Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1547/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Markéty Kohoutové, zastoupené Mgr. Bc. Petrem Skopalem, advokátem, sídlem Jednořadá 1051/53, Praha 6 - Bubeneč, proti rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. -39 ze dne 18. prosince 2024, za účasti Okresního soudu v Chebu, jako účastníka řízení, a Matěje Kortana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka se dále domáhá přiznání náhrady nákladů řízení vzniklých jí v řízení před Ústavním soudem.

2. Napadeným rozsudkem pro zmeškání uložil Okresní soud v Chebu stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 44 488 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 12 250 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a stěžovatelce uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi částku 1 646 Kč (výrok III). Rozsudek obsahuje poučení, že proti němu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení pouze z důvodu vad uvedených v nebo skutečností a důkazů, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání.

3. Stěžovatelka tvrdí, že její právo na spravedlivý proces bylo porušeno nesprávným postupem okresního soudu, který nedoručil napadený rozsudek na adresu X, kterou nechala v květnu 2024 zanést do informačního systému okresního soudu jako svou doručovací adresu, ale doručil jej na adresu jejího trvalého pobytu Y. Stěžovatelka se seznámila s obsahem napadeného rozsudku až při nahlížení do spisu u okresního soudu 25. března 2025. Stejně tak již dříve okresní soud doručoval stěžovatelce žalobu, platební rozkaz i výzvu k vyjádření se k žalobě včetně poučení o rozsudku pro zmeškání a další písemnosti na adresu jejího trvalého pobytu. Tyto zásilky byly nevyzvednuty či vráceny soudu, byly jí tedy doručeny fikcí. Stěžovatelka tak neměla možnost účastnit se soudního řízení, kterým bylo ve výsledku porušeno její vlastnické právo.

4. Dříve než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky , která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ( téhož zákona).

5. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Pokud stěžovatel všechny procesní prostředky na ochranu svého práva nevyčerpal, lhůta k podání ústavní stížnosti nezačne vůbec běžet a podaná ústavní stížnost je pro nevyčerpání všech procesních prostředků k nápravě nepřípustná podle . Teprve pokud stěžovatel (efektivně) vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, může začít běžet i lhůta pro její podání, jakmile je rozhodnutí o posledním procesním prostředku stěžovateli doručeno.

6. Takovým procesním prostředkem, jímž lze brojit proti prvoinstančnímu rozsudku, je odvolání. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka proti napadenému rozsudku odvolání nepodala. V ústavní stížnosti přitom poukazuje na to, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, uplatňuje tedy argumentaci, kterou mohla předložit v odvolání.

7. Na uvedeném nic nemění, že stěžovatelka namítá doručování na nesprávnou adresu, a to, že se seznámila s obsahem napadeného rozsudku až 25. března 2025. To může mít vliv jen na posouzení otázky, kdy a zda byl napadený rozsudek stěžovatelce doručen a na běh odvolací lhůty, nikoli na přípustnost ústavní stížnosti.

8. Z uvedeného plyne, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv ukládá, a Ústavní soud neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky ( ). V rozsahu, ve kterém stěžovatelka napadá zamítavý výrok II napadeného rozsudku, je stěžovatelka zjevně neoprávněnou osobou, neboť tento výrok je ve prospěch stěžovatelky.

9. Soudkyně zpravodajka proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítla podle a e) .

10. Návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem podle nemohlo být vyhověno, neboť stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 3. června 2025

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka