Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1393/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. et Ing. Radka Vanky, Ph.D., zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Kuncem, sídlem Dobrovského 1463, Kladno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -37 ze dne 18. března 2025 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -94 ze dne 3. října 2024 za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a generálního ředitele Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené d. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, po skončení stěžovatelova služebního poměru správní orgán prvního stupně stěžovateli přiznal odchodné ve výši 284 118 Kč a výsluhový příspěvek ve valorizované výši 24 648 Kč měsíčně. Správní orgán vyšel z průměrného hrubého služebního příjmu poskytovaného za poslední kalendářní rok před koncem služebního poměru, a tedy i z předchozích rozhodnutí, kterými byl příjem stěžovatele stanoven. S tím stěžovatel nesouhlasil, neboť namítal, že oznámením ze dne 24. 5. 2013 ředitel celního úřadu pro hlavní město Prahu snížil jeho osobní příplatek opravou zřejmé nesprávnosti oznámením podle zákona o služebním poměru, podle stěžovatele však šlo o nicotné rozhodnutí a správní orgán ho měl přezkoumat.

2. Generální ředitel Generálního ředitelství cel jako odvolací orgán rozhodnutím č. j. 43623-7/2022-900000-317 ze dne 10. 11. 2022 stěžovatelovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl, Městský soud v Praze poté napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu správní žalobu a napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta i stěžovatelova kasační stížnost. Jak Nejvyšší správní soud uvedl, po odvolacím orgánu nelze požadovat přezkoumání zákonnosti všech dosavadních rozhodnutí, která v minulosti nějakým způsobem ovlivnila výši osobního příplatku, a tím i potenciální výši odchodného a výsluhového příspěvku. Pokud se stěžovatel domníval, že určité rozhodnutí trpí vadou, měl se bránit již proti takovému rozhodnutí. I kdyby přitom mělo být oznámení o opravě zřejmé nesprávnosti nicotným rozhodnutím, stále je zde pozdější rozhodnutí o stanovení stěžovatelova osobního příplatku, z něhož správní orgány správně vycházely. Navíc je zjevné, že stěžovatelovy námitky by mohly svědčit maximálně o nezákonnosti, nikoliv o nicotnosti daného rozhodnutí o opravě zřejmé nesprávnosti.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že podle nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 11. 3. 2003 (N 38/29 SbNU 327) nelze opravou zřejmé nesprávnosti měnit obsah výroku rozhodnutí. Nejvyšší správní soud tuto judikaturu nerespektoval a neřídil se ani svým právním názorem vysloveným v rozsudku č. j. -46 ze dne 19. 2. 2015. Dále stěžovatel namítá, že se městský soud vůbec nezabýval podáním stěžovatele ze dne 15. 3. 2023.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Námitky uplatňované v ústavní stížnosti už byly vypořádány v napadeném rozsudku Nejvyššího správního soudu, na který stěžovatel patřičným způsobem nereaguje, neboť místo (ústavněprávní) polemiky s odůvodněním napadeného rozsudku v zásadě jen opakuje námitky ze svých předchozích opravných prostředků. Za těchto okolností postačí na ústavně konformní odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu odkázat.

6. Odkazuje-li stěžovatel na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, tak ten jednak vycházel z předešlé právní úpravy, především však i v něm zaznělo, že k přezkumu zákonnosti dřívějších správních rozhodnutí má být přistoupeno tehdy, nebylo-li možné se proti nim samostatně bránit. Soudy přitom vyložily, že v dané věci stěžovatel takovou možnost měl, k čemuž stěžovatel pouze stroze (a tedy nedostatečně) konstatuje, že neměl. Navíc po stěžovatelem zpochybňovaném rozhodnutí bylo o výši jeho příplatku rozhodnuto dalším rozhodnutím.

7. Jde-li o podání, k němuž městský soud nepřihlédl, tak i s tím se Nejvyšší správní soud vypořádal, neboť vysvětlil, že sice šlo o pochybení, nemělo však vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, jelikož i přesto byly veškeré námitky stěžovatele vypořádány.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu