Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1763/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem Václavská 316/12, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2025, č. j. -1095, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. listopadu 2024, č. j. -1067, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a 1) Mgr. Zdeňka Šedivého, 2) Ing. Jiřího Šedivého, 3) Milana Šedivého, 4) Václava Bendla, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Obvodní soud schválil smír uzavřený mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. -988). Městský soud toto rozhodnutí zrušil, protože obvodní soud chybně schválil jen část návrhu na smír (usnesení Městského soudu č. j. -1035).

2. Během následného řízení před obvodním soudem vzala stěžovatelka návrh na schválení smíru zpět. Obvodní soud však označil zpětvzetí za nepřípustné a smír mezi účastníky v plném rozsahu schválil (I. výrok). Vedlejším účastníkům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit státu náklady řízení ve výši 2 581,50 Kč (II. výrok) a to stejné uložil i stěžovatelce a hlavnímu městu Praze (III. výrok).

3. Stěžovatelka se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Městský soud však její odvolání proti výroku o schválení smíru odmítl (I. výrok) a potvrdil nákladová rozhodnutí obvodního soudu (II. výrok). Městský soud uložil stěžovatelce a hlavnímu městu Praze povinnost společně a nerozdílně nahradit prvním třem vedlejším účastníkům náklady odvolacího řízení ve výši 11 289,30 Kč (III. výrok). Soud zároveň rozhodl, že mezi čtvrtým vedlejším účastníkem, stěžovatelkou a hlavním městem Praha nemá nikdo nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok). Městský soud účastníky poučil, že proti jeho rozhodnutí není přípustné dovolání, protože lze proti němu podat žalobu pro zmatečnost [ ].

4. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutím obvodního a městského soudu vydaným po zrušení původního rozhodnutí o schválení smíru.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují její právo na spravedlivý proces (d).

6. Proti výrokům o smíru stěžovatelka namítá, že jí soudy znemožnily vzít zpět návrh na uzavření smíru. Původní rozhodnutí o schválení smíru bylo zrušeno, a proto měl obvodní soud věc projednat a rozhodnout o ní, jako by k jeho uzavření nedošlo. Případné uzavření nového smíru by vyžadovalo novou dohodu. Soudy nezohlednily stěžovatelčin výslovný nesouhlas s uzavřením smíru a nesprávně považovaly souhlas s uzavřením smíru za nezvratný. Skutečnost, že zákon neupravuje možnost zpětvzetí návrhu na uzavření smíru, neznamená, že účastník toto právo nemá. Závěry napadených rozhodnutí jsou neúměrně formalistické a odporují dispoziční zásadě.

7. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení stěžovatelka nevznesla žádné námitky.

III. Posouzení ústavní stížnosti

8. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti všem výrokům rozhodnutí městského a obvodního soudu. Protože jsou výroky obsahově odlišné a z hlediska posouzení ústavní stížnosti jsou tyto odlišnosti podstatné, Ústavní soud je posoudil samostatně.

1. Ústavní stížnost ve vztahu k výrokům o schválení smíru a odmítnutí odvolání

9. Ústavní stížnost je nepřípustná ve vztahu k výroku o schválení smíru (I. výrok rozhodnutí obvodního soudu) a na něj navazujícího rozhodnutí o odmítnutí odvolání proti tomuto výroku (I. výrok rozhodnutí městského soudu).

10. Podle je stěžovatel před podáním ústavní stížnosti obecně povinen vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Stěžovatelka tuto povinnost nesplnila.

11. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí o schválení smíru odvolání, které městský soud napadeným usnesením pravomocně odmítl. Proti pravomocnému usnesení "odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání" přitom zákon umožňuje podat žalobu pro zmatečnost ( ). Tuto skutečnost ostatně potvrzuje i poučení uvedené v rozhodnutí městského soudu (viz bod 3 výše).

12. Podle dlouhodobé a ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu je stěžovatel v této situaci povinen uplatnit před podáním ústavní stížnosti žalobu pro zmatečnost. Touto žalobou lze dosáhnout přezkumu toho, zda je závěr odvolacího soudu v souladu se zákonem a ústavním pořádkem (stanovisko sp. zn. , bod 6; nálezy

sp. zn.

, bod 16; , bod 28; IV. ÚS 2244/09, bod 7).

13. Pokud stěžovatel za těchto okolností možnost podat žalobu pro zmatečnost účinně nevyčerpá, je jeho ústavní stížnost v rozsahu zmatečnostního důvodu obecně nepřípustná a Ústavní soud ji odmítne (stanovisko sp. zn. a např. usnesení

sp. zn.

,

,

či

).

14. Tato situace nastala i v posuzované věci. Z ústavní stížnosti ani jejích příloh nevyplývá, že by stěžovatelka účinně vyčerpala možnost podat proti rozhodnutí městského soudu žalobu pro zmatečnost. Z petitu ústavní stížnosti a jejího obsahu je naopak zřejmé, že napadá pouze rozhodnutí městského soudu o odmítnutí odvolání a předcházející rozhodnutí obvodního soudu o schválení smíru.

15. Stěžovatelka tedy před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala ve vztahu k odmítnutí odvolání všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Její ústavní stížnost je proto v tomto rozsahu nepřípustná [ a ]. Ve věci přitom neexistuje žádná zvláštní okolnost, která by dokázala nepřípustnost ústavní stížnosti prolomit ( ). Žádnou argumentaci v tomto ohledu ostatně neuvedla ani sama stěžovatelka.

2. Ústavní stížnost ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení

16. Ústavní soud nemohl stěžovatelce vyhovět ani ve zbývajícím rozsahu - tedy ve vztahu k výroku II rozhodnutí obvodního soudu (bod 17 níže), výroku III rozhodnutí obvodního soudu a výrokům III až IV rozhodnutí městského soudu (bod 18 níže).

17. Výrok II rozhodnutí obvodního soudu - potvrzený rozhodnutím městského soudu - uložil vedlejším účastníkům povinnost společně a nerozdílně nahradit státu náklady řízení ve výši 2 581,50 Kč. Tento výrok se nijak nedotýká stěžovatelčiných práv a svobod, a proto je ve vztahu k němu zjevně neoprávněnou navrhovatelkou [ a např. usnesení

sp. zn.

, bod 11; , bod 5].

18. Výrok III rozhodnutí obvodního soudu (potvrzený rozhodnutím městského soudu) a výroky III až IV rozhodnutí městského soudu do stěžovatelčiny právní sféry zasáhly. Těmito výroky bylo rozhodnuto mimo jiné o jejích právech a povinnostech ve vztahu k náhradě nákladů řízení. Stěžovatelka však proti nim v ústavní stížnosti nevznesla žádnou argumentaci. Její ústavní stížnost je proto ve vztahu k těmto výrokům zjevně neopodstatněná [ ].

IV. Závěr

19. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh nepřípustný podle a (body 9 až 15), zčásti jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou podle (bod 17), a ve zbývající části jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona (bod 18).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu