Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 525/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Červinky, insolvenčního správce dlužnice - Vladimíra Šalandová, zastoupeného JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, sídlem Adámkova třída 149, Hlinsko, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2024 č. j. -93, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2024 č. j. , -76 () a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2023 č. j. -55 (), za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a právnické osoby Česká kancelář pojistitelů, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy porušily jeho základní práva podle a d a "paralelní články" Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel je insolvenčním správcem dlužnice Vladimíry Šalandové. Vedlejší účastnice přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice. Právní důvod pohledávky spočívá v příspěvku vlastníka či provozovatele motorového vozidla, jež bylo provozováno dlužnicí bez zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, do garančního fondu [ve smyslu , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla)].

3. Stěžovatel jako insolvenční správce pohledávku popřel co do pořadí, jelikož zastával právní názor, že spadá pod výjimku v a je vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení. Odkázal přitom na , podle kterého se neuspokojují "mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku". Za takovou mimosmluvní sankci, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, stěžovatel považoval i příspěvek do garančního fondu.

4. Vedlejší účastnice podala žalobu na určení pravosti pohledávky. Krajský soud v Praze žalobě vyhověl. Příspěvek do garančního fondu nelze považovat za mimosmluvní sankci ve smyslu , jelikož neplní primárně sankční funkci, ale směřuje k zajištění dostatečných prostředků pro výplatu náhrad škod způsobených nepojištěnými vlastníky nebo provozovateli motorových vozidel.

5. Vrchní soud v Praze se ztotožnil se závěry krajského soudu a jeho rozsudek potvrdil. Proti tomu stěžovatel podal dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost, neboť napadený rozsudek vrchního soudu je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2024 sen. zn. (vydaném v incidenčním sporu vedeném mezi týmiž účastníky v insolvenčním řízení jiného dlužníka).

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti kritizuje obecné soudy za strohost jejich argumentace. Jejich rozhodnutí založila další výjimku, kterou nezná. Jde o nepřípustný výklad podústavního práva, který podle stěžovatele hraničí se soudcovskou normotvorbou. Obecné soudy porušily zásadu, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem. Stěžovatel závěrem podrobuje výklad obecných soudů testu proporcionality.

7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen ( až , o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

8. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí s výkladem podústavního práva. Konkrétně se stěžovatel neztotožňuje s tím, že obecné soudy nepodřadily příspěvek do garančního fondu pod výjimku ve smyslu . Ovšem výklad podústavního práva náleží obecným soudům, v čele s Nejvyšším soudem. Ten judikaturu sjednotil rozsudkem uvedeným v bodě 5 shora. Pokud na tento rozsudek Nejvyšší soud jen stručně odkázal, plně to odpovídá povaze jeho usnesení [k ústavnímu pohledu na usnesení dovolacího soudu, které odmítá dovolání pro nepřípustnost, srov. zejm. stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), body 31 násl.].

9. Ústavní soud v nedávném usnesení, kterým jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu uvedenému v bodě 5 shora, vysvětlil, proč tam podaný výklad není výkladem neústavním. Nejvyšší soud v onom rozsudku podal podrobný výklad . Zdůraznil, že určujícím kritériem "mimosmluvních sankcí" ve smyslu je jejich základní účel směřující k potrestání dlužníkova protiprávního jednání (viz body 28 a 29 rozsudku Nejvyššího soudu). Proto Nejvyšší soud zkoumal účel příspěvku do garančního fondu a dovodil, že účelem příspěvku je jednak zajištění dostatečných prostředků pro výplaty zákonem stanovených plnění z garančního fondu, jednak vyrovnání postavení osob povinných uzavřít pojištění odpovědnosti. I když má příspěvek rovněž motivační funkci k plnění zákonné povinnosti uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti, nejde o hlavní důvod pro zavedení příspěvku. Základním účelem příspěvku není potrestání protiprávního jednání dlužníka (blíže viz body 30 až 39 tamtéž). Na těchto úvahách není nic neústavního (více k tomu usnesení ze dne 20. 5. 2025

sp. zn.

).

10. Jelikož se výklad krajského soudu a vrchního soudu shoduje s tím, který podal v odkazovaném rozsudku Nejvyšší soud, lze považovat i námitky stěžovatele směřující proti rozsudkům soudů nižšího stupně za zjevně neopodstatněné.

11. Stěžovatelova práva tedy porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu