Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 36/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Anny Hinzové, zastoupené Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, sídlem Krátký lán 138/8, Praha, proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2024 č. j. -133, v rozsahu, kterým byl změněn výrok III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. dubna 2024 č. j. -105, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva dopravy, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadeného rozhodnutí a argumentace stěžovatelky

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení příslušné části v záhlaví označeného rozhodnutí, a to s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných d.

2. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce přestupkového a následného soudního řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 4. 2024 č. j. -105, bylo konstatováno porušení práva stěžovatelky na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I), zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 75 022 Kč s příslušenstvím (výrok II), a uložena povinnost vedlejší účastnici nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 16 002 Kč (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") následně usnesením ze dne 3. 10. 2024 č. j. -133, rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrzuje a ve výroku III mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I) a uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení (výrok II).

3. Proti části výroku I usnesení městského soudu v rozsahu, kterým byl změněn výrok III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, podala stěžovatelka ústavní stížnost. V té tvrdí, že v případě, kdy dojde "pouze" ke konstatování porušení práva, je třeba tento výsledek hodnotit jako procesní úspěch žalobce, kterému přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Tento závěr vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadené rozhodnutí městského soudu vychází z nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

, který je však zcela nepřiléhavý.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a vlastní posouzení věci

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

5. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti, nikoli běžné zákonnosti (y). Ústavní soud není součástí soustavy soudů, není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. Jiné vady se nacházejí vně mezí pravomocí Ústavnímu soudu svěřených.

6. K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud dlouhodobě staví rezervovaně. Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může (i citelně) dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkum a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Například jestliže zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti, nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo (např. nález ze dne 12. 5. 2004

sp. zn.

).

7. V posuzovaném případě postupoval městský soud, pokud jde o napadenou část výroku I, dle nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2024

sp. zn.

. V tomto šlo o situaci, kdy se stěžovatel domáhal konkrétně vyčísleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o přestupku. Ústavní soud v daném případě k náhradě nákladů řízení konstatoval, že tam, kde žalující strana uspěje s požadavkem na zadostiučinění v penězích jen v nepatrné míře (jednotkách procent), lze aplikovat ve prospěch žalovaného , . Shodným způsobem je přípustné postupovat tím spíše tam, kde žalobce s požadavkem na zadostiučinění v penězích neuspěje vůbec, ale dostane se mu (výslovně ani nepožadovaného) konstatování. Byl-li shledán jako důvodný požadavek na zadostiučinění jen formou konstatování porušení práva, je z ústavněprávního hlediska vzhledem ke všem okolnostem možné hodnotit nepřiznání zadostiučinění v peněžité formě jako naprosto převažující úspěch žalovaného (a jen nepatrný úspěch žalobce).

8. Ústavní soud v citovaném nálezu rozhodoval o zcela totožné situaci, jaká nastala v nyní posuzovaném případě. Městský soud proto postupoval správně, když, veden uvedeným nálezem, dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že se v předmětném řízení jednalo o převážný neúspěch stěžovatelky (s požadavkem na zadostiučinění v penězích neuspěla vůbec; soudy "pouze" konstatovaly porušení práva stěžovatelky). Bylo tedy namístě rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Závěr městského soudu je přitom nejen správný a podpořený aktuální judikaturou, ale také srozumitelně odůvodněný. Ústavní soud tedy v jeho postupu neshledal žádné takové pochybení, které by odůvodnilo nutnost kasačního zásahu.

9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu