Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1324/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti P. F., zastoupeného PhDr. Mgr. Janou Koutnou, advokátkou, sídlem Kostelní 1, Domažlice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2025 č. j. -209, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Š. F. a nezletilého P. F., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížnost se týká výlučně nákladů řízení.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že Okresní soud v Domažlicích v řízení o úpravě péče pro dobu před a po rozvodu a o úpravě rodičovského styku rozsudkem ze dne 20. prosince 2024 č. j. -188 mimo jiné uložil stěžovateli a vedlejší stěžovatelce povinnost, aby se podíleli každý jednou polovinou na nákladech řízení vzniklých státu v souvislosti se znalečným. Každému byla uložena povinnost zaplatit státu 38 948 Kč. Odvolací soud napadeným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení v rozsahu 75 %, tj. 58 422 Kč, v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč. Stěžovatel v tom spatřuje porušení svého práva podle a y základních práva a svobod, jakož i y.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. V posuzovaném případě je rozdíl mezi rozhodnutím soudu prvního stupně, které stěžovatel označuje za správné, a soudu odvolacího, které napadá ústavní stížnosti, v uložené povinnosti zaplatit státu náklady řízení tvořen částkou 19 474 Kč. Jde tedy o částku bagatelní [srov. ].

5. Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě [nález ze dne 17. dubna 2019

sp. zn.

(N 65/93 SbNU 301), bod 19], tím spíše ve věcech bagatelních [stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. (č. 97/2025 Sb.), body 11 a 34]. Z hlediska kritérií řádného procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje ústavního významu [např. nález ze dne 15. října 2012

sp. zn.

(N 173/67 SbNU 111), bod 11]. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou (citované stanovisko sp. zn. , bod 11, a judikatura tam citovaná). Bylo tak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil, v čem tkví zcela mimořádné okolnosti, které by bagatelnímu případu dodávaly ústavněprávní význam, typicky přesahem vlastních zájmů (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. května 2014

sp. zn.

). Takové argumenty však stěžovatel nepředložil a omezil se na polemiku s obecnými soudy. Ani Ústavní soud neshledal, že by ve věci byly dány tak závažné (zcela mimořádné) důvody, které by navzdory výše uvedenému odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu