Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 899/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., právně zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem, sídlem Stavbařů 2202/34, Karviná-Mizerov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. června 2024 č. j. -225, a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. března 2024 č. j. -193, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Karviné, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že Ústavnímu soudu předkládá apel, zda postup soudů a s ním spojené omezení práva na obhajobu dosahují ústavního rozměru a zatěžují řízení vadou, pro kterou nelze postup i rozsudek soudu odvolacího akceptovat.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl v záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") uznán vinným zločinem znásilnění podle alinea první, odst. 2 písm. b) . Za tento trestný čin byl odsouzen podle k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 256 trestního řádu zamítl. Následně se stěžovatel obrátil s dovoláním na Nejvyšší soud, který usnesením ze dne 4. 12. 2024 č. j. -295 podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu podané dovolání odmítl, přičemž uvedl, že stěžovatel vznesl námitky totožné s námitkami uplatňovanými v rámci obhajoby již od počátku řízení a rovněž i v rámci řádného opravného prostředku. Uplatněné námitky přesto vypořádal a pochybení okresního ani krajského soudu neshledal.

4. Proti rozsudku okresního soudu a usnesení krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost. V té tvrdí, že se ani jeden ze soudů nezabýval jeho návrhy a námitkami. Zejména soud odvolací odkázal na obsah rozsudku soudu I. stupně, který se však vzhledem ke své stručnosti jeví nepřezkoumatelným. Stěžovatel odkázal také na judikaturu týkající se tzv. opomenutých důkazů a uzavřel, že v řízení nebyly vědomě vyčerpány dostupné důkazy způsobilé změnit objektivní obraz skutku, bylo vycházeno z důkazů neprovedených a intenzita útoku nedosahuje limitu trestnosti dle .

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

III.

Vlastní posouzení věci Ústavním soudem

6. Z , a y plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. Úkolem Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [ , písm. d) y] nikoliv "běžné" zákonnosti.

7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V podané ústavní stížnosti vznáší stěžovatel do značné míry nekoncepčně námitky, které z většiny postrádají ústavněprávní relevanci a jsou velmi podobné námitkám již uplatněným v trestním řízení, se kterými se jak okresní, tak krajský a Nejvyšší soud pečlivě zabývaly. Úkolem Ústavního soudu v žádném případě není opětovně přezkoumávat důvodnost obhajoby stěžovatele, ani přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy v hlavním líčení či veřejném zasedání, a to s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti. Výjimku tvoří případy zjevné svévole v podobě tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2024

sp. zn.

). Vadu takového charakteru v posuzované věci však Ústavní soud neshledal. Závěry obecných soudů jsou jednotlivě i ve svém souhrnu logické a odvoditelné z provedených důkazů. Vina stěžovatele byla prokázána výpovědí poškozené, avšak nejen tou. Jak vyplývá z napadeného usnesení krajského soudu, obhajoba stěžovatele byla vyvrácena také výpovědí přímé svědkyně D. P. i další osob, kterým se poškozená a zmíněná svědkyně svěřily. Kromě toho soudy provedly dokazování také lékařskou zprávou, ze které vyplynuly závěry týkající se zranění poškozené. Napadený rozsudek okresního soudu pak nelze v žádném případě označit za nepřezkoumatelný. Ústavní soud k němu konstatuje, že z něj vyplývá, z jakých důvodů okresní soud dospěl k závěru o vině stěžovatele trestným činem znásilnění podle alinea první, odst. 2 písm. b) . Závěrům ani postupu okresního soudu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. V dalším průběhu trestního řízení potom jak krajský soud, tak především Nejvyšší soud zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, proč jsou závěry okresního soudu správné, jednoznačně vyplývající z provedených důkazů, že v řízení nedošlo k žádnému procesnímu pochybení, ani k tomu, že by soudy svévolně odmítly provést důkaz, a proč v případě stěžovatele nebyl prostor pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe.

8. K námitkám stěžovatele týkajícím se nedostatků v provedeném dokazování Ústavní soud nad rámec uvedeného připomíná, že obecné soudy hodnotí provedené důkazy podle svého uvážení v souladu s trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů ( a y). Respektují-li obecné soudy při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvedou-li, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat. V posuzovaném případě obecné soudy dostály všem uvedeným požadavkům.

9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu