Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 878/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Michalem Honem, advokátem, sídlem Dřevařská 855/12, Brno, proti II. výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2024 č. j. -830, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a J. K., nezletilých B. K., J. K. a V. K. a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného výroku

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení II. výroku v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo vychovávat své děti, jež je ústavně zaručeno d (dále jen ""), a právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zaručené y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel (dále též "otec") a první vedlejší účastnice (dále jen "matka") jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků (dále jen "nezletilí") a u Okresního soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") probíhá (na základě návrhů každého z nich) řízení o úpravě styku a o zbavení rodičovské odpovědnosti otce k nezletilým. Okresní soud po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 22. 5. 2024 č. j. -767, 7 P a Nc 217/2022, , zamítl návrh matky na zbavení rodičovské odpovědnosti otce, včetně zbavení práva dát souhlas s jejich osvojením (I. výrok), zamítl návrh otce na úpravu styku s nezletilými (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

3. Proti zamítavým výrokům podali otec i matka samostatná odvolání. Krajský soud po doplnění dokazování shledal, že odvolání matky není důvodné a odvolání otce je důvodné částečně, proto rozsudkem uvedeným v záhlaví potvrdil I. výrok rozsudku okresního soudu (I. výrok), změnil II. výrok tak, že matce uložil povinnost otce pravidelně vždy k 30. 6. a 31. 12. každého kalendářního roku písemně informovat o podstatných záležitostech týkajících se nezletilých a otci uložil povinnost písemně informovat ke stejným dnům o podstatných záležitostech týkajících se jeho osobních poměrů, pracovního a rodinného života (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (III. výrok). K výroku o úpravě styku otce s nezletilými krajský soud připomenul, že povinnost informace mezi rodiči je zákonná povinnost, která je součástí práva na styk s dítětem. Ztotožnil se s okresním soudem v závěru, že v současné době není v zájmu nezletilých, aby se s otcem osobně či nepřímo stýkali, protože nezletilí mají ke styku zásadně odmítavý vztah, který se nepodařilo změnit ani proběhlou déletrvající mediací. Zmínil, že negativní vztah nezletilých k otci není způsoben jen jeho chováním v minulosti, ale také vlivem rodinného prostředí matky. Dále konstatoval, že s přihlédnutím k věku nezletilých (17 a 15 let) není reálné a bylo by v rozporu s jejich zájmy, nutit je do kontaktu s otcem a kontakt případně vynucovat. Protože dospěl k závěru, že je žádoucí, aby zůstala zachována alespoň nějaká forma interakce mezi otcem a nezletilými, upravil povinnosti matky a otce (viz napadený výrok).

II.

Argumentace stěžovatele

4. Podle stěžovatele znamená výrok, kterým byl pravomocně zamítnut jeho návrh na stanovení osobního styku s nezletilými, definitivní tečku za možností obnovy vztahu a vazby s nezletilými, které byly zpřetrhány z důvodů v zásadní míře u matky. Z velké části souhlasí se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, ohrazuje se však proti skutkovým zjištěním o jeho nevhodném jednání vůči nezletilým. Je přesvědčen, že matka bránila stykům a záměrně v nezletilých probouzela nenávist k němu, a to jako součást vlastní msty i jako nástroj dosažení vlastních majetkových prospěchů při vypořádání společného majetku a souvisejících vztahů. Okresní soud správně dovodil, že když v roce 2020 stěžovatel uzavíral dohodu rodičů, na základě které nebyl jeho styk upraven, tak jednal v dobré víře v urovnání veškerých sporů s tím, že matka bude umožňovat dobrovolně styk a bude ho i aktivně podporovat. Matka však setrvala na negativním přístupu, snaží se o osvojení nezletilých jejím partnerem a stěžovatel od roku 2022 marně bojuje o obnovení možnosti styku s nezletilými.

5. Posléze stěžovatel reprodukuje důvody zamítnutí jeho návrhu na styk s nezletilými, s důvody polemizuje a rekapituluje obsah svých návrhů na úpravu alespoň minimálního styku. Tvrdí, že od roku 2020 došlo k podstatné změně poměrů a je namístě, aby došlo k úpravě styku soudní cestou.

6. Stěžovatel tvrdí porušení správa na spravedlivý proces, protože se s návrhem na stanovení styku s nezletilými obrátil na soud dne 31. 8. 2022, řízení trvalo 28 měsíců a je-li jedním z argumentů pro nestanovení styku právě vyšší věk nezletilých, pak to vychází i z dlouhotrvajícího soudního řízení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek obsahující napadený výrok. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud zřetelně akcentuje minimalizaci zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že není součástí soustavy soudů ( a 91y). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to ani tehdy, kdyby na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své judikatuře vyložil podmínky, za nichž má nesprávný výklad či použití podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je takový výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech jako svévolný [srov. nález ze dne 23. 1. 2008

sp. zn.

(N 19/48 SbNU 205)]. K takové vadě ve stěžovatelově věci podle zjištění Ústavního soudu nedošlo.

9. Je notorietou, že Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto věcí je především v kognici obecných soudů, které mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě, nebo změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud není konečným univerzálním "rozhodcem", jeho úkol spočívá pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. usnesení ze dne 17. 3. 2015

sp. zn.

(U 5/76 SbNU 957)].

10. Stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, neboť jeho námitky mají povahu nesouhlasu s důvody, na nichž krajský soud založil napadený výrok, a ústavní stížnost tak považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny konkrétního rozhodnutí ve svůj prospěch.

11. Ve stěžovatelově věci Ústavní soud neshledal v napadeném výroku rozsudku krajského soudu a v postupu předcházejícímu jeho vydání žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo by vést k jeho zrušení. V řízení bylo provedeno dostatečné dokazování (srov. zejména body 16. až 48. odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 68. ohledně zamítnutí návrhu na úpravu styku, a bod 30. odůvodnění rozsudku krajského soudu), z něhož krajský soud vyvodil adekvátní závěry, a to s akcentem na ochranu nejlepšího zájmu nezletilých. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu vyplývají přesvědčivé důvody pro zamítnutí stěžovatelova návrhu na úpravu styku, resp. jeho změnu s uložením informačních povinností každému z rodičů, čímž krajský soud dostál požadavkům na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu nálezu ze dne 3. 5. 2022

sp. zn.

(N 56/112 SbNU 9). Ústavněprávní relevanci nemá ani stěžovatelova námitka o změně poměrů po roce 2020, kterou nikterak nedokládá, ani námitka o délce řízení, kterou mohl případně ovlivnit využitím adekvátních procesních prostředků.

12. Ústavní soud z výše uvedených důvodů nezjistil porušení stěžovatelových základních práv, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jeho ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu