Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 966/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky D. P., zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou, sídlem Jaselská 197/14, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -2091 ze dne 21. ledna 2025, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka v trestní věci vystupovala v postavení zúčastněné osoby. Policejní orgán 2. září 2020 zajistil její osobní automobil BMW X5 XDRIVE 40D a Okresní soud v Jihlavě jí usnesením č. j. -2078 ze dne 18. listopadu 2024 podle uložil ochranné opatření zabrání věci, a to právě ve vztahu k uvedenému automobilu. Toto rozhodnutí vycházelo - stručně vyjádřeno - ze zjištění, že M. B. (druh stěžovatelky), odsouzený pro zločin krádeže, namontoval do stěžovatelčina automobilu motor z kradeného vozidla, za což mu stěžovatelka uhradila částku 20 000 Kč. Automobil se tak stal zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, poněvadž namontovaný motor se stal nedílnou součástí vozidla, které tak bylo zhodnoceno ve smyslu .

3. Proti usnesení okresního soudu stěžovatelka podala stížnost, kterou Krajský soud v Brně zamítl napadeným usnesením jako nedůvodnou.

4. Stěžovatelka namítá, že obžaloba z 18. června 2021 jí byla doručena až v roce 2024 po odsouzení všech obžalovaných, takže se nemohla zúčastnit provádění důkazů v trestním řízení. Tvrdí, že ani rozhodnutí okresního soudu ze dne 8. září 2021 o tom, že zabrání věci se vylučuje do samostatného řízení, jí doručeno nebylo. Poukazuje na to, že návrh na zabrání věci obsažený v obžalobě nebyl nijak odůvodněn, z čehož dovozuje, že nebyl projednatelný, zabrání věci je možno uložit pouze za konkrétní jednání majitele věci, které musí být v návrhu popsáno.

5. Stěžovatelka dále namítá, že klíčový důkaz v podobě odborného vyjádření byl získán v rozporu s § 105 odst. 1 trestního řádu, z něhož vyplývá, že zúčastněná osoba musí být vyrozuměna o přibrání znalce. Závěr krajského soudu, že uvedené ustanovení nedopadá na odborné vyjádření, označuje za nesprávný. Uvádí, že výsledek odborného vyjádření nebyl zdokumentován, takže není verifikovatelný, a že jí nebyla umožněna prohlídka vozidla s vlastním odborníkem.

6. Stěžovatelka rozporuje závěr okresního soudu, že vědomost zúčastněné osoby o tom, že nakládá se zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, není podmínkou pro uložení ochranného opatření zabrání věci. V této souvislosti poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 12. prosince 2019, z něhož vyplývá, že soud při rozhodování o zabrání věci podle je povinen zkoumat, zda třetí osoba, jejíž majetek má být zabrán, jej od pachatele trestného činu nabyla v dobré víře. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že z odposlechů vyplývá její vědomost o trestné činnosti odsouzeného druha, a namítá, že konkrétní pasáže odposlechů nebyly nikdy citovány, aby se k nim mohla vyjádřit.

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

8. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením. Jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze pro porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [ písm. d) y]. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti. K tomu v souzené věci nedošlo.

9. Podle § 42 trestního řádu může zúčastněná osoba činit návrhy, nahlížet do spisů a podávat opravné prostředky v zákonem stanovených případech. Zároveň jí musí být poskytnuta možnost vyjádřit se k návrhu na zabrání věci a může se účastnit hlavního líčení, případně veřejného zasedání, v nichž má být zabrání věci uloženo. Případnou nemožnost uplatnění procesních práv v hlavním líčení je proto možné napravit při konání zvláštního veřejného zasedání a náležitě ochránit ústavně zaručená práva zúčastněné osoby.

10. Stěžovatelčiny námitky směřující proti průběhu řízení o zabrání věci Ústavní soud vyhodnotil jako neopodstatněné. Procesní postup podle uvedeného ustanovení trestního řádu obecné soudy respektovaly a poskytly stěžovatelce dostatečný prostor pro uplatnění jejích práv, jak plyne z obsahu trestního spisu okresního soudu sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal (od č. l. 2009 dále). Okresní soud stěžovatelku vyrozuměl s dostatečným předstihem o konání veřejného zasedání (více než měsíc, srov. § 233 odst. 2 trestního řádu) a doručil jí opis obžaloby. Proběhla tři veřejná zasedání. Soud dvakrát veřejné zasedání odročil právě za účelem, aby se stěžovatelka mohla detailně seznámit s návrhem státního zástupce na zabrání věci, jakož i s klíčovými důkazy, které státní zástupce detailně označil, a to včetně obsahu prostorových odposlechů (srov. č. l. 2037).

11. Ani stěžovatelčiným námitkám vůči důkazu v podobě odborného vyjádření (ze dne 8. ledna 2021, č. j. KRPA-251172/ČJ-2020-0000KT, na č. l. 165 až 1190) nemohl Ústavní soud přiznat opodstatněnost. Závěry tohoto odborného vyjádření korespondovaly se zjištěními z dalšího dokazování a soudy poskytly srozumitelné a logické odůvodnění, proč je považují za zákonný a věrohodný důkaz, takže není třeba opatřovat revizní znalecký posudek, jak navrhovala stěžovatelka (srov. bod 11 usnesení okresního soudu). Ústavní soud nemá ani důvod rozporovat závěr obecných soudů, že postup předpokládaný § 105 odst. 1 trestního řádu (spočívající ve vyrozumění zde uvedených subjektů řízení o přibrání znalce) nelze uplatňovat i ve vztahu k odbornému vyjádření. Stěžovatelka takový právní názor označuje za nesprávný, nijak jej ale neodůvodňuje.

12. Ústavní soud musí stěžovatelce přisvědčit v tom, že při rozhodování o zabrání věci podle je soud povinen zkoumat, zda třetí osoba, jejíž majetek má být zabrán, jej od pachatele trestného činu nabyla v dobré víře; tento právní názor potvrzuje i stěžovatelkou citovaná judikatura Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 12. prosince 2019). Okresní soud sice tento předpoklad nerespektoval, jeho pochybení však napravil krajský soud, který v bodě 5 napadeného usnesení vyloučil dobrou vůli stěžovatelky odkazem na obsah provedených odposlechů, z nichž mělo vyplynout, že stěžovatelka o trestné činnosti odsouzeného druha věděla. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedený závěr krajského soudu popírá a namítá, že konkrétní pasáže odposlechů nebyly nikdy citovány. Ústavní soud ovšem zjistil, že tato její tvrzení jsou v rozporu s obsahem trestního spisu.

13. V průběhu veřejných zasedání před okresním soudem konaných 23. ledna 2024 a 8. července 2024 státní zástupce opakovaně odkazoval mj. na úřední záznam policejního orgánu založený na č. l. 1716 až 1725, který vyhodnocoval důkazní prostředky i ve vztahu k vozidlu, které bylo předmětem zabrání (srov. č. l. 2037 a 2056). Tento úřední záznam odkazoval mj. na zachycené hovory stěžovatelky s odsouzeným druhem z 10. srpna 2020 a 21. srpna 2020, které se týkaly odcizených vozidel (srov. č. l. 1361, 1363, 1364, 1719 a 1725).

14. Stěžovatelka ostatně před obecnými soudy vznesla vlastní interpretaci toho, co bylo obsahem uvedených hovorů (č. l. 2075), takže její námitka, že se nemohla k odposlechům či konkrétním pasážím z nich vyjádřit, je zjevně neopodstatněná. Po seznámení se s obsahem zmíněných hovorů navíc Ústavní soud nemá žádný důvod, aby zpochybňoval závěr krajského soudu o tom, že tyto důkazy prokazují vědomost stěžovatelky o trestné činnosti odsouzeného druha (spočívající v odcizování automobilů), což vylučuje její dobrou víru ve vztahu k držbě výše popsaného zprostředkovaného výnosu z trestné činnosti.

15. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. dubna 2025

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu