Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1509/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelů Veroniky Jakubcové, MBA, a Ing. arch. Štěpána Jakubce, zastoupených JUDr. Ladislavem Labanczem, advokátem, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -227 ze dne 21. listopadu 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a RNDr. Ivana Charváta, CSc., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jejich základní práva zaručená a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelé (potomci zůstavitelky) se vůči vedlejšímu účastníkovi domáhali určení, že zůstavitelka byla výlučnou vlastnicí bytové jednotky. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 3. 5. 2024 jim bylo vyhověno. K odvolání vedlejšího účastníka však Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozhodnutím rozsudek obvodního soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. -283 ze dne 25. 3. 2025 bylo dovolání stěžovatelů odmítnuto podle , neboť postrádalo řádné vymezení toho, v čem stěžovatelé spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti.

3. Ústavní stížností napadají stěžovatelé výhradně rozhodnutí městského soudu. Tvrdí, že zůstavitelce svědčilo výlučné vlastnictví družstevního podílu a že bytová jednotka měla být převedena pouze do jejího výlučného vlastnictví. Poukazují na smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, kterou si účastníci sjednali, že nemovité věci nabyté některým z nich budou v jejich výlučném vlastnictví. Stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 , o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, nicméně dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný podle téhož zákona.

5. Jednou z podmínek věcného posouzení ústavní stížnosti stanovených v je řádné vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelům zákon k ochraně jejich práv poskytuje. V případě, že k takovému vyčerpání procesních prostředků nedojde, je ústavní stížnost nepřípustná. Ve stanovisku sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 Ústavní soud dovodil, že v případě, kdy dovolání neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti a je proto odmítnuto pro vady, jedná se o situaci, kdy stěžovatel nevyužil všechny dostupné procesní prostředky nápravy řádným způsobem. V takovém případě považuje Ústavní soud ústavní stížnost s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti za nepřípustnou.

6. Tyto závěry dopadají i na nyní posuzovanou věc. Stěžovatelé vznášejí námitky výhradně proti skutkovým zjištěním a právním závěrům městského soudu a usnesení Nejvyššího soudu formálně ani materiálně nenapadají (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská zpráva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, stížnost č. 57567/00). I když jejich námitky nemohl Ústavní soud nijak zohlednit, konstatuje, že ve smyslu výše uvedeného stanoviska v nyní posuzované věci nejde o situaci, kdy by bylo zjištění skutkového stavu městským soudem natolik vadné, že by opravňovalo Ústavní soud (zcela výjimečně) ke kasačnímu zásahu namísto konstatování nepřípustnosti ústavní stížnosti.

7. Soudkyně zpravodajka proto z výše uvedených důvodů shledala, že ústavní stížnost je nepřípustná, a proto ji odmítla podle . S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2025

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka