Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1200/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti evidované právnické osoby Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie Praha - Dolní Počernice, sídlem Národních hrdinů 71, Praha - Dolní Počernice, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem, sídlem Thákurova 676/3, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2025 č. j. -195, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2024 č. j. -177 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. října 2023 č. j. -124, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a a) České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, a b) hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody, konkrétně právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo vlastnit majetek podle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi domáhala určení, že vedlejší účastník a) je vlastníkem pozemků parc. č. 1448/86 a 1467/1 a části pozemku parc. č. 1448/95 v rozsahu parcely pozemkového katastru PK č. 270 v katastrálním území Dolní Počernice (dále jen "předmětné pozemky"), a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi a) na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč a vedlejšímu účastníkovi b) částku 45 254 Kč.

3. Obvodní soud shledal, že předmětné pozemky tvořily historický majetek církví, čímž nemohly přejít na obec ve smyslu , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), současně nevyloučil možnost přechodu za podmínek stanovených téhož zákona. Vzhledem námitce vedlejšího účastníka b) se ale zabýval tím, zda byly naplněny zákonné podmínky (alespoň) mimořádného vydržení ( a 3066 , ), a dospěl ke kladnému závěru s tím, že vedlejší účastník předmětné pozemky držel od roku 1996, a to v nikoliv nepoctivém úmyslu.

4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") shora označeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi a) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč a vedlejšímu účastníkovi b) ve výši 8 228 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud napadeným usnesením podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), odmítl, protože ani nesměřovalo proti některému z rozhodnutí uvedenému v , ani nebyly splněny podmínky , a jde-li o nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, protože dovolání bylo nepřípustné podle ; konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

II.

Stěžovatelčina argumentace

6. Stěžovatelka namítá, že se obecné soudy při hodnocení podmínky nepoctivého úmyslu dopustily excesu, když svévolně dovozovaly skutková zjištění a účelově aplikovaly právní předpis. V této souvislosti uvádí, že původní parcely pozemkového katastru PK parc. č. 236, 259 a 270, které odpovídají předmětným pozemkům, byly vedeny na knihovní vložce č. 1 pro katastrální území Dolní Počernice. Jako vlastník byl evidován její právní předchůdce. Předmětné pozemky mu byly bez náhrady odňaty a 21. 7. 1959 odepsány na knihovní vložku č. 2, vedenou pro stát. Z listu B knihovní vložky č. 2 vyplývá, že její vlastníci se v minulosti měnili. Stát ji "nabyl" v důsledku zrušení obcí, jak dokládá zápis z roku 1954, dříve byla jako vlastník vedena Obec pražská. Vedlejší účastník b) podle dne 21. 11. 1996 požádal o provedení zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí a své původní vlastnické právo dokládal kopií knihovní vložky č. 2 pozemkové knihy. Z ní bylo patrno, že parcely pozemkového katastru odpovídající předmětným pozemkům byly zapsány teprve pět let poté (tj. v roce 1959), co knihovní vložku nabyl stát.

7. Podle stěžovatelky tak musel vedlejší účastník b) vědět, že pozemky parc. č. 1448/95 a 1467/1 netvoří jeho historický majetek. Ujal se tudíž držby, i když věděl, že mu nenáleží. Nemusel sice vědět, že připravuje církevní právnickou osobu o restituční nárok, ale existenci nepoctivého úmyslu naplňuje jeho vědomí, že se ujímá státního pozemku. Citujíc z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. stěžovatelka namítá, že obecné soudy přehlížejí judikaturní závěry a kladou na ni takřka nesplnitelné nároky na prokázání nepoctivého úmyslu s tím, že by mohly být naplněny, jen kdyby se vedlejší účastník b) doznal. Přehlížejí i to, že vedlejší účastník b) disponuje odborným aparátem a finančními prostředky, takže požadavek, aby ke svému i cizímu majetku přistupoval s řádnou péčí, není nepřiměřený.

8. Dále obecným soudům vytýká, že implicitně uzavřely, že není třeba mít za prokázanou samotnou existenci držby po celou vydržecí dobu, a ani okamžik uchopení držby (tj. počátek běhu vydržecí doby). U pozemků parc. č. 1448/95 a 1467/1 nepovažovaly obecné soudy za nutné postavit na jisto, zda a odkdy je vedlejší účastník b) skutečně držel, ale spokojily se s vyšší či nižší mírou pravděpodobnosti. Prokazoval-li držbu existencí nájemní smlouvy, stěžovatelka upozorňuje, že předmětem nájmu byly části původních pozemků parc. č. 1448/ a 1467, ze kterých byly předmětné pozemky odděleny a které měly mnohonásobně větší výměru. Není přitom jasné, zda se předmětné pozemky nacházely v pronajaté části a její návrh na vypracování znaleckého posudku ohledně rozsahu nájmu a držby byl zamítnut.

9. Jde-li o pozemek parc. č. 1448/86, jeho držbu obecné soudy posuzovaly ryze svou "hodnotovou optikou", když uvedly, že je "držba a užití pozemku k tomuto účelu nejen žádoucí, ale i nad míru pravděpodobná" [pozn.: podle obvodního soudu tento pozemek tvořil pruh přiléhající k frekventované silnici a v územním plánu byl od roku 1999 veden v ploše izolační zeleň, kterou spravuje a udržuje vedlejší účastník b)]. Podle napadeného usnesení by se mohlo zdát, že pro uchopení držby stačí jen zápis vlastnického práva, což je ale v rozporu s právním názorem obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015 sp. zn. nebo v usnesení ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. , tedy že knihovní držba není skutečnou držbou a nepožívá ochrany, neboť držba předpokládá skutečné (faktické) ovládání věci.

10. V souvislosti s tímto pozemkem stěžovatelka rovněž zdůrazňuje, že určení konkrétního okamžiku, kdy se měl vedlejší účastník b) ujmout držby, má význam pro procesní obranu, neboť podmínka poctivého úmyslu se zkoumá právě k tomuto okamžiku. Není tak jasné, kdy (k) jakému okamžiku měla prokazovat nepoctivý úmysl, což vede k porušení rovnosti účastníků řízení. Uzavírá, že popsaným postupem obecné soudy nedůvodně a neodůvodněně vybočily ze standardu judikaturního výkladu institutu vydržení a při intepretaci se dopustily zjevně neakceptovatelné libovůle.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu obecných soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

13. Stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas s právním závěrem obecných soudů, že vedlejší účastník b) vydržel vlastnické právo k předmětným pozemkům podle a 3066 . Namítá, že jeho úmysl při nabytí držby pozemků parc. č. 1448/95 a 1467/1 nebyl poctivý, což podle ní prokazují zápisy z listu B knihovní vložky č. 2, z nichž plyne, že předmětné pozemky netvořily historický majetek obcí. Ústavní soud připomíná, že obvodní soud provedl k okolnostem zápisu vlastnického práva vedlejšího účastníka b) do katastru nemovitostí dokazování a i při zohlednění stěžovatelkou tvrzené skutečnosti na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že se držby vlastnického práva neujal v nepoctivém úmyslu.

14. S ohledem na to, že pojem "nepoctivý úmysl", uvedený v , má postihovat nemorální jednání v obecném smyslu (či jednání s nekalým záměrem) držitele při nabytí a výkonu držby (viz bod 13 napadeného usnesení Nejvyššího soudu), resp. "případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku" [viz Spáčil, J., a kol.: III. Věcná práva (-1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 376-378], nejeví se závěr obecných soudů s ohledem na prokázané skutečnosti [které svědčí o omluvitelném pochybení na straně vedlejšího účastníka b)] jakkoliv vadným, natož pak takovou měrou, že by ho bylo možné označit za "extrémní". Dlužno dodat, že z obecnými soudy předestřeného výkladu plyne i to, proč stěžovatelkou tvrzená nedostatečná pečlivost vedlejšího účastníka b) není právně významná (v tomto ohledu lze plně odkázat zejména na bod 36 napadeného rozsudku obvodního soudu).

15. Napadá-li stěžovatelka držbu vlastnického práva k předmětným pozemkům vedlejším účastníkem b) s tím, že nebylo prokázáno faktické ovládání této věci, ve své podstatě polemizuje s tím, jak obecné soudy zhodnotily provedené důkazy. Ani v tomto ohledu Ústavní soud žádné ústavně relevantní pochybení (zde konkrétně ve formě tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry na jejich základě učiněnými) nezjistil. Skutečnost, že vedlejší účastník b) měl v úmyslu chopit se držby, plyne z toho, že podal návrh na vklad svého vlastnického práva do katastru nemovitostí podle , a to, že se jí skutečně chopil a že nad předmětnými pozemky vykonával právní panství, lze vyvodit z toho, že byl zapsán jako jejich vlastník a že buď blíže nespecifikovanou část původních pozemků pronajímal další osobě a hájil svá práva u soudu jako jejich vlastník (pozemky parc. č. 1448/95 a 1467/1), anebo z jeho využití, povahy a umístění (pozemek parc. č. 1448/86), vzhledem k nimž nebylo možné si představit, že by držbu mohl reálně vykonávat někdo jiný než právě vedlejší účastník b).

16. Ústavní soud nemohl stěžovatelce přisvědčit, ani jde-li o námitku týkající se posledně uvedeného pozemku, že jí obecné soudy znemožnily bránit její práva. I když se nepodařilo zjistit, v jakém okamžiku se vedlejší účastník b) ujal držby, tato skutečnost nebyla pro posouzení uplynutí vydržecí doby nezbytná. Za tohoto stavu bylo na stěžovatelce (s ohledem na ), aby tvrdila a prokázala, že se vedlejší účastník b) ujal držby v nepoctivém úmyslu. Stěžovatelka však (přes poučení soudu) žádnou skutečnost neuvedla, a tudíž nutno vycházet z toho, že jeho držba byla řádná, poctivá a pravá ( ). Ani zde tak interpretaci a aplikaci obecnými soudy a na ně navazující procesní postup nelze označit za jakkoliv neústavní.

17. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu