Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 722/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele A. Č., zastoupeného JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem, sídlem nám. Republiky 946, Mladá Boleslav, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2024 č. j. -87, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen ""). Stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje jeho ústavně zaručená práva podle , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel se po vedlejší účastnici domáhal zaplacení náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s proti němu vedeným trestním stíháním skončeným zproštěním obžaloby. Konkrétně měla spočívat v nákladech na právní zastoupení a v opotřebení jeho vlastního vozidla. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") jeho žalobě v části vyhověl a částečně ji zamítl. Amortizace vozidla daná paušálními částkami má odpovídat opotřebení vozidla, které jednotlivými cestami jeho majiteli vzniká. Opotřebení vozidla představuje skutečnou škodu na majetku stěžovatele jako majitele vozidla, která mu vznikla v souvislosti s trestním stíháním. Obvodní soud naopak neshledal důvod pro navýšení odměny za převzetí právního zastoupení, a to ani vzhledem k tvrzené obsáhlosti spisu. V této části žalobu zamítl.

3. napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu změnil v jeho vyhovující části tak, že žalobu na zaplacení 8 560,76 Kč zamítl. Skutečnou škodou se rozumí zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu. Je jí tak míněn negativní zásah do existujícího majetkového stavu poškozeného; důvodem může být též poškození věci vedoucí ke snížení její hodnoty. Podle , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, pokud účastník s předchozím souhlasem soudu použil vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu. Aby stěžovateli vznikl nárok na náhradu dle předpisů určených pro pracovněprávní vztahy, musel by si vyžádat předchozí souhlas soudu s uskutečněním cest soukromým vozidlem. Bez tohoto souhlasu nelze pracovněprávní předpisy použít, a to ani na základě analogie. Souhlas soudu zde nahrazuje rozhodnutí zaměstnavatele. Navíc, skutečnou škodou je rozdíl mezi opotřebením vozidla, ke kterému by nedošlo, nebýt škodné události. V daném případě stěžovatelem taková konkrétní újma nebyla tvrzena, natož aby byla prokázána.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Podle stěžovatele není výklad možnosti odpočtu náhrady za opotřebení osobního vozidla stěžovatele v souvislosti s nárokem na náhradu újmy z titulu práva na odškodnění dle ústavně konformní. Považuje za nelogický závěr, že náhrada za opotřebení vozidla stanovená prováděcími předpisy k , , je pouhou amortizací, jež má charakter položky v účetnictví, aniž by bylo vzato v úvahu skutečné opotřebování vozidla jeho používáním. Provozováním vozidla dochází ke skutečnému snižování jeho hodnoty, resp. ke vzniku nákladů nutných na jeho údržbu. Prováděcí předpisy upravující sazbu základní náhrady za používání motorových vozidel představují paušalizovanou výši uvedených nákladů v daném čase, obdobně jako průměrnou cenu pohonných hmot. Prováděcí předpisy se zcela běžně používají analogicky, i pokud nejde o pracovněprávní vztahy. Jsou tak hrazeny i náklady řízení přiznávané advokátům v trestních i civilních věcech, aniž by museli prokazovat skutečnou výši opotřebení jejich vozidla cestou vykonanou v rámci poskytování právních služeb. Na tom nic nemění ani to, že použití vozidla je možné pouze s předchozím souhlasem soudu, neboť jde o podmínku pouze u náhrady svědečného. Tím, že stěžovateli byla přiznána náhrada za spotřebované palivo, navíc soud akceptoval použití vozidla. Obdobnou problematikou se ostatně již Ústavní soud zabýval v nálezu ze dne 27. 4. 2017 sp. zn. (N 68/85 SbNU 183), kdy stanovil potřebu reagovat na morální opotřebení vozidla ve prospěch poškozeného.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. písm. d)y, ]. Není součástí soustavy obecných soudů (y) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. a y). V řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí.

7. V právě posuzované věci jde o spor o zaplacení částky, která svou výší nepřesahuje hranici bagatelnosti (8 560,76 Kč). Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Právní hranice bagatelnosti nemusí být určující také s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou. Stejně tak ústavněprávní relevance může být dána vzhledem k intenzitě faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele [srov. např. nález

sp. zn.

, bod 33, nebo usnesení ze dne 1. 8. 2011

sp. zn.

]. Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes "bagatelnost" částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [srov. nálezy ze dne 8. 4. 2025

sp. zn.

, bod 31, nebo ze dne 6. 4. 2021

sp. zn.

(N 72/105 SbNU 260), bod 25].

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti žádným způsobem ani nenaznačil žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývala zvýšená intenzita dopadů rozhodnutí na jeho osobu. Stěžovatel ani neuvedl nic, co by naplňovalo výše popsané kvalitativní hledisko. Jeho argumentace se pohybuje převážně v mezích podústavního práva. Na výše uvedeném nic nemění ani nález sp. zn. , který se navíc týkal skutkově zcela odlišné věci (náhrady škody při poškození vozidla). Z napadeného rozhodnutí přitom bez dalšího nevyplývají okolnosti, jež by mohly vést k porušení ústavně chráněných práv stěžovatele. Lze tak shrnout, že Ústavní soud neshledal v právě posuzované věci okolnosti, pro které by byl dán ústavněprávní přesah i přes její bagatelnost.

9. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud upozorňuje, že své rozhodnutí nezaložil pouze na definici skutečné škody, pod kterou stěžovatelem tvrzenou újmu nepodřadil, ale i na absenci prokázání skutečné škody a nedostatku předchozího souhlasu soudu s použitím osobního vozidla. Nezbytnost předchozího souhlasu přitom dovodil z právních předpisů použitelných ve vztahu k účastníkovi. Nemůže tak obstát argumentace, že soud použití vozidla akceptoval (pro účely naplnění výše uvedené podmínky) přiznáním náhrady za spotřebované palivo, neboť z povahy věci nešlo o souhlas předcházející užití vozidla.

10. Tím samozřejmě nejsou omezeny možnosti užití analogie, možnost použití nebo , nikdo snad nezpochybňuje, že k újmě na motorovém vozidle vykonanými cestami v důsledku nezákonného stíhání došlo.

11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu