Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 747/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, o ústavní stížnosti České republiky - Ministerstva financí, proti výroku I v rozsahu slov "a IV" rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2024, č. j. , 429/2024-285, a výroku IV doplňujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. srpna 2024, č. j. -249, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní korporace EKORA s.r.o., Sinkulova 329/48, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y se stěžovatelka domáhá, aby byly zrušeny v záhlaví označené výroky rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny , a d.

2. V řízení před obecnými soudy se vedlejší účastnice domáhala po stěžovatelce zaplacení částky 76 080,51 Kč s příslušenstvím, která představovala neproplacenou fakturu vedlejší účastnice. Stěžovatelka podala při vyjádření k žalobě vzájemný návrh na zaplacení částky 596 918,18 Kč z titulu smluvní pokuty. V průběhu řízení pak stěžovatelka prováděla zápočty dalších splatných pohledávek na smluvní pokutu a vzájemný návrh vzala zpět.

3. Obvodní soud žalobu zamítl a v záhlaví označeným doplňujícím rozsudkem (výrok IV) zavázal stěžovatelku k úhradě nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že z procesního hlediska stěžovatelka zavinila, že řízení (o vzájemném návrhu) bylo zastaveno.

4. Městský soud pak ústavní stížností napadeným výrokem I potvrdil mimo jiné i výrok IV rozsudku obvodního soudu týkající se nákladů řízení.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka považuje závěr soudů o povinnosti hradit náklady řízení za chybný. Soudy kladou k tíži stěžovatelky, že uplatnila vzájemnou žalobou peněžitý nárok, a následně po vzniku vzájemné pohledávky dlužníka započetla svoji pohledávku a vzala vzájemný návrh zpět.

6. Připomíná, že stát musí podle , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, důsledně využívat všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu, včetně započítávání pohledávek vůči pohledávkám protistrany.

7. Jde o praktický problém, v jehož důsledku by se mohlo zhoršit postavení státu v pozici věřitele na úkor veřejných rozpočtů.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Stát může podat ústavní stížnost, pokud v právním vztahu nevystupoval jako nositel veřejné moci, tedy ve vrchnostenském postavení (srov. např. stanovisko sp. zn. či nález

sp. zn.

).

9. Ústavní soud je k projednání příslušný a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y). Není součástí soustavy soudů (y), není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva, a nezasahuje proto do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem. Jeho zásah je namístě až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.

11. K otázce nákladů řízení se Ústavní soud navíc dlouhodobě staví velmi rezervovaně (srov. též stanovisko , bod 34). Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, zejména zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo bylo-li zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález

sp. zn.

).

12. Argumentace stěžovatelky je založena na odlišném výkladu podústavního práva, než jaký zvolily obecné soudy, konkrétně na tvrzené nesprávné interpretaci a aplikaci Zatímco stěžovatelka zdůrazňuje aspekt existence hmotně právního nároku, soudy zdůraznily kritérium procesního zavinění ("zcela dobrovolně se rozhodla probíhající řízení využít k vymožení svých dalších nároků z titulu smluvní pokuty, nevyčkala však na rozhodnutí soudu o těchto nárocích a s ohledem na své další průběžné zápočty vzala vzájemnou žalobu (...) v průběhu řízení zcela zpět", resp. "zápočty splatných pohledávek [vedlejší účastnice] na smluvní pokutu totiž prováděla sama [stěžovatelka]").

13. Výklad zvolený soudy i výklad požadovaný stěžovatelkou jsou z ústavního pohledu v zásadě myslitelné, žádný z nich není projevem libovůle či výkladem a priori nemožným (excesivním). Jde tak pouze o spor o výklad podústavního práva, který přísluší obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Právní pozice stěžovatelky jakožto státu, byť vystupujícího v soukromoprávních vztazích, je z pohledu ochrany základních práv velmi specifická. Porušení ústavních práv státu přichází v úvahu jen ve velmi výjimečných situacích. V případě státu jakožto účastníka řízení tedy zásadně neplatí to, že v případě vícero možných výkladů právního předpisu je třeba vybrat takový, který v co nejmenší míře zasahuje do jeho práv (viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

). V nyní posuzované věci, týkající se navíc pouze nákladů řízení, však není pro jakoukoli ingerenci Ústavního soudu prostor.

14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu