Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1590/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Pichlera, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -105 ze dne 19. února 2025, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti X, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo podle d.

2. Stěžovatel se před obecnými soudy domáhal po vedlejší účastnici zaplacení 25 556 Kč s příslušenství jakožto bývalý zaměstnanec vedlejší účastnice, a to jako náhrady škody. Ta mu měla vzniknout vynaložením nákladů na zastoupení advokátem v příčinné souvislosti s porušením povinnosti vedlejší účastnice jakožto zaměstnavatelky seznámit stěžovatele jakožto zaměstnance se záznamem o úrazu, který se stěžovateli stal při plnění pracovních povinností dne 15. října 2021.

3. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně č. j. -77 v části o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli 4 356 Kč s příslušenstvím (výrok I), změnil rozsudek okresního soudu v části o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli 21 200 Kč s příslušenstvím tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).

4. Krajský soud napadeným rozsudkem poučil účastníky před ním vedeného řízení tak, že proti rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu s tím, že přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

5. Stěžovatel poučení o dovolání v ústavní stížnosti označil - bez bližšího vysvětlení - za nesprávné, a dodal, že proto mu podle něj nezbývá než podat ústavní stížnost.

6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas (zčásti) oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem. V rozsahu výroku I napadeného rozsudku stěžovatel není oprávněným stěžovatelem, neboť výrok I, potvrzující částečné vyhovění žaloby, je ve prospěch stěžovatele.

7. Zároveň Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná ( ), neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

8. Krajský soud stěžovatele o objektivní přípustnosti dovolání poučil správně. V posuzované věci jde totiž o nároky z pracovněprávního vztahu, u kterých se dovolací limit pro objektivní přípustnost dovolání částkou převyšující 50 000 Kč neuplatní [ ]. Dovolání tak zde bylo objektivně přípustné, ač měnícím výrokem II napadeného rozsudku byla zamítnuta žaloba co do jistiny jen ve výši 21 200 Kč.

9. To, že jde o pracovněprávní nárok, plyne i z argumentace samotného stěžovatele pracovněprávními předpisy i v ústavní stížnosti (strana 4), jakož i z obsahu napadeného rozhodnutí a rozhodnutí okresního soudu včetně obsazení okresního soudu, který v řízení o věci v souladu s rozhodoval v senátu.

10. Nepodáním dovolání v nyní posuzované věci tedy došlo k nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva podle .

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zčásti podaný osobou zjevně neoprávněnou a ve zbytku jako návrh nepřípustný podle a e) . Ústavní soud současně dodává, že i pokud by poučení o přípustnosti dovolání nebylo správné, a stěžovatel se jím řídil, měl by v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu zachovánu lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu i po rozhodnutí Nejvyššího soudu.

12. Stěžovatel v ústavní stížnosti zmiňuje, že mu napadený rozsudek byl doručen 1. dubna 2025, v den rozhodnutí Ústavního soudu mu tak ještě - poslední den - běží lhůta k podání dovolání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 2. června 2025

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka