatelka opomíjí, že komentářová literatura k závěru, že k rušení držby může sice docházet i zákazem či výhrůžkou, avšak "zákaz (např. chodit přes pozemek) a jeho následující fyzická realizace (např. vystavění závory) představují samostatná rušení [držby,] tj. vzhledem k různosti v povaze, způsobu provedení a intenzitě se nejedná o pokračování v rušení ve smyslu " (viz PETROV, J. . Rušení držby. In: PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 1068). Současně ani nelze říci, že by rušební činy stěžovatelky co do povahy, rozsahu zásahu a jejich časové souslednosti představovaly jednotu, aby bylo možné uvažovat o tom, že subjektivní lhůta běžela pro všechny zásahy společně již od zásahu prvního (srov. DOBROVOLNÁ, E. Ochrana držby v občanském právu a civilním procesu. Praha: Wolters Kluwer, 2024, s. 168-172). Subjektivní lhůta proto počala v nyní řešené věci u každého (samotného) rušení běžet zvlášť. Vzhledem k tomu nelze stěžovatelce přisvědčit, že městský soud porušil její základní práva a svobody tím, že žalobu vedlejší účastnice z rušení držby vyhodnotil jako včasnou.

9. Stěžovatelka současně v ústavní stížnosti namítá, že městský soud nesprávně určil, že je vedlejší účastnice držitelem rušeného práva. Ani v této části přitom nejsou dány důvody pro kasační zásah Ústavního soudu. Městský soud tento svůj závěr v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem jasně a srozumitelně odůvodnil. Požadavky vyplývající z práva na soudní ochranu ( y), týkající se odůvodnění rozhodnutí, proto byly naplněny. V rámci omezeného testu ústavnosti (viz body 7 a 8 výše) proto Ústavní soud nemá, co by napadenému rozhodnutí vytknul. Stěžovatelka pouze zpochybňuje právní závěr městského soudu a staví Ústavní soud do role další přezkumné instance. Taková pozice ovšem Ústavnímu soudu nepřísluší, a to tím spíše, že zákonodárce řízení o žalobě z rušené držby záměrně vyloučil z přezkumu dovolacím soudem [viz ].

10. Ústavní soud proto stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítnul jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2025

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu